O alkoholismu a jiných závislostech: Panická ataka - První pomoc

Je doopravdy záchvatem koncentrované hrůzy doprovázená obrovským strachem o život. Kdo nezažil, nemůže do hloubky pochopit, jak je to strašné. Mnohdy přichází nečekaně, nebo jen z malicherné příčiny. Někteří lidé znají spouštěče svých záchvatů, ale ty jsou vždy jen špičkou ledovce. Opravdová a dlouhodobě funkční léčba nemůže spočívat jen v jejich odstranění. Panické ataky jsou vyvrcholením dlouhodobého stresu, který není průběžně ventilován. Je to jako když vybuchne natlakovaný kotel. Nebo to lze přirovnat k batohu na zádech, do kterého neustále přidáváme kamení a žádné nikdy nevyndáme. Jednou ten plný batoh neuneseme a on se protrhne naráz.

Fyziologicky se jedná o náhlé a masivní vyplavení stresových hormonů, které není kompenzované akcí. Tyto hormony nás připraví pro boj, nebo útěk a při této akci jsou postupně eliminovány. Při záchvatu panické ataky zamrzneme. Nebojujeme ani neutíkáme. Stresové hormony se dále masivně vyplavují a nejsou spalovány fyzickým pohybem. Dochází k uzavření pekelného kruhu.

První záchvat panické ataky opravdu může přijít v kterémkoli věku. Mohu sám potvrdit. Celý život jsem naprosto bez problémů zvládal pohyb ve výškách a před dvěma lety přišel záchvat panické ataky naprosto nečekaně v mých 50 letech na lanovce, kterou jsem cestoval předtím snad desetkrát naprosto bez problémů. Léčba u mne byla poměrně jednoduchá. Stačilo si uvědomit jaký stres jsem v té době delší dobu prožíval a najít způsob, jak se ho zbavit. Respekt z výšek mi sice zůstal, ale ataky se neopakují.

V adiktologické ambulanci se poměrně často setkávám s limi, kteří léčí úzkost a panické ataky alkoholem a benzodiazepiny - účinnou látkou některých léků. Stačí se podívat na složení.

Nemohu jim to mít za zlé. Obojí, alkohol i benzodiazepiny, totiž velmi dobře a hlavně rychle zabírají na úzkost a panickou ataku. Ale velmi snadno to může být cesta do pekla. Po odeznění účinku alkoholu nebo benzodiazepinů se houpačka chemické rovnováhy v mozku opět přehoupne na špatnou stranu a mohou přijít ještě větší úzkosti, které dotyčný opět vyřeší alkoholem, nebo práškem. A kruh se uzavírá. Úzkosti, nebo záchvaty paniky zůstaly a jako bonus je tu ještě závislost na alkoholu, nebo benzodiazepinech.

Teď už v úvodu slíbená první pomoc. Jednoduchých technik je více. Každému zabírá něco jiného a v každé situaci to může být různé. Doporučuji si techniky natrénovat a zapamatovat. Při záchvatu nebudete mít čas, ani sílu hledat návod. Stejně tak mohou techniky natrénovat i blízcí nemocných a v případě záchvatu je krok za krokem provést jejich provedením.

Léky, zejména benzodiazepiny, užijte až po vyčerpání ostatních možností. Ano, vím, snadno se mi to povídá, ale věřte, že mám osobní zkušenost a i těžké záchvaty lze obvykle zvládnout i bez použití léků. Stačí si věřit, že to půjde.

Známe to všichni z filmů. Záchvat paniky a někdo dá dotyčnému pytlík, který si dá na nos a ústa a dýchá do něj. Vypadá to legračně a nesmyslně, ale ono to opravdu rychle a skvěle pomáhá. Proto to také uvádím jako první techniku. Je nejrychlejší a obvykle nejúčinnější. A není to o nějakém psychologickém efektu jak by se mohlo zdát. Má to naprosto jasné fyziologické vysvětlení. Při zakrytí dýchacích cest vdechujeme zpět více oxidu uhličitého než obvykle. To vede k okyselení krve a na to velmi rychle zareagují příslušné receptory a dojde téměř okamžitě ke zklidnění organismu. Začneme pomaleji dýchat a zpomalí se tepová frekvence. Celkově se zklidníme a záchvat obvykle rychle odezní.

Pokud nemáme po ruce pytlík, použijeme k zakrytí nosu a úst obě ruce, které přiložíme těsně na obličej a dýcháme do nich jako do pytlíku.

Zatlačíme opakovaně a dlouze na obě zavřené oči. Tlak by měl být dost velký až do prvního náznaku bolesti. Opět tento jednoduchý hmat má fyziologický podklad. Tlak na oční bulvy způsobí podráždění bloudivého nervu a následné zklidnění organismu.

Nepoužívat u lidí s jakýmkoli očním problémem, nebo operací.

Namočíme obličej do ledové vody, nebo spolkneme pár doušků ledového nápoje. Můžeme provést obojí. Chlad způsobí podráždění bloudivého nervu a vyvolání zklidnění.

Jde o poněkud sporný manévr. Bývá účinný, ale ve výjimečných případech může být provázen ztrátou vědomí, nebo přílišným zpomalením tepové frekvence.

Nikdy ho nepoužívejte u lidí se srdeční nemocí, kardiostimulátorem, nízkým tlakem, nebo náchylných k omdlévání. Pokud si nejsme jistí zda je dotyčný naprosto zdráv tento manévr nepoužijeme.

Na obou stranách krku vyhledáme místo kde cítíme puls a mírně je prsty masírujeme. Účinek je opět přes podráždění bloudivého nervu.

Trochu se schoulíme a při zadrženém dechu opakovaně velmi silně zatlačíme, zatneme břišní svaly, jako při úporné zácpě. Po zatlačení hluboce vydechneme. Postup opakujeme.

Stejného účinku můžeme dosáhnout vydechováním proti odporu. Například se výdechem snažíme přetlačit píst injekční stříkačky (bez jehly).

Opakování uvedeného manévru opět fyziologicky způsobuje zklidnění.

Jacobsonova relaxace spočívá v postupném zatínání a uvolňování jednotlivých svalů. Postup je popsán v odkazu. Lze ji použít nejen v případě akutní panické ataky, ale zejména jako každodenní cvičení vedoucí k předcházení záchvatů a uvolnění úzkosti.

Spočívají v kontrolovaném dýchání. Pomalu se nadechneme, několik vteřin zadržíme dech a opět pomalu vydechneme a několik vteřin vydržíme ve výdechu. Snadno se to řekne, ale v záchvatu panické ataky se to velmi špatně praktikuje bez předchozího důkladného tréninku. Pytlík, nebo dlaně jsou rychlejší a účinnější. Ale rozhodně lze dechová cvičení doporučit ke každodennímu uvolňování napětí.

Je nejlepší nacvičit s někým blízkým dopředu. Dotyčný vás bud chytí za ruce čelem k vám, nebo si sednete těsně zády k sobě a opřete se o sebe celou plochou zad. Druhý člověk začne pravidelně, hluboce a hlavně pomalu dýchat. Vám tím udává pomalé a klidné tempo, které se snažíte napodobovat. Po chvíli se vám podaří sladit pomalé tempo dýchání. Společné dýchání má několik pozitivních efektů. Působí fyziologicky stejně jako dýchání do pytlíku a zároveň vás nutí na dýchání myslet a odvede myšlenky. Dalším významným faktorem je blízkost jiného člověka, tedy blízkost bezpečí.

Pokud nezabírá klid a nepřichází úleva, můžete se začít zkusit hýbat. Tedy pokud to jen trochu půjde. Vím, že často to vůbec nejde. Rozhýbat vás může s vaším souhlasem i někdo blízký. Například vzít za ruku, nebo za ramena a začít chodit. Pohyb může být jakýkoli. Cílem je vlastně vyvolat fyzickou aktivitu, která nahradí boj, nebo útěk. Čím intenzivnější, tím lepší. Ale i malé krůčky mohou přinést úlevu. Fyzická aktivita spaluje stresové hormony.

Předchozí postupy mají fyziologický základ a jejich provedení vždy vyvolá fyzickou reakci organismu vedoucí ke zklidnění, ale čistě psychické postupy také mají své místo a lze je kombinovat s prováděním jiného manévru.

Snažíme se intenzivně myslet na něco jiného než se právě děje. Nepovede se to napoprvé. Prožívaná hrůza nás bude strhávat zpět k myšlenkám na prožívanou paniku. Musíme začínat znovu a znovu na myslet na něco jiného. Většina terapeutů doporučuje myslet na něco hezkého. Dovolená, pláž, koťátka. Můžete to zkusit a třeba vám to vyjde, ale mám vyzkoušeno, že mnohem účinnější je snažit se myslet na něco šíleného. Musíte zapojit centra mozku, která jsou stejně silná jako centrum strachu a hrůzy. Obvykle doporučuji pacientům myslet na sex. A nejlépe na co nejvíc bizarní, nebo nechutný. Zní to hrozně, ale potřebujete opravdu silnou myšlenku, která dokáže přebít prožívanou hrůzu.

Je kombinací fyzické a psychické techniky. Dejte obě nohy na zem šlapkami souběžně k sobě (nemáme špičky od sebe). Lepší je stát, ale pokud to nejde můžeme i sedět. Opakovaně nohama zatlačíme šlapky do podlahy a přitom si představujeme, že vše negativní co prožíváme posíláme nohama do země. Vše špatné protéká skrze nohy do země a my se toho zbavujeme. Myšlenky na odcházející zlo skrze nohy nám nejen pomáhají pomyslným odplavováním negativní energie do země, ale zároveň nás nutí soustředit se na prováděný úkon a nemyslet na intenzitu záchvatu.

Pro zesílení účinku můžeme někoho blízkého požádat, aby nám nohy (šlapky) opakovaně přitlačil k zemi. Rukama, nebo nám na ně může stoupnout. Záleží na váze dotyčného.

Uzemnění můžeme provést i pouhým sednutím si na zem. Nebo lehnutím. Cílem je být co nejvíce v kontaktu se zemí - podlahou.

Snažte se uklidnit. Říkejte si, že je to dočasné, že to přejde. „To dám, to zvládnu, za chvilku je to pryč.“ Nechte se uklidňovat od někoho blízkého. Pokud to zvládnete nechte se obejmout.

Pokud je známo, co akutní záchvat spustilo, je dobré to odstranit. Předmět, činnost, nebo osoba.

Zkuste čichat k příjemným vůním. Spustíte tím několik procesů najednou. Centrum čichu v mozku má stejnou sílu jako centrum strachu. Musíte se na to soustředit a odvedete myšlenky.

Pokud nezaberou libé vůně, klidně vyzkoušejte nepříjemné. Lepší spuštěný pocit hnusu, než prožívaná hrůza.

Dotýkejte se vám příjemných předmětů, zvířat, nebo lidí. Opravdu je jedno zda jsou to oblé kamínky, nebo oblíbený svetr. O zvířatech a lidech platí totéž. Nebojte se schoulit u někoho, kde cítíte pocit bezpečí.

Nechte jiné lidi, ať se vás dotýkají. Je jen na vás zda budete chtít vzít jen za ruku, nebo hladit, či obejmout. Nebojte si o doteky říct.

Všem přeji, aby panickou ataku nikdy nezažili. Opravdu není o co stát. A ostatním přeji, aby našli cestu k opravdové léčbě, která jim pomůže najít skryté příčiny jejich obtíží. Panická ataka je vyvrcholením dlouhodobého neventilovaného stresu.

Mgr. Radek Talpa, adiktolog

Zdroje:

ANDERS, Martin. Tělesné obtíže doprovázející úzkostné a další psychické poruchy. Praha: Maxdorf, c2012. ISBN 978-80-7345-314-5.

KEBZA, Vladimír a PACLT, Ivo. Úzkostné poruchy. Praha: Státní zdravotní ústav, 2002.

PRAŠKO, Ján. Panická porucha a jak ji zvládat. Praha: Galén, c2006. ISBN 80-7262-424-5.