Článek
První, co každého asi napadne při představě bobku v trávě nebo na chodníku jsou smradlavé a kluzké boty po jeho rozšlápnutí.
Důvodů pro tak jednoduchou činnost, jakou je sebrání bobku po svém psovi, je ale daleko víc. Pojďme se podívat na ty nejdůležitější.
Zdravotní rizika
Přítomnost psích výkalů v městském prostředí představuje problém pro hygienu a veřejné zdraví.
Psí výkaly mohou obsahovat několik typů mikroorganismů potenciálně nebezpečných pro člověka. Problémem nejsou jenom bakterie způsobující průjem, například salmonela a E.coli, ale v poslední době přibývá důkazů, že domácí zvířata a jejich stolice mohou být rezervoárem bakterií odolných vůči antibiotikům, což představuje novou hrozbu pro veřejné zdraví.
Rizikem z neuklizených hromádek nejsou jenom nemoci přenášené na člověka, ale jsou vážným problémem i pro samotné psy. Jednou z nejvíce nakažlivých a agresivních nemocí, které mohou psa potkat, je parvoviróza. Pro mladé a neočkované psy v celém okolí se tak může jeden uklizený či ponechaný bobek stát otázkou života či smrti.
Dokonce i výkaly psů bez jakýchkoli příznaků mohou být kontaminovány. I když pes nevykazuje žádné příznaky onemocnění, jeho odpad může stále obsahovat bakterie a parazity, které jsou škodlivé pro lidi i ostatní domácí mazlíčky.
Nemusíte zrovna přijít do přímého kontaktu se psím hovínkem, abyste se z něj nakazili. Nemoci v hovínku mohou přenášet mouchy nebo jiná domácí zvířata, která s nimi přijdou do kontaktu.
Ekologická závadnost
Proč sbírat bobky nejenom v městských ulicích, ale i ve volné přírodě?
Psí výkaly, které se vyplaví do vodních toků, mohou obsahovat patogeny, které ovlivňují živé organismy ve vodě. Obsahují dusík a fosfor, jehož nerovnováha vede k přemnožení řas a plevelů, čímž se tyto vodní plochy zakalí a stávají se nevhodnými jak pro zvířata, tak pro lidi.
Je to v podstatě jako vyhazování odpadků. Jeden bobek asi žádnou ekologickou katastrofu ani narušení ekosystému nezpůsobí, ale ve větším množství už může mít velmi negativní dopady.
Možná si řeknete, že hovínko je přece hnojivo, takže nechat ho v trávě není špatný nápad. Ono to ale vůbec tak jednoduché není.
Na rozdíl třeba od kravského lejna, což je v podstatě kompostovaná tráva, psí strava je bohatá na proteiny. Jejich exkrement je mnohem kyselejší a obsahuje vysokou koncentraci dusíku. Zatímco tráva trochu dusíku potřebuje, v psím hovínku je jeho obsah příliš vysoký a rostliny a trávu zabíjí. Nemluvě o případných zbytcích farmaceutik, parazitech a bakteriích, které kvůli velmi pomalému rozkladu v půdě přežívají a mohou kontaminovat úrodu.
Než použijete psí výkaly do kompostu, zjistěte si nejprve přesné návody a nikdy takový kompost nepoužívejte k pěstování plodin určených ke konzumaci. Za určitých podmínek se může hodit pouze na okrasné rostliny.
Lákadlo pro ostatní psy
Někteří pejsci, zejména ti mladí, mají tendenci žrát bobky jiných psů. Není to sice úplně běžné ani normální chování, přesto tak dle výzkumů činí zhruba 16% psů. Vzhledem k výše uvedeným zdravotním rizikům je nasnadě, proč může být pro psa cizí bobek v trávicím traktu nebezpečný.
Ovšem kde nic není, tam není co sežrat.
Někteří další psi se zase v hromádkách rádi válí. Mají k tomu několik důvodů, ale ty nyní ponechme stranou. Kdo by chtěl doma nebo v autě psa vyváleného při procházce ve fekáliích?
Jsou nevábné
Záměrně jsem až téměř na závěr zařadila prostý důvod, pro který bychom všichni bez rozdílu měli psí hromádky neprodleně uklidit. Ten je velmi nasnadě. Ony totiž nepřekvapivě nevábně zapáchají.
A překážejí. Je mnohem příjemnější prohlížet si krásy okolí než se neustále dívat pod nohy, abychom náhodou do něčeho nešlápli.
Společenská zdvořilost a ohleduplnost
Jestli zdraví, ekologické dopady a estetika nejsou dost dobrými důvody několikrát za den se ohnout a sebrat po svém psovi hovínko, pak by jím měla být alespoň prostá lidská ohleduplnost.
Ať už k těm, kteří sami psa nemají, ale i k ostatním majitelům psů, protože právě ti často na své nezodpovědné „kolegy“ doplácejí. Předmětem věčného sváru mezi pejskaři a nepejskaři často bývají právě ony smradlavé hromádky.
Vzájemná ohleduplnost a zdvořilost nic nestojí. V tomto případě pár korun za pytlíky. Pokud chcete být ještě k tomu ohleduplní k přírodě, kupujte ekologickou variantu, která je šetrnější a rychleji se rozkládá.
Nechceme totiž dopadnout jako v některých španělských regionech, kde se k „zapomenutým“ bobkům přiřazuje DNA psa a svým způsobem se tak trestají všichni majitelé psů, jak bylo popsáno v jednom z předešlých článků.
Vzhledem k rostoucímu počtu psů v domácnostech je produkce jejich výkalů co do množství astronomická. Proto by se měl každý nezodpovědný majitel, kterému je zatěžko bobek po svém psovi sebrat, alespoň stydět.
