Článek
Nikdo z nás si vysloveně nepřeje, aby jeho dítě začalo brát drogy nebo nezřízeně pít alkohol. Bohužel výjimečně se stane, že je to rodičům jedno, ale to se stává opravdu jen výjimečně a ani ten nejhorší rodič si vysloveně nepřeje pro své dítě něco zlého.
Můžeme to tedy vůbec nějak ovlivnit?
Ano, můžeme!
Nečekejte jednoznačný návod k použití: když uděláte přesně to a to, tak se to nikdy nestane. Nic takového neexistuje.
Ale existují obecná doporučení, která mohou omezit riziko, že Vaše dítě začne brát drogy, pít nezřízeně alkohol. Říká se jim protektivní faktory. A některé z těchto protektivních faktorů mohou rodiče přímo ovlivnit. Na druhé straně existují rizikové faktory, které naopak riziko zvyšují. Ale i některé z nich mohou rodiče přímo ovlivnit. Třeba už jen tím, že před nimi nebudou zavírat oči.
Je třeba začít už od narození
Naše láska, pozornost a výchova může zásadně ovlivnit budoucí vývoj dítěte a jeho potřebu, nebo nepotřebu, úniku z reálného světa pomocí drog.
Na úvod je třeba říci jednu zásadní větu:
Příroda má ráda rovnováhu!
Pokud budeme nadměrně ochraňující, rozmazlující, kontrolující - prostě hyperprotektivní, neumožníme svému dítěti nikdy doopravdy vyrůst a připoutáme jej k sobě. Jedním z úniků z tohoto sevření opičí láskou může být právě droga.
A naopak pokud se svému dítěti budeme věnovat velmi málo, nebude mít dostatek pozornosti a lásky, může být opět únikem z této bezvýchodnosti droga. Drogy umí nabídnout únik z reálného světa velmi dobře. Pozor i zde platí jednoduché pravidlo: Materiální komfort lásku a pozornost nemůže nahradit! Skvělé oblečení, hračky a kroužky nemohou nahradit lásku a pozornost rodičů.
Platí tedy, že lásky a pozornosti by mělo být tak akorát. Úměrně věku a situaci dítěte. Pokud to jen trochu jde máme být dítěti k dispozici, když samo přijde se žádostí o rozmluvu. A je jedno jestli je mu 5, nebo 15. Láska by neměla být svazující, ale zároveň by měla být všudypřítomná.
Láska k dítěti je vždy bez podmínek
Dítě musí vědět, že ho máme rádi, ať se děje co se děje. Pozor neplést s opičí hyperprotektivní láskou. Milovat dítě neznamená ochránit jej od všeho zlého na světě. Dítě naopak musí být postupně vystavováno i nezdarům a hlavně musí mít možnost si vše vyzkoušet. Samozřejmě úměrně věku. Po generace se předávají věty typu: Když budeš zlobit nebudu tě mít rád/a. Jsou velmi nešťastné. Mnohokrát zopakované mohou ve vnímavém dítěti vyvolat silný pocit méněcennosti se kterým pak může celý život bojovat. A opět to může být cesta dítěte k drogovému úniku. Láska k dítěti by opravdu měla být bezpodmínečná, ale neznamená to, že po dítěti nebudeme chtít plnění povinností. Jen je třeba to důsledně oddělit. Rád/a tě budu mít vždy, ale zlobím se protože…
Dítě potřebuje pocit bezpečí a stability
Čím menší dítě, tím silnější tato potřeba je. Vytvořit bezpečný a stabilní domov je vždy úkolem rodičů. Ale opět to neznamená vytvořit dítěti klec, byť zlatou. Dítě potřebuje objevovat svět tam venku a stejně tak potřebuje místo - domov, kam se může bezpečně vracet. Je úplně jedno, kdo domov tvoří. Zda to jsou biologičtí rodiče a vlastní sourozenci, nebo jeden biologický rodič s novým partnerem/partnerkou a nevlastní sourozenci, nebo úplně nebiologická rodina. Domov je místo, kde nás mají rádi, umí nás pochválit za úspěch a odpustit neúspěch. Domov je místo, kam se můžeme schovat, když svět venku přestane být bezpečný. Stabilita nemusí znamenat rigidní neměnnost. Přicházejí situace, které nelze naplánovat a je třeba se s nimi vyrovnat.
Děti tomu ještě nerozumí
Bohužel tato věta je také předávána po generace a umí nadělat mnoho zlého. Naopak dětem je třeba trpělivě vysvětlovat vše a hlavně velké události v životě rodiny, které zásadním způsobem mění dosavadní svět dítěte. Samozřejmě opět úměrně věku dítěte.
Mlčení je to nejhorší, co můžete udělat
K zásadním událostem v životě rodiny patří například rozchod rodičů, vážná nemoc některého člena nebo smrt někoho blízkého. Vždy je třeba o tom s dítětem mluvit. Opakovaně probírat. Dodat jistoty. Některé věci se změní, ale stále tě všichni máme rádi. Děti jsou schopné se na nové okolnosti a uspořádání adaptovat. Jen potřebují znovu a znovu vše vysvětlit a ujistit o lásce rodičů. V dětech nesmí vzniknout pocit, že danou situaci nějakým způsobem zavinily. Kdyby jsi nezlobil/a, tak by tatínek neodešel za jinou paní. Ano, bohužel i toto některé děti uslyší, ale nemusí to být ani takto přímočaré svalení viny na dítě. Děti, pokud nejsou opakovaně ujištěny, že to tak není, mají přirozenou tendenci brát vinu za špatné události v rodině na sebe. V případě vážné nemoci nebo smrti někoho z členů rodiny musí být dítě opět přiměřeně účastno. Neleze ho vystrčit za dveře a myslet si, že se ho to netýká. Smutek je třeba prožít společně a společná by měla být i naděje do budoucnosti. Dítě je součástí rodiny od svého narození a má plné právo být vnímáno jako člověk, který potřebuje vysvětlení a ujištění.
Protektivní faktory
Jistě nelze v krátkém článku vyjmenovat všechny protektivní faktory a rizikové faktory. Kdo by jich chtěl znát více stačí kliknout na odkaz, nebo vyhledat jinou literaturu. Je jí spousta. Zmíníme tedy jen některé.
Dobré zvládací strategie - naučíme dítě od malička hledat vlastní řešení i složitých životních situací. Stačí jednoduchá věc - příliš jej neochraňovat a nechat ho objevovat svět. Aby se dítě naučilo hledat řešení, musí se někdy i spálit, musí zažít neúspěch a naučit se hledat jiné řešení.
Sociální dovednosti - složité slovo s jednoduchým významem. Dítě by se nemělo bát lidí a mělo by úměrně věku umět reagovat ve společnosti cizích lidí.
Pozitivní vztah k sobě - my máme rádi své dítě bez podmínek = dítě se má rádo bez podmínek. Nemusí napřed něco splnit, aby se mohlo mít rádo.
Schopnost říkat NE - dítě by mělo vědět, že nemusí dělat věci, které dělat nechce. Není tím myšleno odmlouvání, když si má uklidit, ale například tlak vrstevníků.
Pravidelné povinnosti - úměrné věku a schopnostem dítěte.
Jednoznačná pravidla a jasné sankce - dítě ví, co má dělat, jak se má chovat a jaký bude důsledek při neplnění povinností nebo chování. Zní to drsně, ale je to jen jednoduché lpění na povinnostech dítěte a slušném chování. Dítě musíme vychovat, aby obstálo v dospělém světě. Tedy ne dril, ale jen pouhá obyčejná výchova.
Pozitivní pouto mezi rodiči - to, že se rodiče občas pohádají, patří k životu, ale dítě by mělo vědět, že rodiče umí po hádce opět najít konstruktivní cestu k dalšímu životu. V rodině má být atmosféra lásky s občasnou bouřkou.
Dostatek přátel - dítě vedeme k hledání přátel ve vnějším světě od nejútlejšího věku. Mělo by si osvojit schopnost navazovat kamarádské vztahy s vrstevníky a schopnost si samo vybírat, s kým bude kamarádit.
Podpora rodičů - po všech stránkách. Každý člověk je jedinečný už od narození a dítě by mělo být podporováno ve svých zájmech. Ne být nástrojem rodičů k naplnění jejich ambicí a nesplněných tužeb.
Rizikové faktory
Rizikové faktory jsou jednoduše opakem protektivních. Za všechny zmíníme několik:
Některé ovlivnit nemůžeme: dědičnost, onemocnění, duševní onemocnění, temperament.
Jiné ano:
Nedostatek rodičovského dohledu - rodiče na dítě nemají čas a to si může dělat co chce.
Nedostatečný zájem rodičů - například dítě sportuje a rodič se ani jednou nebyl podívat na zápase.
Nedůsledná výchova - jednou platí to a jindy ono. Výchova nemá řád a neplatí pevná pravidla. Dítě snadno rodiče „ukecá“ a vše je odpuštěno.
Konflikty v rodině - občasná hádka rozhodně neznamená každodenní hrubost rodičů. Pokud rodiče spolu už nedokáží najít společnou řeč, nemělo by být dítě tomu vystaveno.
Zaměření na výkon - vše se točí kolem známek, úspěchů dítěte. Láska rodičů je podmíněna úspěchem dítěte. Vytváří to na dítě obrovský tlak, který si přímo říká o útěk.
Protektivních a rizikových faktorů je opravdu mnoho. Ale není nutné se dalece vzdělávat. Stačí použít selský rozum a srdce. Dobrý vztah rodiče a dítěte je vždy z rozumu a z lásky.
A jak již bylo řečeno na začátku: Příroda má ráda rovnováhu. Ani moc, ani málo.
Bohužel, nikdo vám nezaručí, že při dodržení všech doporučení vaše dítě nikdy nezačne brát drogy, ale můžete riziko opravdu podstatně snížit.
Mgr. Radek Talpa, adiktolog
Zdroje:
HORT, Vladimír. Dětská a adolescentní psychiatrie. Vyd. 2. Praha: Portál, 2008. ISBN 9788073674045.
KORANDA, Marian In: KALINA, Kamil. Klinická adiktologie. Grada, 2015. ISBN 978-80-247-9791-5. Dostupné také z: https://www.bookport.cz/kniha/klinicka-adiktologie-2141/.
LANGMEIER, Josef a BALCAR, Kare. Dětská psychoterapie. Portál, 2010. ISBN 978-80-262-0228-8. Dostupné také z: https://www.bookport.cz/kniha/detska-psychoterapie-3125/.
ŘÍČAN, Pavel a VÁGNEROVÁ, Marie. Dětská klinická psychologie. Praha: Avicenum, 1991. ISBN 80-201-0131-4.
