Věděli jste, že obézní člověk může být zdravější než štíhlý? Tady jsou nejčastější mýty o obezitě

Pamatuju si na jeden rozhovor s mladou ženou, která se svěřila, že se stydí chodit cvičit. Ne proto, že by nechtěla – ale protože se bojí posměšných pohledů. Lidi si prý myslí, že když má pár kilo navíc, určitě jen sedí doma s pytlíkem chipsů. A tak radši zůstává doma.

Přišlo mi to smutné. A hlavně zbytečné. V naší společnosti stále koluje tolik mýtů o obezitě, že se člověk s nadváhou cítí skoro provinile jen tím, že existuje.

Rozhodla jsem se proto podívat na ty nejčastější omyly, které kolem obezity panují – a které bychom už vážně měli přestat opakovat.

„Kdyby se víc hýbal a míň jedl, tak zhubne.“ Tuhle větu jste už určitě slyšeli. Možná jste ji i sami někdy řekli. A přitom je to zjednodušení, které může být hodně kruté.

Ano, strava a pohyb jsou důležité. Ale obezita není jen důsledek špatných návyků. Hraje v ní roli genetika, hormony, spánek, stres, ale třeba i to, z jakého prostředí pocházíte. Někdo může jíst téměř stejně jako jeho štíhlý kamarád – a přesto bude přibírat. Tělo si prostě „jede svoje“.

Tohle je opravdu nebezpečný předsudek. Nadváha automaticky neznamená, že je člověk nemocný. Znám plno žen, které mají větší velikost, ale krevní tlak i cholesterol v úplně normě. A naopak – někdo může být štíhlý a mít problémy se srdcem nebo cukrovkou.

Zdraví se totiž nepozná podle čísla na váze, ale podle toho, jak tělo funguje jako celek.

Zní to hezky, ale realita bývá jiná. Mnoho lidí se snaží, drží diety, chodí na procházky, ale váha se hýbe jen minimálně. Tělo má svoji „paměť“ a jakmile jednou zhubnete, bude se snažit kila udržet nebo dokonce vrátit.

Navíc u žen hraje velkou roli i hormonální cyklus, menopauza, stres nebo užívání léků. Takže tvrzení „stačí chtít“ je sice motivační, ale dost nefér.

Další klasika. Ve skutečnosti může být i rychlejší úbytek hmotnosti v pořádku – pokud se děje zdravě a pod dohledem. Jsou lidé, kterým pomůže restart ve formě upraveného jídelníčku nebo intenzivnější fáze hubnutí, a motivuje je to pokračovat. Klíčové ale je, aby šlo o bezpečný a udržitelný přístup, ne o hladovku s jojo efektem.

BMI je orientační. A u mnoha lidí úplně zavádějící. Například sportovkyně může mít vyšší BMI kvůli svalům, ale přitom nemít gram přebytečného tuku. Mnohem lepší ukazatel je obvod pasu, množství viscerálního tuku nebo třeba to, jak se cítíte, když vyjdete schody.

Zkrátka – žádná kalkulačka vás nezná líp než vaše vlastní tělo.

Obezita není selhání. Není to lenost. A rozhodně to není důvod, proč by měl být někdo terčem posměchu.

Je načase přestat dělat z váhy hlavní měřítko zdraví nebo hodnoty člověka. Místo zjednodušujících soudů bychom si měli častěji položit otázku: „Co o tomhle člověku vlastně vím?“

A možná pak konečně přestaneme šlapat po těch, kteří už tak nesou dost.

Zdroje:

www.nzip.cz – https://www.nzip.cz/clanek/744-obezita-a-nejcastejsi-myty

www.obesityaction.org - https://www.obesityaction.org/education-support/learn-about-obesity/common-myths/

www.pmc.ncbi.nlm.nih.gov – https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC4229150/

www.tuftsmedicine.org – https://www.tuftsmedicine.org/about-us/news/busting-common-weight-loss-myths

www.betterhealth.vic.gov.au– https://www.betterhealth.vic.gov.au/health/healthyliving/weight-loss-common-myths