Článek
Server „Česká justice“ pro mě zůstává i do dnešních dnů nekonečným zdrojem pobavení, ačkoliv slovo „pobavení“ bych zde uvedl jen proto, že mám rád černý humor a sarkasmus.
V den, kdy mám narozeniny, vyšly na tomto serveru dva články z různých oblastí a od různých autorů. Tyto články, každý z nich čtený nezávisle, zaujme snad jen pouze do oblasti zasvěcené jedince. Nicméně, jelikož se považuji za zasvěceného do oblasti financí, které, jako do černé díry, mizí ve vězeňském systému, myslím si, že níže ocitované pasáže z těchto dvou textů, mohou snad zaujmout i jedince, kteří ovládají „selské počty“.
Nejprve tedy uvedené citace:
Jednak článek Petra Dimuna s názvem „Vězeňské službě dochází peníze na jídlo i lidi. Blažek žádá o další miliardu“ ze dne 22.5.2024: „Blažkův resort žádá o … bezmála 1,2 mld. Kč pro Vězeňskou službu ČR. Té se nedostává nejen na platy, ale dochází peníze i na nákup potravin pro osoby ve výkonu trestu. … Rozpočet byl „podseknutý“ i v případě Vězeňské služby. Té se nedaří dlouhodobě naplnit potřebný počet příslušníků, což vede ke kritickému stavu v některých věznicích. Konkrétně v pražské pankrácké věznici byl zaveden nouzový stav. Vězeňská služba nemá letos rozpočtově pokryté výdaje na navýšení tarifních platů, k němuž došlo v minulých letech, ani na platby za přesčasy. … V materiálu se uvádí, že současné zdroje VS vystačí na nakup potravin pro osoby ve výkonu trestu pouze do letošního června.“
Druhý text je pak článek Jana Hrbáčka s názvem „Stát loni opět zaplatil přes 12 miliard na výsluhy ex-příslušníkům bezpečnostních složek“ ze dne 22.5.2024: „Stát v loňském roce zaplatil přes 12 miliard korun na výsluhách bývalým příslušníkům bezpečnostních sborů. Stoupl počet příjemců, jejichž roční výsluha přesáhne 1 milion korun. Nejvyšší výsluha v České republice je vyplácena bývalému příslušníkovi Vězeňské služby, a to ve výši 104 tisíc korun každý měsíc. Výsluhová renta náleží členům bezpečnostních sborů a ozbrojených složek, kteří v nich působili v takzvaném služebním poměru. Trendem poslední doby jsou uměle vyháněné odměny cca rok před ukončením služebního poměru. Výše vyplácených měsíčních výsluh tak výrazně roste. Někteří vysloužilci si tak až do smrti měsíčně přijdou na sumu čtyřikrát, ale i téměř pětkrát, vyšší než průměrný český důchodce. Minulý rok stát …. vyplatil na takzvaných výsluhách 12 016 098 148 korun. Generální ředitelství Vězeňské služby v loňském roce „vyplatilo na výsluhových příspěvcích částku 994 426,21 tisíc korun“. Zde došlo ve srovnání s předloňskem k nárůstu. Vězeňská služba se zprůměrováním nejvyšších výsluh vyhnula konkrétním požadovaným sumám v 10 nejvyšších výsluhách. „Ročních milionářů“ u vězeňské služby bude zjevně více, navíc někteří z nich jsou nadále v resortu spravedlnosti zaměstnáni jako civilní zaměstnanci. Nedává smysl vyplácet výsluhu někomu, kdo v plném zdraví po odkroucení příslušného počtu let odejde do civilu, navíc nikoli jako pracovník v terénu, ale z kanceláře, vyšší než čtyřiceti či padesátitisícovou výsluhu. Valorizovanou, sumu pak takový jedinec pobírá až do své smrti, málokdo ji odmítne a nechá si přidělit státem vyměřený výrazně nižší důchod. Samostatnou kapitolou je zaměstnávání pobíračů výsluh ve stejných či příbuzných institucích, ovšem jako civilních zaměstnanců. … například případ známy z ….. vězeňské služby. Štědrý výsluhový systém, kterým ročně vyteče PŘES 12 MILIARD KORUN, V NEMALÉM POČTU LIDEM, KTEŘÍ REÁLNĚ NENASAZOVALI ŽIVOT VE SLUŽBĚ STÁTU, nedává přílišný smysl. Připomeňme navíc, že v rámci kamarádšoftů jsou nezřídka kdy lidem odcházejícím do civilu uměle navyšovány a vypláceny vysoké odměny, což jim je schopno pohnout výší výsluhy o pěkných pár tisícovek či až deseti tisícovek měsíčně. Politici se do výsluh bojí léta „říznout“. V ozbrojených složkách pracují vyšší desítky tisíc lidí, což představuje s jejich rodinami slušný voličský elektorát. Nejsmutnější pak je, že výsluhy dodnes pobírají i lidé, kteří sloužili represivnímu komunistickému režimu.“
Kdo ze čtenářů, a že jich nemám nijak moc, dočetl až sem, asi možná chápe, proč jsem výše slovo „pobavení“ determinoval černým humorem a sarkasmem.
Česká republika zaujímá jedno z předních míst v žebříčku zemí s vysokými procenty (70 %) recidivy, což znamená, že soudy plní věznice lidmi, a zároveň není dost prostředků nejen na hrazení práce justičních zaměstnanců, ale ani na jídlo pro vězně. Že z těchto v současnosti uvězněných lidí, celý tento „stroj na výrobu recidivistů“ dál dokonale zpracuje další recidivisty, v jednoduchých počtech z deseti uvězněných bude sedm nových recidivistů, o tom není pochyb.
A paradoxů lze nalézt daleko více. Ačkoliv v druhém textu se zmiňuje informace, že: „Nejvyšší výsluha v České republice je vyplácena bývalému příslušníkovi Vězeňské služby, a to ve výši 104 tisíc korun každý měsíc.“, není uvedeno jméno jedince, který si takto žije, z daní občanů, doslova „jako prase v žitě“.
Nebudu chodit okolo horké kaše. Tímto jedincem je bývalý generální ředitel Vězeňské služby pan Petr Dohnal. A je třeba uvést, že 104 tisíc měsíční výsluhy, což má být dle výkladových definic MPSV ČR „sociální dávka“ svého druhu, je jen jedním z příspěvků, které plní kapsu pana Dohnala. Navíc, sedí ve správní radě VZP ČR, kam určitě minimálně jednou za měsíc se jde posadit do křesla, a ještě má dva pašalíky na Ministerstvu spravedlnosti, kde má být na postu poradce ministra pro otázky vězeňství, a zároveň (a to mě podrž!) tento ex-generál má post tzv. „vězeňského ombudsmana“.
Nevím po pravdě, zda i tyto funkce má placeny, ale protože znám charakter tohoto chlápka, stejně, jako jsou mi známy jeho nenažranost a pokrytectví, nedovedu si dost dobře představit, že by si další polstrovanou sesli, na které dřepí, nenechal poctivě oblepit bankovkami.
Takže, když to celé kolem dokola sečtu, vychází mi jedno jediné. Vysoká procenta recidivistů, která jsou generována vězeňským systémem, což je záležitost, ovlivňující tak něco okolo půl miliónu občanů této zemičky (rodinní příslušníci a přátelé odsouzených), jsou vyráběny záměrně jen pro „sladký život prasat v žitě“, kteří z pozice postů ve státní správě se všem platičům daní vysmívají do ksichtu, a dál mají spoustu řečí o ošklivém fenoménu recidivistů, kteří ohrožují bezpečnost země.
Smutné na tom všem však zůstává, že na začátku mnoha kariér recidivistů jsou často tzv. „mařenkáři“, tedy jedinci, kteří například když mají zákaz řízení za tzv. „vybodování“, dál jezdí automobilem jen proto, že informaci o vybodování neobdrželi od úřadu, který tento systém spravuje.
A teď přátelé, ruku na srdce, kolik vás zná, jaký má počet bodů, a zda již není vybodován? Skutečnost, že usedáte za volant, může také znamenat, že jste na startu úspěšné kariéry recidivisty, a to jen proto, aby se „pobírači výsluh“ měli dobře.
