Článek
Co v Česku říká „občanská společnost“
Pomozme si obrázkem, který nedávno na Facebooku sdílel divadelník Jan Hrušínský:
Pro dokreslení nechť nám ještě čtenáři dovolí ocitovat text, kterým Hrušínský obrázek doprovodil:
Milá vládní koalice, na tohle jeden Foltýn nestačí! Je vynikající, ale dokud mu aktivněji nezačnete pomáhat i vy, budou preference proruských uskupení stoupat. My, co jsme vás volili, jsme s vámi. Ale nemohli byste být taky trochu s námi? Nebo si někdo myslí, že 6 milionů a 300 tis. přečtených lží proruských Parlamentních listů každý měsíc nic neznamená? 5 mil. a 100 tis. vymytí mozků každý měsíc na CZ24 NEWS? 3 miliony a 50 tis. zásahů pod pás z proruského Sputniku? 1 milion a 220 tis. křiváren ruského Aeronetu… Ale to přece nejsou jen tihle nejprofláknutější dezinformátoři. Co různé televizní a rozhlasové Rady, ve kterých stále nerušeně ovlivňují české volební preference lidé dosazení Babišem, Zemanem a Okamurou? XTV proruského dezinformátora a radního ČT Xavera Veselého? Co nenápadné působení většiny televizních zpravodajství? Nebo už všech? Co noviny a weby Babišova - byť prodaného - mediálního impéria? Co všechna ta Echa24 a další a další demokraticky se tvářící strašáci? Ne, na tohle vážně jeden Foltýn nestačí.
Už se vám začíná spojovat pár věcí dohromady? Připojme ještě další ilustrace současné české reality - respektive toho, jak se o ní mluví.
Bob Kartous se nyní objevuje na besedách o „dezinformacích“ společně s plukovníkem Foltýnem (a dále třeba Ivanou Svobodovou z pravicově indoktrinačního Respektu spoluvlastněného podobnými oligarchy jako Deník N), ale zároveň píše do Britských listů - což je médium, jež jinak publikuje texty o skutečnostech, o nichž „slušní lidé“ u nás od „seriózních médií“ neslýchají.
Pan Kartous je mluvčí „Českých elfů“ (kteří například starší české hnutí proti americkým vojenským základnám a „radaru v Brdech“ očerňují coby řízené z Ruska) a kromě toho, že se nyní též nabízí jako „odborník na dezinformace a strategickou komunikaci“, také propaguje své pedagogické myšlenky o reformě českého vzdělávání (resp. knihy, kde jsou sepsány).
Dále doporučuje různá uskupení a osobnosti přinášející „naději“ do naší české kotliny (jako ony „České elfy“, členy vládního poradního (či spíše alibistického) orgánu NERV, jako je Daniel Prokop, nebo jiné členy různých „think tanků“, jako je Filip Pertold). Kromě aktivit zcela konformních se současnými mocensky dominantními skupinami se občas projevuje jako „levicový liberál“ (koneckonců píše stále na zmíněné Britské listy) a dokonce podobně jako jeho kolega podobného směřování (dle mocenské úlohy, kterou sehrává), Daniel Prokop, se vyjádřil kriticky o české fanatické podpoře Izraele páchajícího genocidu a čile obchodujícího s ČR zbraněmi (to Kartous neuvádí).
Nedávno napsal tento článek specificky věnovaný Parlamentním listům.
Vlastníci Parlamentních listů jsou bohužel „noblesní“
Pan Kartous je v článku velice rázný. A je báječné, že zmiňuje například své rozhovory se zástupci Googlu a „Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky“, u nichž reklamoval, že Parlamentní listy se objevují v hlavním výběru zpráv. Snad ještě báječnější je, že vyjadřuje své rozčarování nad Davidem Klimešem (který kromě tzv. veřejnoprávních médií působil u oligarchy Bakaly a nyní je „výkonným ředitelem“ NFNŽ), který mu ohledně PL odpověděl, že „věří v polepšené hříšníky“ (viz Kartousův článek o PL).
Mezi oligarchy, kteří platí NFNŽ jsou mnohá stejná jména jako v případě Spolku pro podporu liberální demokracie, který platí současné vládní strany. Jména jako Jan Barta, Libor Winkler, Martin Vohánka a další (viz dále např. oficiální stránky NFNŽ) jsou také propojena s vlastnictvím Deníku N a Respektu - a zaplacením prezidenta Petra Pavla. Na NFNŽ dále přispívá např. oligarchická skupina Penta nebo oligarcha Lukačovič vlastnící významná média (Seznam, Novinky).
No, a co se týče Parlamentních listů, tak ty donedávna vlastnil oligarcha a politik Ivo Valenta, který v minulosti velmi štědře platil strany STAN, ODS (a další pravicové strany mimo současnou vládní koalici). Minulý rok je ale odkoupil oligarcha Španěl, jenž je současným vlastníkem deníku Echo24, které bylo založeno z peněz zbrojního oligarchy Ovčařího.
Vedle mocensky druhořadých lidí, jako je Hrušínský, Foltýn, Kartous nebo David Klimeš, jsme zde zmínili jména mnoha určujícíh vlastníků v naší zemi. Pro plastičtější dokreslení přidejme ještě jméno Josefa Šlerky, který byl „výkonným ředitelem“ NFNŽ před Klimešem a největší část peněz na „nezávislou žurnalistiku“ přidělil právě oligarchickému Echu24 (což zde uvádí CNN Prima News oligarchy Zacha). Menší obnosy oligarchických peněz dostávají například také „levicově-opoziční“ Alarm a Deník Refrendum. A pan Šlerka potom mluví o tom, jak máme „obrovskou pluralitu médií“.
Orientujete se v tom? Motá se vám z toho hlava? Zas tak složité to není, lze se zorientovat v tom, jak u nás věci fungují. A pan Kartous třeba nakonec také přijme „polepšené hříšníky“.
Spojení „hodné“ pravice a fašounků je zde už nyní
Šlerkova „obrovská pluralita médií“ se žačíná jevit poněkud jinak, když shromáždíme poznatky o tom, kdo výraznější česká média vlastní a dominantně ovlivňuje - a v čí prospěch ta píší.
Zde je stejně důležité, co je publikováno, jako to, co záměrně publikováno není (vlastnické poměry, rozdělení majetku, mezinárodní politika ČR). Sám jsem Parlamentní listy v několika málo případech citoval ve svých textech. Neboť občas je zde publikováno to, co zahanbuje současnou „demokratickou vládu“ v čele se „slušným premiérem“ podporovanou „seriózními médii“. Nemám ale iluze o záměrech lidí okolo PL a dalších pravicových médií občas takticky kritických k některým krokům současné „vlády demokratů“ - jako je třeba i Hrušínským plísněné Echo24.
Pravicově indoktrinační Respekt dříve částečně rozkrýval fungování Parlamentní listů a doložil např. jejich napojení na ultrapravicové a fašizující politické síly. My jsme výše doložili, jak dalece podobné zájmy jsou u médií jako Respekt, Deník N nebo Echo24 (které má nyní stejného majitele jako PL) a jak jsou mocní vlastníci těchto médií zároveň propojeni s placením politických sil.
Když se podíváte na členy současné „vlády demokratů“, jako je na jedné straně Jana Černochová, na druhé Jan Lipavský, tak uvidíte právě ony masivní „slepé skvrny“, o nichž píše i opatrně kritický Bob Kartous. Stejně tak objevíte významný ultrapravicový proud v nyní běžné válečné propagandě a militarismu, dehumanizaci ať Palestinců nebo domácích „socek“ a „dezolátů“, volání po potírání „zrádců“ a omezování svobody slova atd.
Pravicová moc má hlavní klientelu v neospravedlnitelně bohatší vlastnické třídě a vždy měla své „hodné a zlé policajty“. Na jedné straně máte tedy Respekt, na druhé Parlamentní listy. Deník N a Echo24. Český rozhlas a Novinky (jejichž autoři jsou přebíráni do ČRo). Mnohdy se hranice mezi „hodnými a zlými policajty“ pravicové nadvlády stírají. Liberálové si berou obušky (nakonec vždy na potenciálně levicové poddané) a náhle jsou fašounci na chvíli „hodnými policajty“.
A pak máte různé „kritičtější“ doplňky této popsané pravicové nadvlády, jako je Bob Kartous, Daniel Prokop nebo podstatnou měrou Alarm a Deník Refrendum (jejichž mnohdy opatrnou či spíše zbabělou úlohu je záhodno popsat v separátním textu).
Nakonec není tak strašně obtížné, aby se lidé mimo určující mocenské skupiny zorientovali v tom, jak u nás věci doopravdy fungují. Jak jsou vytvářeny zástupné a povrchní bitvy. Jak je rozehrávána jedna část pravicové moci proti jiné (Babiš proti „demokratům“, „woke-ideologie“ proti zastáncům „tradičních hodnot“, obrana moci vlastnické třídy proti fašounkům, kteří hledají spojence u obyčejných lidí a takticky kritizují některé aspekty této vlastnické nadvlády doprovázené „liberálně demokratickou“ fasádou atd.).
