Článek
Když jsem se jednou blížil ke kase, měla od vidění známá ukrajinská paní prodavačka vyndanou lupu a soustředěně něco zkoumala. Prý si nehraje na Sherlocka Holmese, říkala ukazujíc mi plastovou lahvičku, na které bylo napsáno, že obsah pečuje o vlasy pomocí kerosinu nebo keratinu či tak něčeho. Prodavačka se potřebuje rozhodnout, zda se jedná o šampon, nebo balzám. V angličtině tam bylo napsáno šampon, ale jevilo se to spíš jako balzám. Řekl jsem, že je to tedy jasné. Je to stejný případ jako se ženami, které patří zároveň do kategorie anděla i belzebuba a tento problém tedy nikdy nebude vyřešen. Snad se trochu pobavila a krátce dodala, že „příště pro mě zase něco připraví“. Pak už jsem musel běžet, protože ve frontě čekal další belzebub – tedy anděl. Ale vlastně jsem chtěl vyprávět ještě jinou historku.
Při jiném nedávném nákupu v Bille se seběhlo následující: nejprve pánovi dramaticky praskl plastový pytlík s kvašenými okurkami a prodavačka musela proti láku na pásu zasáhnout papírovými ubrousky. Shodli jsme se s paní přede mnou, že to není zas až tak hrozné a že mnohem závažnější by bylo, kdyby pánovi z hromádky produktů vykoukla hlava nějakého hlodavce či premiérova poradce a řekla: „Jeďte nakupovat do Polska.“ Pak do mě zezadu strčila jiná paní vozíkem, ale poněvadž to byla nějaká humorná fronta, k omluvě přidala i známý vtip o upadlé zadnici.
Když už jsem platil - naproti dalšímu nákupnímu pásu s prostorem pro prodavačku jako pro sardinku - všiml jsem si, že konverzace u vedlejší kasy obsahuje i jiná slova než „kartička“ a případně „nashle“. Dva mladíci náctiletého věku už zaplatili, ale ten jeden našel na účtu nesrovnalost, neboť si dohromady nekoupili dva „energizující“ nápoje Monster, nýbrž jen jeden. Prodavačka říkala, že ho měla v ruce dvakrát. A mladíci, že opravdu mají jenom jeden. „Tak jim tam zavolej, ať to vodečtou,“ řekla vedlejší kolegyně. Na odchod se mezitím dal první mladík se svým Monstrem, ale ten druhý byl viditelně výrazně dotčený - a když mu prodávající navrhla: „Tak si tam vezměte ještě jeden,“ řekl čerstvě zmutovaným hlasem a rozezleným tónem: „No, ale já prostě žádnej nechci!“ Pravdou je, že prodávající nebyla moc iniciativní a ta druhá jí ještě jednou připomněla, že může někoho zavolat a nechat to odečíst. Mladík, jenž nechtěl Monster, se však choval čím dále více jako svatý Rumwold, který se dožil pouze tří dnů věku, protože vzápětí po svém narození si poručil, že musí být pokřtěn, a just v pohanské Anglii! „Tak paní poproste, ať vám to odečte, no, a bude, mladý Einsteine,“ prohodil jsem směrem k němu odcházeje, protože opravdu působil, jako by očekával, že bude slavně umučen. „A co vy se do toho pletete?!“ vyrazil ze sebe ku mně plamenně. Takže tam možná ještě stojí.
Cesta analýzy
Ke kasám se ale v supermarketu nejdříve musíte probojovat. Protože je vám to zcela cíleně a promyšleně blokováno majiteli supermarketů. Prostředí by v těchto lukrativních očistcích šlo uspořádat mnohem přívětivěji, ale pan vlastník třeba vytříská o něco vyšší profit, když vám do cesty vrazí lupínky nebo něco s cukrem. A u kasy má nachystané ještě další triky.
Zkoušeli jste si někdy představit, jak náročná a ubíjející musí být práce na pokladně? Víte, jak je placena? Víte naopak, jaké jsou zisky vlastníků? Tím se právě dostáváme k širšímu ekonomickému a společenskému pohledu. Dle zprávy z roku 2017 bylo v Česku 740 supermarketů. Starší zpráva z roku 2012 hovoří o tom, že co do počtu hypermarketů na hlavu „poráží Česko většinu Evropy“. Velice zajímavé jsou též údaje o tržbách z let 2019 a 2020, kdy dvacet největších supermarketů dosáhlo za rok (různě započatý v letech 2019-20) tržby, tedy příjmů, zhruba 500 miliard Kč.
Aparátčík vlastnické moci, nyní viceprezident Hospodářské komory, Tomáš Prouza, odmítá pro Česko zavedení stropů na marže (tedy přidanou cenu při prodeji), jako byly - s pozitivními dopady pro běžné obyvatelstvo - zavedeny např. na Slovensku. Namísto toho jsme se dočkali vpravdě směšných vystoupení ministra Nekuly za údajné „sociální svědomí vlády“, tedy KDU-ČSL, v rámci kterých dokonce zvládl udělat reklamu na supermarket Lidl. Jinou reklamu nyní dělá Tesco, které navyšuje mzdy stěží o inflaci (dříve se tyto fígle inzerovaly takto).
Napadlo vás někdy, že síť supermarketů by dost dobře mohl provozovat stát? Cenové přirážky by pak byly mnohem lépe kontrolovatelné veřejností - a nebyly by tak vysoké. Prostě by nakupoval zboží a provozoval prodejny, přičemž by mu snad neprocházelo nejpitomější fixlování se „slevami“, šikana a klamání zaměstnanců, výše zmíněné triky na zákazníky apod. Mohl by mít konkurenci - které by takto diktoval podmínky. Dokázal by potom přivést do státní kasy třeba 100 miliard (třetinu současného deficitu)? Pravděpodobně ano.
Malé krámky prodávající blízkost
U jedné z klíčových ideologických postav pro současnou nadvládu, Václava Havla, najdete ve spise z roku 1991, Letní přemítání , pasáže o tom, jak doufal, že se „začnou objevovat malé krámky, ulice budou vzkvétat“ - zavládne idyla přesně dle maloměšťanských iluzí.
Malé krámky mají stachanovsky pracující a familiaristicky organizovaní vietnamští Češi, síť jiných malých krámků je vlastněna velkými vlastníky. Buržoazie si může zajít do drahých obchodů s potravinami evokujících rurální teplo jak u Havla s Heideggerem. Sem tam se uchytí drobný specialista či řemeslník nebo opět zvýšeně vykořisťovaný personál pracující v arabských a tureckých bistrech. Jisté je, že Havlovy fantazie nebyly naplněny.
Společenská kontrola v zájmu důstojného života
I zde se odráží rozdíl mezi mocenským pólem levice a pravice. Jste-li u toho pravicového, jako drtivá většina relevantní české moci, budete všemožně svázáni a propleteni s mocí vlastníků začínající vždy od vrcholku pyramidy naší oligarchické společnosti s demokratickou fasádou. Budete prosazovat úpravy DPH a přímých daní v jejich prospěch, v médiích budete mít zaplacené politruky, kteří to schválí či farizejsky zaonačí.
Zmiňovaná alternativa jde přes skutečně demokraticky kontrolovaný stát, rozhodně ale může vycházet zdola. Nedávný počin českých zemědělců, jak obejít supermarkety, míří rozhodně správným směrem. Ale ani zemědělští vlastníci nejsou žádní spasitelé dobří jako rodná hrouda. Rovnostářská zemědělská družstva jsou lepší - a za touto tradicí není nutné pouze zvedat varovný prst směrem k JZD, možné je podívat se do Itálie či Španělska. Zájemci nechť sledují třeba také na větve vedoucí z „Federace rovnostářských komunit“. Na odkazovaném španělském „Mondragonu“ lze demonstrovat i expanzi do jiných sfér včetně finančnictví - s riziky a negativy, které to přináší. V Česku je možné se inspirovat platformou Re-set, která o těchto konkrétních alternativách informuje a prosazuje je.
Palčivým problémem je polidštění stávajících supermarketů, zmiňovaná míra asertivity státní politické moci vůči oligopolní síti supermarketů, jakož i velká otázka globálního pohybu kodomit a umožnění rozvoje podřízených regionů planety.
Co vidíme a co nevidíme
Českou mediální propagandou nyní rezonuje téma inflace - která je účelově líčena jako nějaký zásah mimolidských mocností. Jako u každého podstatného společenského pohybu je zde souhra vícero faktorů (takže ideologové a propagandisté mohou využívat toho, že mají dílčí pravdu), jeden z nich je ale velmi podstatný pro náš problém: vlastníci jednoduše šroubují ceny do takové výše a míry, do jaké jim to „projde“ - a nynější válka na východě je, stejně jako jakákoli jiná pohroma, vítanou příležitostí ke zbohatnutí uprostřed stresu a chaosu.
V naší milé Čechii je bohužel relativně málo lidí, kteří onen chaos chtějí a dovedou rozplétat, a tak nebohý český poddaný naráží například na rozumy takové Zuzany Válkové, která je z nějakého důvodu zvána k psaní do veřejnoprávních médií či Deníku Referendum. Nevědomost a privátní omezenost potom přidávají na nákupním stresu dam jako je paní Válková, které třeba nejsou ani tak bohaté, jak by se chtěly jevit.
Pomoct mohou odbory a zákaznické stávky
Nikomu to neříkejte, ale pracovníci supermarketů se mohou odborově organizovat. Aby předešli šikaně hodných pánů (a paní) vlastníků, mohou také odbory provozovat tajně. Odborářství v supermarketech má svou tradici i úspěchy jinde. Ať jsou to „demokratické“ USA nebo náš nový úhlavní nepřítel, Čína. Moc v těchto zemích se potom - nepřekvapivě - zcela shodne na potírání moci odborů.
Rovněž si nechte pro sebe, abyste nepopudili své pravicové nadřízené, že je možné při nákupech potravin, ale i třeba elektrické energie pro domácnost, organizovat „zákaznické stávky“.
A vůbec: jenom s úzkostí a pokorou nakupujte a potom zaklepte bačkorami. Co byste také jiného dělali?
(Ale nebuďte prosím zlí na pokladní. Není to žádný med. Ani ten v akci.)
