Článek
Časopis Respekt, v němž nedávno proběhla vlastnická škatulata, která vyústila spoluvlastnictvím stejnými oligarchy jako Den(n)ík N, pozval 17. 1. (vydání článku) na přátelský kus řeči Pavla Novotného. Dnes se objevila zpráva, že ten půjde před soud pro své fašizující výroky o nutnosti „vybombardovat“ palestinské obyvatelstvo, které učinil loni v prosinci.
Respekt sehrává významnou roli v indoktrinaci poddaného obyvatelstva. Coby „liberální“ (někdy se označující dokonce za „středové“) médium se k sobě snaží vázat především mladší ročníky, aby tolerovaly rozhodující moc neospravedlnitelně bohaté a mocné vlastnické třídy. Před aktivním propagováním této nadvlády - která reálně existuje - dává přednost jejímu zamlčování, zamlžování, stáčení pozornosti k jiným, neohrožujícím tématům.
Jde o získávání obecné a dlouhodobé podpory pro systém nadvlády kapitalisticko/rentiérské třídy, ale také o shromáždění dostatku hlasů při volbách. Vedle „liberální“ metody a volební reklamy je zde „konzervativní“ způsob, který taktéž má vyústit v toleranci neospravedlnitelné nadvlády, ale zastává jiné pozice („hodnoty“) v mocensky druhořadých otázkách.
Takže např. „liberální mladí lidé“ (z bohatších rodin i ti, kteří se je snaží napodobovat) jsou klidně exponováni téměr „levicovým tématům“, jako je určitý typ feminismu, otevřené mluvení o sexualitě, polootevřené mluvení o sociálních nerovnostech, skepse k náboženství a „tradičním hodnotám“, popřípadě verze ekologie a dílčích opatření proti klimakrizi, která nebudou podstatně svazovat vlastnickou třídu jako celek (i když třeba omezí autovýrobce) atd. Občasně, jako to vidíme například v případě Istanbulské úmluvy nebo právě třeba otázky klimakrize, se spor mezi „liberály“ a „konzervativci“ může poměrně výrazně vyhrotit.
Jak to je s těmi „demokraty“ a „populisty“?
Jenže potom vládnou spolu ve prospěch vlastníků firem (kteří požadují například snadnější propouštění bez udání důvodu, nižší daně), ve prospěch bank, pozemkových a nemovitostních vlastníků i nadprůměrně vydělávajících zaměstnanců (zrušení „superhrubé mzdy“ hlasy ANO, ODS a SPD).
Takže jsou možné nejrozličnější kombinace. I „nejliberálnější“ Piráti nakonec zastávají vůči rozhodujícím vlastníkům, v otázce posilování či zeslabování státního vlastnictví a regulací apod. velice podobnou pozici jako SPD (nebo ODS, nebo STAN, KDU-ČSL, TOP 09 atd.). Ve vyostřenějších časech - jako jsou právě nyní - se do pravicového mixu ve prospěch určujících vlastníků přimíchavají i poloviční, tříčtvrtinoví a kompletní fašisté (srov. např. s Orbánovým vztahem k mezinárodním korporacím a jejich zdanění či s vládou Meloniové v Itálii).
Kdo má uši k slyšení a oči k vidění, zaregistroval na sítích i mimo ně velmi podobné fašizující výroky, jako produkuje pan Novotný, na adresu muslimů, Arabů, Palestinců, ale i Romů a leckoho jiného. A to velice často i od lidí, kteří se druhdy honosí tím, jací jsou „demokraté“ a kteří prokazatelně podporují pětikoaliční „vládu demokratů“. (Příklady pro to shromažďuji např. zde.)
I s Babišem se „demokraté“ shodnou
Máme zde tedy škálu ostrosti výroků lidí na stejné téma, kdy tito lidé nakonec hájí velmi podobnou moc. Srovnejte dále například Alexandra Tomského s takovým Petrem Honzejkem z médií oligarchy Bakaly, který je také součástí tzv. veřejnoprávních médií. Dále srovnejte třeba „cool liberála“ Matěje Hollana s takovým M. C. Putnou.
Je zde faticky ověřitelná situace „palestinsko-izraelského konfliktu“ a na druhé straně způsob, jakým se k němu český indoktrinační aparát vztahuje. Takovému Babišovi a jeho zvedačům ruky je to spíše jedno. Okamura je možná rozpolcen, zda by se měl mechanicky vymezit proti ostatní pravici, anebo zda mu izraelská ultrapravice spíše konvenuje (tak jako např. Orbánovi).
Lidé jmenovaní v prvním odstavci této kapitolky pravidelně varují před „nebezpečím populismu“ v podobě jednoho oligarchy Babiše, jindy v podobě Orbána, jindy v podobě polského Práva a spravedlnosti (evropská sesterská strana ODS), jindy třeba Trumpa. Ale v některých dílčích - a zvlášť hanebných - bodech se s nimi zcela shodnou. Kromě tedy toho, že se s nimi shodnou na tom nejpodstatnějším!
Moc je vždy nové spojování a rozdělování. Vtip je v tom, že všemožní Babišové, Okamurové, Rajchlové nepředstavují žádnou alternativu vůči „sofistikovaným liberálům“ a „lepším pravicovým lidem“, protože nakonec hájí ten samý vrchol moci. On se možná teď někdo z nich lehoučce ohradí vůči Novotnému, ale na způsobu české nadvlády to nezmění vůbec nic. Volební hlasy získávané fašizující a různě laděnou autoritářskou rétorikou (včetně militarismu) budou hrát stále významnou, ba významnější roli.
