Článek
Potkali se v práci, přeskočila jiskra, rozuměli si, smáli se spolu, milovali se. Narodili se jim postupně 3 děti. Postavili dům. Oba měli úspěšné kariéry. „Nic nám nechybělo, měli jsme být spolu šťastní, ale nebyli… něco nefungovalo, oba jsme to cítili, ale já s tím neuměl nic udělat.“ To byla jeho slova na začátku našeho setkávání.
V jeho průběhu se příběh začal ukazovat ještě z jiné perspektivy a bylo jasné, proč vztah fungovat nemohl a dlouhé roky spěl ke konci, i když o tom oba ještě nevěděli. Muž si nevážil sám sebe. Neviděl svou hodnotu a sám sobě neuměl dát náležité uznání. To (nevědomě) vyžadoval od svojí ženy. Chtěl od ní potvrzení, že má hodnotu, že je dost dobrý, že ho miluje, přijímá a uznává.
Kvůli tomu ve vztahu popíral sám sebe - svoje potřeby a chutě. Svou energii primárně věnoval tomu, aby svou ženu uspokojil, zavděčil se jí, dokázal jí, jak je dobrý, úspěšný a správný. Toužil se pro ni stát tím ideálním partnerem, který dokáže naplnit všechny její nároky, očekávání a potřeby. Svou pozornost a čas investoval do tohoto velkého úkolu a na sebe zapomněl. Sám sebe potlačil, aby od ní získal vnější přijetí. Snažil se pro ní udělat první poslední, ale ona to oceňovala stále méně a méně. Spíš se mu zdálo, že ji jeho snaha začíná otravovat. Kamarádi si z něj dělali legraci a radili mu, že by měl trochu ubrat, ale to on neuměl. Měl strach ubrat. Po čase se už styděl jim cokoli říkat a i před nimi se začal v tomto ohledu uzavírat.
V jeho mysli se hned začal odvíjet černý scénář, co by se mohlo stát, kdyby svou snahu zmírnil - určitě by odešla, přestala by s ním spát, byla by s ním nespokojená, zklamal by jí i sebe… Jeho vlastní mysl ho pomocí takových omezujících přesvědčení ovládla a nedovolila mu jeho nefunkční chování změnit. Muž věřil, že si za snahu, přizpůsobování a uspokojení svojí ženy koupí její uznání. Protože…
„Uznání od ženy je důkaz, že mám hodnotu.“
Aspoň tak vypadal jeho mentální program, který do sebe otiskl jako kluk. Naučil se ho při vyrůstání s mámou, která s ním nebyla nikdy spokojená, vždycky na něm nebo na tom, co udělal, našla chybu. Zažil od ní hodně vyčítání, obviňovaní a pocitů zklamání a selhání. Získal proto dojem, že ho asi nemá moc ráda a že si její lásku budu muset nějak získat a zasloužit. Že si přijetí a uznání musí odpracovat - podat výkony, dodat výsledky a splnit všechna její očekávání. Jak jinak než, že jí ukáže a dokáže, jak je šikovný, schopný a správný. Prostě ji přesvědčí, že i on má hodnotu. Věřil, když tohle dokáže, máma s ním bude konečně spokojená a bude ho mít ráda.
Tenhle vzorec myšlení a chování mu pak vydržel až do dospělosti. S mámou to nevyšlo a ať se snažil sebevíc, nikdy od ní nedostal to, co mu chybělo a co potřeboval. Nikdy nezažil, že by ho uznala a dala mu hluboce najevo - „vidím tě, máš pro mě tu nejvyšší hodnotu, miluju tě bez podmínek, chlapče.“ V jeho psychologickém systému proto vznikla v dětství hladová díra nenaplněné potřeby, kterou se jeho mysl snažila marně naplnit v manželství. Ani tam to ale nefungovalo a dopadlo to ve finále úplně stejně jako kdysi s mámou. Frustrace a zklamání na obou stranách.
Ve vztahu nikdy nefunguje, když jeden chce po druhém něco, čeho má ve svém nitru nedostatek (nebo pocit nedostatku). Muž, který nevidí svou hodnotu, nikdy skutečné uznání od svojí ženy nedostane. Takhle to ve vztazích nefunguje. Dostane zrcadlově to, co sám vyzařuje. Když muž vyzařuje „nemám hodnotu“ a „musím ji získat od ženy“, žena s tím po čase začne souhlasit a začne se k muži podle toho chovat. Začne s ním být hluboce nespokojená a mít další a další nároky, kterými bude podmiňovat příděl lásky a ocenění.
Přesně to se dělo i v příběhu muže, o kterém píšu. Stejně jako kdysi s mámou, i tady měl pocit, že ať dělá, co dělá, žena si ho stejně neváží a jeho snahu bere jako samozřejmost, která zase není dost dobrá. Až jednoho dne odešla s finální výčitkou, že jí zklamal a ukradl drahocenné roky života. Pro něj to byla poslední rána, po které se rozhodl vyhledat pomoc něco se sebou udělat.
S mou podporou se pustil do práce. Začal si uvědomovat skryté příčiny jeho vztahových problémů. Postupně si uvědomoval, že to, co jako kluk zažil, v jádru nedefinuje to, kdo ve skutečnosti je.
Když jeho máma neviděla jeho hodnotu a neuměla ho uznat, vůbec to neznamená, že on hodnotu nemá a že sám sebe nemůže uznat, přijmout a mít rád teď a tady bez podmínek. Krok za krokem začal nahlížet na psychologickou strukturu strachu a omezujících přesvědčení a programů, která řídila ve vztahu jeho prožívání, myšlení i chování. Postupně začal svoje staré a nefunkční nastavení opouštět a vstupoval do nové reality svého života. Jeho mužská síla se narovnávala a uvolňovala. Víc a víc vnímal, kdo ve skutečnosti je. Začal cítit sám sebe i svou skutečnou cenu.
Po čase téma sebe hodnoty už nebylo téma. Svou hodnotu viděl a cítil. Nepotřeboval o ní přemýšlet, kdekoli se o ní prosit nebo si ji získávat skrze výsledky a výkony. Jak se v sobě dotýkal hlubších úrovní svého bytí, přirozeně si uvědomoval, že jeho nejvyšší hodnota vychází z podstaty jeho vlastní existence. Jeho Já je tou hodnotou. Jeho hodnota a cena spočívá v Já jsem a ne v tom, kolik toho dokáže a nahromadí.
To mu do života přineslo velkou úlevu a pocit nově nabyté svobody a sebevědomí. Hladová díra v jeho nitru se začala plnit zevnitř a on měl poprvé v životě odvahu zůstat nějaký čas sám bez vztahu a začít se věnovat taky sám sobě a svojí životní vizi. Poprvé měl pocit, že si svůj život začíná řídit skutečně on sám a ne jeho negativně nastavená mysl (což bych ze srdce přál zažít každému člověku). Také konečně pochopil, proč mu jeho žena nikdy nemohla dát uznání ani pocit hodnoty a proč odešla. Muž, který si neváží sám sebe, není ve své síle, ale je oslabený a chybí mu to pravé sebevědomí, není autentický a uvolněný. O takového muže se pak žena nemůže opřít, důvěřovat mu, otevřít se mu, uvolnit se vedle něj.
Když muž nevidí svou hodnotu, nevidí ani skutečnou hodnotu své ženy, vlastně jí podvědomě nevidí ani jako ženu, ale především jako prostředek k nasycení vlastních potřeb a hladových emocionálních děr. Muž, který neumí uznat sám sebe a svou hodnotu, je odsouzený ono uznání hledat u ostatních lidí. Tím přichází o vnitřní sílu, svobodu a nezávislost, stává se závislým na přijetí a ocenění druhých, i své ženy. Takového muže si pak žena může těžko vážit, i kdyby jí snesl modré z nebe.
Příběh muže z tohoto příběhu není ojedinělý, ve skutečnosti je docela běžný a samozřejmě se netýká jen mužů, ale i žen. Týká se nás všech. My všichni máme možnost změnit svůj příběh. Staré kapitoly uzavřít a začít tvořit nové podle svého nejlepšího vědomí. Záleží, jak dobře vnímáme vlastní hodnotu, protože od toho se každý vztah, který tvoříme a vytvoříme, odvíjí a nejde to jakkoli popřít nebo obelstít.
O sebehodnotě a o tom, jak si ji vzít zpátky, jsem psal článek minulý týden.
