Článek
Česká republika je, a dnes již o tom není moc proč pochybovat, posttotalitní moloch, který i nadále, zejména pak s ohledem k „principu právního státu“, se nikterak od roku 1990 neoprostil od totalitárních praktik „zneužívání vězeňské práce“, a to jako důsledek ostentativního a arogantního ignorování Evropského pracovního práva.
Tímto bych mohl začít, a již jen tato slova by u celé řady lidí vyvolala mnoho otazníků a další by je považovali za nesmysl.
Nesmysl to však není, a přichází tedy na pořad dne poměrně jednoduchá argumentace, kterou si dovolím opepřit celou řadou jízlivostí, směřujících na hlavy tzv. „odpovědných“.
Případný čtenář z řad neznalých, nechť se nediví, a budu jen rád, když se pokusí fakta skutečně ověřovat.
Na druhé straně, je zcela nesporné, že Stát - Česká republika má excesivně přebujelou státně-administrativní skupinu zbytečně zaměstnaných státních úředníků, resp. „podržtašek“, kteří tvoří nezanedbatelnou a početnou doleva orientovanou volební skupinu, jejichž hlas nemůže žádný politik přehlížet.
Tyto „podržtašky“ lze objektivně považovat za „svérázný sociální fenomén“, neboť zrovna tato skupina je natolik vlivná, že nepřipustí, aby se pochybovalo o tom, že svoji práci dělají dobře a podle zákona. Ale opak je pravdou, a zrovna tato úřednická parta, zejména z řad úředníků pracujících pro organizaci Vězeňská služba ČR, je ta, která se podílí na tunelování státního rozpočtu skrze udržování v chodu systému zaměstnávání vězňů způsobem, který je zcela neslučitelný s platným právem, neboť následkem této činnosti se na území České republiky „vyrábí z vězňů další nezanedbatelně početnou sociálně dezintegrovanou a vyloučenou skupinu jedinců-budoucích recidivistů“.
Sama existence takovéto uměle udržované sociální skupiny jednotlivců, je pak jeden z důvodů, proč na politické scéně neexistuje silná pravicově liberální strana s pravicově liberálními řešeními současných problémů. Každý silně liberální pravicový politický program totiž začíná propouštěním desítek, možná stovek tisíc takovýchto zbytečných státních úředníků.
Protože jsem v nadpisu zmínil přívlastek „ideologický“, což opravdu působí, jako z minulého století, je tedy na místě, vrátit se k tématu.
„HISTORICKÝ DŮKAZ“, jak hrdě jsem si tento text dovolil nazvat, tedy PRAVDA o ideologickém obelhávání celé Evropy ze strany státní reprezentace České republiky, bez ohledu na to, zda v židli Ministra (ne)spravedlnosti sedí Jirka, Pavel, nebo Pepa, jsem postavil na srovnání pojmů a schémat, podle nichž NEJSOU vězni „zaměstnáváni podle Zákoníku práce“, ale JSOU „zařazováni do práce“, což je zcela totožný termín, jak bude uvedeno dále, který byl zaveden ve třicátých letech minulého století nacisty pro zacházení s vězni v koncentračních táborech. Ovšem nejde pouze o slova, která byla a jsou používána. Jde i o schéma, schéma, které nemá co pohledávat v demokratickém a právním státě, a tedy schéma, které je důkazem tvrzení, že od dob Adolfa Hitlera se v této oblasti nic nezmění.
„HISTORICKÝ DŮKAZ“ je tedy odvozen od poměrně prosté komparace pojmů, jež se vyskytují, jednak v současné legislativě (zejména zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu), ale byly používány ideologií NACISTICKOU, jakož i ideologií BOLŠEVICKOU, což je v pravdě odporné a nepřijatelné zjištění.
Tedy přistupme k pojmu, který představuje „otočný bod, resp. spojnici“, jako „DŮSLEDEK NEJHORŠÍHO ZLA, KTERÉ JE VŠAK VYKLÁDÁNO NA UNIVERZITÁCH, JAKO „cosi pozitivního“.
ZA TOTO ZLO OZNAČUJI POJEM „právní kontinuita“, neboť mi vždy vytane otázka: „Právní kontinuita s čím? Se čtyřiceti lety temného rudého zla?“
POJEM, který v souvislostech vpravdě odporných, a který je oním „otočným bodem“ i v tomto textu, je pojem již výše zmíněný, tedy pojem „ZAŘAZOVÁNÍ DO PRÁCE“.
Jelikož od 1. května 2004 je Česká republika Členským státem Evropské Unie, je uvedený pojem od tohoto data tzv. „obsolentní“, až na jeden drobný detail.
Veškerá v současné době realizovaná vězeňská práce je realizována a organizována od tohoto pojmu!
V tuto chvíli, s ohledem na skutečnost, že se tak děje ve zcela nezákonném a zkorumpovaném systému po dobu mnoha let, se zde bez ostychu můžeme bavit o „ztracených desítkách miliard ze státního rozpočtu, které odtekly Bůh ví kam“.
Pojem „zařazování do práce“, je pojem, který lze nalézt jak v § 30 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, tak i ve Vládní dokumentu s názvem „KONCEPCE VĚZEŇSTVÍ DO ROKU 2025“, což jasně svědčí o tom, že se v zásadě nejen nejedná o „nějakou koncepci“, ale o produkt tvořený pro věc samu, a jen proto, aby za vyprodukovaný blábol dostali státní úředníci peníze, protože „přeci pracují a předkládají i výsledky“.
Skutečnost, že takovéto „Vládní dokumenty jsou nesmyslný blábol“ nikoho nenapadne, a další a další „odborníci“ s nimi budu dále a dále pracovat, což vede k jedinému-REÁLNÝ PROBLÉM NENÍ ŘEŠEN!
Evropské pracovní právo, které má i v České republice přednost, NEZNÁ TENTO POJEM, a to jak z logických, tak i z historických důvodů.
Bohužel, celý systém zneužívání vězeňské práce kopíruje systém realizovaný, jak v sovětských gulazích, tak nacistický model realizovaný v koncentračních táborech a židovských ghettech.
1. ALEXANDR SOLŽENICYN-SOUOSTROVÍ GULAG
Neexistuje žádná pochybnost o autoritě tohoto spisu i jeho autora, a ačkoliv je značně obsáhlý a popisující BOLŠEVICKÉ ZRŮDNOSTI, pak pro potřebu zjednodušení poskytovaných informací pro tento text, stačí, aby si kdokoliv přečetl poslední část a pečlivě se seznámil s poslední kapitolou. V této kapitole totiž figurují následující POJMY:
- „zařazování do práce“;
- „práce, jako akt převýchovy“;
- „práce pro zachování pracovních návyků“.
Tyto pojmy v sobě obsahují totalitní bolševické předsudky, neboť v liberální demokracii je „práce prostředkem k vydělávání peněz, prostředkem pro živobytí jedince, k odvodům na důchodové pojištění a záruka zdravotního pojištění.“
Práce je tedy součást „majetkových práv jednotlivce“, a z tohoto titulu se i na (každého) vězně vztahuje ROVNOST, pokud jde o „pracovní podmínky“.
„Pracovní podmínky“ jsou na území České republiky upraveny jednak Zákoníkem práce, jakož i zákonem č. 435/20004 Sb., kdy podle platných zákonů ČR platí premisa, že: „vězni nejsou v současnosti vyloučeni žádným zákonem Státu z práva na uzavření pracovně právního vztahu“ (podle článku 26 odst. 3 LZPS).
Jelikož pak platné Evropské pracovní právo NEZNÁ pojem „zařazování do práce“, jeho výskyt v zákoně č.169/1999 Sb., JE TOTALITNÍ RELIKVIÍ!
2. NACISTICKÁ PROPAGANDA Z ROKU 1933
Jelikož neexistuje rozdíl mezi bolševickou a nacistickou ideologií, lze se z druhé strany odkázat na citaci z německého tisku:
-MÜNCHER ILLUSTRIERTE PRESSE, 16.7.1933- „Pravda o Dachau“: „Skutečná pravda je, že jsou tam lidé vychováváni k práci, disciplíně, aby mohli být začleněni do velké fronty německého nacionálního socialismu. Zachází se s nimi humánně, jsou dobře živeni a jsou pod lékařskou péčí. Musejí pracovat, ale mají dostatek volného času, aby mohli provozovat hry a sport. Nikdy v životě se neměli tak dobře a bezstarostně, jako zde v Dachau, kde mají konečně příležitost vykonávat své řemeslo.“
O tom, jaká to byla lež není žádných pochybností. Nicméně, současná Vládní propaganda České republiky používá shodných popisů stavu českých věznic, ačkoliv jde o zrůdné KLIŠÉ.
Historické dokumenty však tento HUMUS popisují velmi pregnantně: „Vězeňská práce byla až neuvěřitelně výhodná. Stát nesl náklady na reprodukci pracovní síly i náklady na střežení vězňů a SS využívala velkého pracovního potenciálu ve svůj prospěch až do roku 1940 zcela zdarma. Formálně byly vytvářené hodnoty majetkem státu, avšak sloužily SS. Činily tak SS méně závislou na státní pokladně a na nadřízených institucích.
To i přesto, že v propagandě o KT Dachau figurovala práce jako hlavní terapie k navrácení polepšitelné části uvězněných do lůna německé společnosti. Ve skutečnosti však byla práce často zneužívána k ponižování a fyzickému ruinování vězňů.“
Zde je na místě zdůraznit, že současná struktura Vězeňské služby ČR, jakožto „ozbrojeného sboru“, věrně, dokonce i přes nabubřelé epolety generálů, které se podobají nabubřelosti válečných let minulého století, kopíruje strukturu „Strážních oddílů SS“, a, ve XXI. století existující systém „Středisek hospodářské činnosti“ svým efektem kopíruje systém „nacistického vyvádění peněz z Říšského státního rozpočtu Třetí Říše“. Vyvedené prostředky jsou označovány za „zisk VS ČR“, a tato ho může využít, jak uzná za vhodné.
V praxi to znamená, že za tyto prostředky je vydáván propagandistický a militantní časopis „České vězeňství“, ve kterých naleznete i takové informace, jako: „že příslušníci zásahové jednotky VS ČR předvedli na Dnech NATO dynamický zákrok proti narušitelům eskorty vězňů, a vystřílené nábojnice rozdávali, jako suvenýry přihlížejícím dětem“(??), nebo se za tyto prostředky nechají vyrobit papírové a vystřihovací modely vězeňských eskortních autobusů, nebo „špačkáren“ (strážní věže u věznic), a tyto se taktéž rozdávají dětem.
Je nicméně na místě jasně konstatovat, že pozitivní zjištění je, že v ČR nejsou vězni „fyzicky ruinováni a zabíjeni“, ale jsou „jen okrádáni na odvodech za důchodové zabezpečení“, tedy jsou „pouze sociálně dezintegrováni“, resp. jen „zbavováni snadné budoucnosti“.
Bohužel, ona zmíněná propagandistická literatura, jako je uvedený časopis „České vězeňství“, používanými argumenty a pojmy, kopíruje propagandistickou literaturu Třetí Říše, kdy zcela signifikantně lze uvést k možné komparaci každému, citaci například z ideologické propagandy prezentované panem Rudolfem Hössem, mimo jiné ředitelem KT Osvětim: „Jestliže se vězňům umožní pracovat, což jim umožní, aby se ukáznili, pak v důsledku toho jsou schopni snáze vydržet věznění a lépe snášet jeho demoralizující vliv“.
Takto popsatelný postup i v současnosti praktikovaný „státním ozbrojeným sborem“, je prováděn podle ideologické poučky Dr. Josepha Goebbelse: „Vždy je lepší posilovat ve veřejnosti existující předsudky (např. běžně vyslovovaný pojem „zařazování vězňů do práce“ bez pracovních smluv), než se pokoušet něčí názory změnit. V situacích, kdy je nutno usilovat o změnu názorů, je třeba volit techniku: pohybovat se jako konvoj – stále se řídit tempem nejpomalejšího plavidla – a neustále delikátně různými způsoby opakovat to, co si posluchači mají přisvojit. Nejlepší pak je ukazovat obrázky a vyprávět příběhy (jako v „Koncepci vězeňství do roku 2025“), jež je dovedou k závěrům, jichž chcete dosáhnout, přičemž jim ponechat vědomi, že se k tomu dopracovali sami.“
.. a přesně toto v současnosti dělá, jak Vězeňská služba ČR, a zároveň toto prosazuje i vládní propaganda ČR.
Obecně se automaticky používá a prezentuje zcela nezákonný pojem „zařazování do práce“, kdy nikdo nechce připustit, že všem vězňům je protiústavně zasahováno do vlastnického majetkového práva, neboť ODVODY na důchodové pojištění NEODPOVÍDAJÍ „opotřebování fyzického těla vězně“, a z tohoto „vytunelované“ přidané hodnotě na výrobcích, které za dumpingové ceny Vězeňská služba ČR „přeprodává“ na volný trh.
Nicméně, absurdita pojmu „zařazování do práce“ vynikne v daleko šílenějších souvislostech, kdy tento pojem byl zcela automaticky používán i nacistickými zločinci, když se obhajovali před soudy ze svých zvěrstev, což lze doložit citací svědecké výpovědi z procesu z roku 1964 v Mnichově, jež byl veden proti p. Karlu Wolffovi – SS-obergruppenführer a generál Waffen-SS, pobočník Říšského Vůdce SS Heinricha Himmlera, svědka Wilhelma Koppeho z Bonnu, bývalého obergruppenführera před soudem: „Netušil jsem a jsem přesvědčen, že to netušil ani pan Wolff, co se děje v okolí Lublina, v táborech Sobibor, Treblinka, Belzec. V létě 1942 jsem s generálem Wolffem hovořil v Berlíně. Uklidňoval tehdy mé obavy ohledně konečného výsledku války a zbrojních možností Německa a v této souvislosti se zmínil o gigantickém Hitlerově plánu zřídit právě v Lublinském prostoru obrovské zbrojní středisko-pravděpodobně největší v Evropě a možná i a světě. Říkal mi také, že jako výrobní síly mají být v tomto komplexu nasazení k řadové práci především Židé, Poláci, a později snad i další Slované. Je přirozené, že bychom takto neuvažovali, kdybychom oba věděli, že jsou v Lublinu, místo zařazováni do práce, masově zabíjeni.“
Takže, HRŮZNOST pojmu „zařazování do práce“ spočívá v tom, že byl používán nacistickými zločinci k POPÍRÁNÍ HOLOKAUSTU, tedy k popírání vědomí o této hrůze.
V důsledku tedy nejde jen o NIKDY NEREALIZOVANOU ideologickou debolševizaci českého právního systému (a v této souvislosti do značné míry „ÚCHYLNOU“ právní kontinuitu s „ČISTÝM ZLEM“, která je prezentována v současnosti, jako „cosi úžasného a chvályhodného“), ale i ve skutečnosti NIKDY NEREALIZOVANOU ideologickou DENACIFIKACI českých orgánů, odpovědných za věznění lidí, neboť je úplně lhostejno, jaký totalitarizmus ovládal v minulosti český stát.
Jelikož však aplikované právo je stále plné „totalitárních pojmů“, jsou důsledky této zhůvěřilosti, dopadající na současný život lidí velice na pováženou.
Po roce 1989 mělo dojít k účinné očistě, k čemuž nedošlo a v roce 1999 byl přijat zákon č.169/1999 Sb., který stále zcela automaticky pracuje s pojmy nacistické a bolševické ideologie (s pojmem „zařazování do práce“), pojmem, který je stojící zcela mimo platné Evropské právo.
V tomto ohledu, nepokoje ve věznicích počátkem roku 2000, lze nazvat „bojem proti bolševizmu“.
Právní kontinuita se v tomto ohledu projevuje historicky velice jednoduše.
Po zrůdném bolševickém puči v roce 1948byl termín „zařazování do práce“ převzat od nacistů a akceptován rudým zločincem náměstkem ministra spravedlnosti odpovědným za vězeňství JUDr. Milanem Klossem, jehož ideologičtí pohrobci působí dodnes, jak ve Vězeňské službě ČR, tak na Ministerstvu (ne)spravedlnosti v Radě pro vězeňství, a to proto, že žádný z rudých pučistů a zločinců nebyl pohnán k odpovědnosti a potrestán za páchání tohoto rudého zla. Kdyby totiž k uvedenému očistnému procesu došlo, došlo by i k „odsouzení nástrojů tohoto zla“, tedy byly by veškeré použité právní pojmy postaveny mimo zákon.
Důležité je totiž připomínat, že uvedené „nástroje“ a jejich použití, byly příčinou vzniku „hromad mrtvol“, které jsme doposud, jako národ NEODSOUDILI, a v současnosti „plíživá rakovina bolševismu“ způsobuje, že oficiální představitelé soudobých Vlád nepřímo zlehčují uvedenou příčinu a bagatelizují její následky, aby tyto nikdo neviděl.
V roce 1948 byl přijat zákon č. 247/1948 Sb., o táborech nucených prací, který opět pracuje s nacistickým pojmem „zařazování občana do TNP na práci“.
Po celou doby vlády RUDÉ TOTALITY byl uvedený pojem používán a v důsledku „vychvalované a neustále adorované právní kontinuity“ je automaticky používán dodnes, kdy tzv. „odborníci na vězeňství“, ať již sedící v Radě pro vězeňství, či přímo působící ve strukturách Vězeňské služby ČR, opravdu NEVĚDÍ, O ČEM MLUVÍ, A CO VE SKUTEČNOSTI POUŽÍVAJÍ ZA SLOVA.
Realita je totiž taková, že Vězeňská služba ČR „nikdy nezaměstnávala jediného vězně“ ve smyslu používaných slov, ale stále a setrvale „prodává lacinou vězeňskou práci soukromým subjektům, a to za účelem zisku tzv. Středisek hospodářské činnosti VS ČR“.
Tento zisk je následně užíván k vymývání mozků lidí žijících v tzv. „vnějším světě“, pokud jde o realitu českých kriminálů.
Lacinost vězeňské práce je totiž zajištěna neodváděním odpovídajících odvodů do důchodového systému za opotřebení fyzických těl každého pracujícího vězně.
3. IDEOLOGICKÁ EKLEKTICKÁ TEČKA ZA ZRŮDNOSTÍ ČESKÉ REPUBLIKY
Je třeba se vrátit do roku 1942, kdy dne 30. dubna 1942 napsal SS-obergruppenfürher a generál Waffen SS, p. Oswald Pohl, dopis Říšskému Vůdci Henrichu Himmlerovi, kde uvádí: „Zajišťování vězňů u důvodů bezpečnostních, výchovných nebo převýchovných nestojí již samo o sobě nestojí na předním místě-těžiště se přesunulo na stránku hospodářskou.“
Tento dopis byl předložen v Norimberku při procesech s nacistickými zločinci, a pan Pohl dostal trest smrti.
V roce 2007 odpovídal p. JUDr. Jaroslav Gruber z GŘ VS ČR, pod Č.j. 182/2007-50/001 stanoviskem na dotaz Úřadu veřejného ochránce práv na skutečnost, proč se vězňům nezvýší odměny za jejich práci, a to následujícími slovy: „s poukazem na rozpočtové potíže spojené s případným zvýšením, možné zhoršení zájmu o pracovní sílu odsouzených ze strany podnikatelských subjektů. Z toho by vyplynulo ohrožení hospodářské činnosti, a tedy i snížení procenta zaměstnanosti.“
Zatímco pan Oswald Pohl byl popraven, pan JUDr. Jaroslav Gruber je „vážený člen společnosti“ v posttotalitním a plně korupčním státě-Českám republika, a to i přesto, že propaganda VS ČR je rétoricky, ale i významově shodná, jako propaganda nacistická, protože „systém okrádání vězňů a zneužívání vězeňské práce k pofidérním údajným ziskům VS ČR“, je zcela shodný se systémem, jaký byl používán nejen v nacistických koncentračních táborech, ale např. i v tzv. „Varšavském ghettu pro „zařazování Židů do práce“ u německých firem, aby zisky kasírovala „Pokladna SS“.
Tato fakta nehovoří nic o historii, ale o současnosti a o našem pokrytectví a neznalostí, a to proto, že je nám to všechno zcela lhostejné.
