Článek
Diagnóza číslo šest: nemám problém s odchodem. Mám problém s nemovitostí
Normální návštěvník jde do O2 areny na hokej. Koupí si něco k jídlu, sleduje puk, občas zanadává, zatleská a po závěrečné siréně zamíří ke dveřím. Já mám zjevně úplně jinou vstupenku. Platím za hokej, ale odcházím teprve ve chvíli, kdy personál začne přemýšlet, zda by na mě nešel nalepit čárový kód inventáře.
Moje neschopnost odejít má už pět publikovaných kapitol. Při Davis Cupu jsem vydržel skoro jedenáctihodinový maraton a odcházel jako poslední z VIP hostů. Pak jsem přečkal usnutí kostky. Potom jsem sledoval, jak pod podlahou mizí led. Další večer už hala skládala i tribuny a vracela se do továrního nastavení. Naposledy šla kostka na wellness. Já si mezitím odmítal dopřát i obyčejnou cestu domů.
Před časem jsem žertoval, že když to takhle půjde dál, pořídím si v sektoru 208 trvalý pobyt. O2 arena si tuto hrozbu zřejmě přeložila po svém: výborně, budeme řešit katastr.
Fiktivní hlášení ledového úřadu: „Parcela je připravena k přepisu. Návštěvník dosud nevyklidil.“
AKT I: na led přijela katastrální komise
Po nedělním hokejovém programu se přede mnou znovu rozehrála druhá, obvykle neviditelná směna arény. Tribuny už skoro prázdné, rolba na ploše, kolem ní technici. Jenomže tentokrát nešlo o další přestavbu na koncert ani o koupel kostky. Na ledě se pracovalo přímo s reklamním motivem.
A to je pro mě zásadní rozdíl. Minule se přepisovala budova. Teď se přepisuje její podlaha. Když vás už nedokáže přimět k odchodu ani zhasnutá multimediální kostka, přejde instituce na vyšší úroveň: začne měnit parcelní čísla přímo pod bruslemi.
Představuji si úředníka s helmou: „Tady je kruh pro vhazování, tady reklamní plocha, tady hranice pozemku a tamhle v horní řadě sedí člověk, jehož pobyt dosud neumíme právně uchopit.“
„Parcela je připravena k přepisu. Návštěvník dosud nevyklidil.“
AKT II: nejzvláštnější realitní transakce v Praze
Nejsilnější důkaz leží přímo na středu hřiště. Na jedné z fotografií je reklamní motiv s nápisem „MOBILNÍ BATERKA“ částečně zvednutý či nezafixovaný na ledové ploše. Vedle něj čáry, loga, sponzoři a to velké sparťanské S. Vypadá to trochu jako nepovedený převod vlastnictví: jedno logo už si balí krabice, ale druhé ještě nepodepsalo předávací protokol.
Je v tom něco nádherně absurdního. Na ledě, kde hráči riskují zuby za každý centimetr, se najednou řeší, kdo bude vlastnit příštích pár decimetrů pozornosti televizních kamer. Reklama není jen na mantinelu. Má vlastní adresu. A já nad tím sedím jako člověk, který už šestý díl řeší, jestli by šel přihlásit k pobytu aspoň do rohu hřiště.
Samozřejmě: fotografie sama neříká, která značka koho nahrazuje, proč přesně se úprava prováděla ani jaký materiál technici použili. To bych si musel vycucat z prstu. A vzhledem k tomu, jak dlouho v té aréně vysedávám, jsem rád, že si z prstu zatím nemusím cucat také večeři.
Detail zásahu u středového kruhu. Viditelný rozpracovaný reklamní motiv je důkaz, nikoli informace o obchodní smlouvě či důvodu změny
Jenže tím ledové pozemkové řízení neskončilo. Přibyly dva nové snímky a konečně nastal přesun. Technici rozměrný reklamní motiv zvedli, přenesli a začali ho usazovat na vyhrazené místo. Příběh se tím posunul od „co se to tady odlupuje?“ k mnohem zásadnější otázce: kdo vydá kolaudační rozhodnutí?
Na úřadě bych čekal pořadové číslo a razítko. Tady místo toho tři lidi manipulují s plachtou nad ledem a jeden návštěvník na tribuně má radost, jako by právě sledoval převod bytu na katastru. Nikdy jsem nevěřil, že mě někdy opravdu napne, kam přesně se položí reklama. A přece je to tady.
Přesun reklamního motivu.
Motiv leží na vybraném místě; finální povrch ještě není doložen
AKT III: reklama má na ledě větší práva než já
Všechny firmy kolem hřiště jsou v tomhle příběhu pozoruhodně úspěšné. Některé mají reklamu na mantinelu. Jiné na kruhu. Další na obřím displeji. Dokonce i led má svoje sponzory. Jen já mám celou sezonu jeden ubohý požadavek: „Ještě dvě minutky.“ A nikdo mi ho nechce vyrazit do registračního listu.
Kdybych byl logo, technici by mě opatrně položili, srovnali, zabezpečili a zafixovali další vrstvou ledu. Byl bych oficiálně součástí zápasu. Takto jsem jen člověk na tribuně, kterému nepomůže ani nejdražší klubové patro, protože není vyrobený z reklamní fólie.
Návrh pro marketingové oddělení: místo nové reklamy klidně vložte do ledu nápis „JDI UŽ DOMŮ“. Upozornění musí být dost velké, aby bylo vidět z mého sektoru. Mám ale podezření, že bych si ho vyfotil, napsal o něm článek a zůstal další půlhodinu.
„Parcela je připravena k přepisu. Návštěvník dosud nevyklidil.“
AKT IV: rolba je buldozer, kostka realitní makléř
Na dalším snímku stojí žlutomodrý stroj u techniků a kolem se dokončují úkony na ledě. Z dálky to vypadá jako mimořádně specializovaný stavební úřad: územní plán nakreslený červenými čarami, chladicí podloží místo betonu a dodavatel, který se po staveništi pohybuje rolbou.
Běžný člověk by řekl, že je fascinující sledovat přípravu ledové plochy. Já vidím generální rekonstrukci svých posledních zbytků důstojnosti. Hala už na mě postupně vyzkoušela tmu, demolici i wellness. Teď mi předvádí geodetické zaměření. Při tomto tempu mě příště po utkání požádá stavební dozor, abych si převzal kolaudační rozhodnutí ke své sedačce.
Mimochodem kostka? Ta má po minulém dílu alespoň odpočinkový režim. Na jejím místě bych rozhodně nebyl. Dovedu si představit, že se rozsvítí a velkými písmeny oznámí: „PROSÍME POSLEDNÍHO NÁVŠTĚVNÍKA, ABY NEZASTAVOVAL POVOLOVACÍ ŘÍZENÍ.“ A já začnu hledat, kde na obrazovce podat odvolání.
o2 arena 85
Druhá nová fotografie pak ukazuje plachtu už položenou v cílové části plochy. Žádné kouzlo, které jsem si vymyslel do glosy: reklamní motiv je viditelně na místě a kolem něj pokračuje práce. Kdy se přesně bude plocha dále upravovat nebo zalévat vodou, z fotografií určit nelze. Konečný výsledek uvidím při další návštěvě 24. října.
Fiktivní úřední dodatek: „Parcela byla přidělena. Obyvatel sektoru 208 dostal termín kontrolní prohlídky. Kolaudace bude ověřena až na místě.“
AKT V: co se opravdu dělá s reklamou v ledu
Aby měla tahle absurdita aspoň jednu normální technickou kostru: reklamy v ledové ploše nejsou magická samolepka, kterou člověk jednoduše připlácne na hotový led a nechá bruslaře jezdit přes její okraje. Běžně se používají potištěné motivy umístěné do připravené vrstvy a překryté dalšími vrstvami ledu. Při výměně v průběhu sezony se podle materiálu a technologie původní motiv buď uvolňuje z ledové vrstvy, nebo se odstraňuje zásahem do povrchu.
Je to přesná, poctivá provozní práce, kterou během zápasu téměř nikdo nevnímá. A protože její přesný pracovní postup z mých osmi fotografií vyčíst nejde, nebudu tvrdit, že technici právě použili nějaké konkrétní lepidlo, teplotu ani délku zásahu. To, co na snímcích opravdu mám, je manipulace s reklamním motivem, jeho přemístění na určené místo, technika a prázdná aréna.
Což je mimochodem samo o sobě docela malý div. Někteří lidé nevydrží ani tříminutový reklamní blok v televizi. Já zůstanu tak dlouho, že se dívám na výrobu reklamy, na kterou se pak budu dívat při dalším hokeji. Člověk, který nevstane po siréně, by neměl být divák. Měl by dostávat výkaz práce.
AKT VI: podávám návrh na zápis trvalého pobytu
Můj vztah k O2 areně se začíná podobat sporu vlastníka a neodbytného nájemníka. Budova jasně naznačuje, že už má jiné plány. Já se vymlouvám, že jsem si ještě nedopil zážitek. Budova přestaví scénu, vyklidí tribuny, uspí kostku a začne předělávat samotný led. Já jí na oplátku nabídnu to nejhorší, co může autor poskytnout: další článek.
Takže při příští návštěvě přicházím připraven. Občanku, vstupenku, telefon a formulář na změnu trvalého pobytu. Adresa: Českomoravská, sektor 208, pohled na led. Druh nemovitosti: administrativně nevysvětlitelná sedačka. Vlastník: rozhodně ne já. Využití: dlouhodobé pozorování všeho, co následuje po skončení hokeje.
A jestli mi někdo namítne, že trvalý pobyt se na sektor hokejové arény zapisovat nedá, odpovím důležitou větou: „To je dobré, tak zatím aspoň dvě minutky.“
FINÁLE: šestý level odemčen. Led se mění, já nikoliv
Když se ohlédnu za celou sérií, už nejde o jednu fotografii prázdné haly. Je to soustavně se opakující podivný experiment. Na začátku jsem zůstal déle než ostatní hosté. Pak déle než rozsvícená kostka. Později déle než odkrytý led. Pak i než sestavené tribuny. Kostka nakonec odjela na wellness. A nyní se přímo přede mnou přepisoval reklamní motiv na ledové ploše.
O2 arena tím možná nechtěla říct vůbec nic. Prostě si profesionálně dělala svou práci. To já jsem ten, kdo z běžného provozu vyrobil šestidílné absurdní drama o člověku, který neumí najít směr „VEN“.
Všechny ledové parcely se jednou přepíší. Jen jedna položka v inventáři zůstává bez pohybu: autor na tribuně.
Můj ledový katastr navíc ještě nemá razítko „hotovo“. To získá nejdřív 24. října, až se do arény vrátím a uvidím, jak reklamní plocha vypadá při dalším zápase. Možná bude dokonale hladká. Možná si jí nikdo ani nevšimne. Jisté je jen to, že já si jí všimnu — a nejspíš zase jako poslední půjdu domů.
„Parcela je připravena k přepisu. Návštěvník dosud nevyklidil.“
Poznámka autora: Jde o satirickou glosu založenou na mé návštěvě O2 areny a vlastních fotografiích. „Katastr ledu“, úředníci, dialogy a žádost o trvalý pobyt jsou nadsázka. Technický účel a postup konkrétní výměny reklamy pracovníci na fotografiích nevysvětlují.
Předchozí díly a ověřitelné podklady
