Článek
Se stále rostoucím počtem psů v rodinách i jako společníků lidí žijících osaměle, nevyhnutelně přijde chvíle, kdy potřebujete svého psa někam umístit. A to vůbec není snadný úkol, pokud ho nechcete jenom někde odložit.
Nechávat psa samotného v bytě deset či víc hodin než se vrátíte z práce je trestuhodné a mnoho majitelů si to naštěstí uvědomuje. Proto také začaly vznikat denní školky, které jsou v zahraničí na strmém vzestupu. Nemám přehled o počtu podobných zařízení u nás, ale předpokládám, že také porostou jako houby po dešti.
Několik let jsem takovou školku v Barceloně měla. Cítím se proto oprávněná trochu poradit, na co se ptát, v jakém případě by se vám mělo zvednout obočí, a kdy se raději poohlédnout jinde. A velmi podobně to platí i u psích hotelů.
Pokud nehledáte pokrytecky jakékoli zařízení, jenom abyste ulevili vlastnímu svědomí, že je o psa postaráno, dejte si práci a najděte pro svého společníka tu nejlepší variantu. Odměnou vám bude kromě klidu na duši také spokojený pes. Poznáte ho tak, že vás bude po několika prvních návštěvách nedočkavě táhnout směrem dovnitř. To ale až si projdete nezbytným seznamovacím kolečkem.
Řeknu vám, co je pro mě červeným hadrem a kam bych se ani nešla zeptat. Tam, kde mají kotce a klece a na jejich prostornosti ani kvalitě pelíšků vůbec nezáleží. Kotec je totiž kotec a klec zůstává klecí.
Myslím, že nemusím vysvětlovat proč, ale budiž. Školka ani hotel nemá být odkladištěm pro psy. Bohužel je to zatím stále převažující alternativa a z mého pohledu nejsou taková zařízení ničím jiným než útulkem. Tím pádem jako taková by měla být tato varianta až na úplně posledním místě v případě krize. A to možná ani neznáte tajemství některých takových „hotelů“. V noci tam totiž kromě psů zavřených v celách nikdo není. Zaměstnanci přijdou do práce zase až ráno.
Zaměřím se ale primárně na denní stacionář. Je toho totiž podstatně víc, na co si dát pozor.
Frida a Thor
Samotná myšlenka je skvělá a princip funguje stejně jako u dětí. Ráno jdete do práce, odevzdáte psa a vyzvednete si ho po cestě domů. A ještě přitom stihnete doběhnout do sámošky nebo si dát kafčo s kolegyní bez toho, aby vás trápilo svědomí, že je pes dlouho sám. Nebo prostě potřebujete udělat velký nákup či si zajít do nemocnice na vyšetření a nevíte, jak dlouho se zdržíte. Je lepší, aby bylo zatím o psa postaráno, a ještě k tomu si čas bez vás užil.
A jsme u prvního bodu. Asi vás překvapí, že na velikosti a umístění prostoru zas až tak nezáleží, spíš na jeho praktičnosti. Ve městě bývá těžké najít snadno dostupný se zabezpečeným výběhem, takže školka může být klidně i uzavřená budova někde vedle parku, kam se chodí dvakrát denně s klienty na procházky. Na zahradě bych tolik nelpěla. Vysvětlím.
Každý pes, v různé míře, potřebuje aktivitu, pohyb a mentální stimulaci. V domácím prostředí se mu to nabízí v podobě vycházek. Ve školce je tomu právě naopak. Vycházky samozřejmě slouží pro vykonání potřeby, ale také pro zklidnění. Psi potřebují i odpočinek a ne každý, zejména pokud jde o štěně, ví, kdy má dost. To je úplně stejné jako v případě dětí.
Při prvním kontaktu se školkou není důležité jenom klást otázky, ale dávejte dobrý pozor na to, co se ptají oni vás. Varováním by totiž měl být už jenom nedostatek požadovaných informací. Jestli vám někdo kývne na to, že se o vašeho pejska postará a rovnou vám dá cenu, aniž by se zeptal na základní fakta, požadoval doklady a se psem se seznámil, rovnou odejděte.
Minimum vstupních informací zahrnuje očkovací průkaz, informace o zdravotním stavu, případně medikaci a stupeň socializace. Toto je trochu ošidné, protože z vlastních zkušeností vím, že páníčci se v posledním bodě dost často pletou. Ale jejich pohled je i tak důležitý. A neuražte se, když vám položí relativně osobní otázku na původ psa. Tím nemyslím kolik jste za něj dali a od jakého chovatele pochází. Ale v případě adoptovaných psů bych minimálně půl roku po osvojení školku nedoporučovala. Dotazy na kastraci jsou také nasnadě.
Dobré školky vyžadují adaptační období. Není to proto, že by vám chtěli ztěžovat život, ale tato fáze je důležitá. Začít kratším časovým úsekem v řádu dvou až tří hodin, je víc než rozumné. Váš pejsek totiž musí vědět, že se pro něj vždycky vrátíte. Jenom tak si bude bez vás užívat. Navíc potřebuje trochu času zorientovat se v novém prostředí, zvyknout si na režim a poznat psí i člověčí společnost. Chcete přece, aby se do školky těšil, že?
Nechci vás zklamat, ale ne každý pejsek si zvykne, i když takových je málo. Pak musíte hledat jinou možnost.
A teď přišel čas na otázky týkající se vlastního chodu. A tím myslím otázky, nikoli inspekci. Pochopte, že pokud se jedná skutečně o zařízení a nikoli domácí prostředí se dvěma až třemi psy, dovnitř vás asi nevezmou. Doufám. Uvnitř totiž nemají cizí lidé co pohledávat. Za prvé je to nebezpečné a za druhé stresující pro psy. Takže psa odevzdat v recepci a odejít. K ostatnímu slouží fotky a videa, která byste měli v průběhu pobytu dostávat.
Zeptejte se taky na pojistku a dostupnost veterinární péče. Mluvíme totiž o zvířatech a přes všechna bezpečnostní opatření se zkrátka něco může stát. A nejenom to. Pejsek může onemocnět, dostat záchvat nebo se přihodí i kuriozity, třeba v podobě příliš vzrušeného psa. Nemyslete si, že je takový případ ojedinělý. Pejskovi zkrátka vyleze pindík a nechce se vrátit zpátky. Věděli jsme, jak si s tím poradit, ale jednou jsme i tak museli volat veterináře, protože čas tu hraje roli a běžné techniky nefungovaly.
Je samozřejmě skvělé, když si psi celý den hrají či odpočívají, aniž by se museli oddělovat. Nicméně ani velmi dobře socializovaná psiska si nemusí sednout s každým. V tom případě by školka měla být schopna vytvořit samostatné oddělené skupinky. A tím nemyslím malí pejsci od velkých hafanů, protože to z mého pohledu a zkušenosti vůbec není důležité.
Musím upozornit, že ne každý pes je pro zařízení, kde jsou klienti pohromadě, vhodný, a rozhodnutí není jenom na vás. Můžete se setkat s tím, že některá školka nepřijímá nekastrované psy či určitá plemena. Nehádejte se s nimi. Mají pro to důvod a ten musíte, ať chcete či ne, respektovat. Není totiž povinností zařízení přijmout každého zájemce.
Pro některé pejsky je zkrátka lepší soukromá domácí péče. Existují milovníci zvířat, kteří si berou klienty k sobě domů a věnují se jim individuálně. Tam vám nic než selský rozum nepomůže. Ale je fajn, když si váš pejsek s někým takovým vybuduje vztah a nemusíte pokaždé hledat někoho nového. Pojistku od nich ale nečekejte.
S něčím se vám svěřím. Před dvěma měsíci jsem školku musela zavřít. Ne proto, že bych si to rozmyslela a psy už se nechtěla zabývat, ale měla jsem k tomu administrativně organizační důvody, které jsem nastínila v jednom z článků.
Teď mám ale stejný problém já. Co se svým psem? Hledám školku…
