Článek
Ještě jednou děkuji za to připomenutí mladých let nás dospěláků, kteří právě umožňujeme podobně krásná léta prožít našim dětem. Je to hlavně o nás, o rodičích, jaké prožitky našim potomkům dopřejeme a jaké ne. Nemyslím si však, že dětství „za totáče“ byla taková výhra. Slavný totáč vzal dětem například Skauta a Sokola. Co jim za to nabídnul? Pionýra a Spartakiádu. Super kšeft.
Nelze hodnotit, že jsme byli lepší, když jsme jako malý neměli tablety, počítače, mobily nebo virtuální realitu. Ano, neměli, nikdo je neměl, prostě neexistovaly. Nevymlouvejme se na to, že jsme je k životu nepotřebovali, že bychom je nechtěli a vystačili si s herními konzolemi ze SSSR a podobně. Kdyby veškerá ta moderní elektronika a jiné věci existovaly už za totáče, tak bychom je měli také. Já kupříkladu jezdil na dámském kole Pionýr22, protože prostě jiné nebylo u nás k dispozici. Kdyby v té době bylo dostupné elektrokolo s odpružením, věřte mi, že bych si ho pořídil, nebo se dožadoval u rodičů, ať mně ho seženou. No, asi by ho nakonec nesehnali, protože by bylo jen pro hrstku vyvolených v prodejnách Tuzex neboli tuzemského exportu.
Nechtějte po mně, abych dnes svým dětem jakékoli kolo nedopřál, když nyní jde o běžnou věc. Přece jim neopráším svého starého Pionýra22 s odůvodněním, že když mně před mnoha lety stačil, jim musí také. To už bych rovnou mohl přijít s rétorikou našich babiček nebo prababiček, které pořád předhazovaly, že ony neměly jízdní kola vůbec žádná a také žily. Myslím, že nemůžeme úplně dobře srovnávat mezi generacemi, kdo co měl a kdo má co dnes. I těm prababičkám bych mohl vytknout, že měly v dětství třeba panenku s kočárkem na hraní, ale jejich babičky za Rakouska-Uherska měly jen káču a dřevěného koníka. To bychom se ve vývoji nikam neposunuli. Jinak netvrdím, že dřevěný koník nebo ta káča je špatná věc či přežitek, moje dcera je měla též. Zároveň měla a má i hračky elektronické, ty s displejem, jakože moderní a nevidím na tom nic špatného.
Nedávno jsme byli s dětmi v aquaparku a dopřáli jsme si všech požitků. Jízdu na tobogánech, perličkovou koupel, mokrý bar, kde jsme si dali nealko koktejl Mojito přímo ve vodě bazénu. Asi nebude překvapením, když řeknu, že za mě to nebylo ani tobogány, ani bar v bazénu. No, a co má být? V mém mládí jsme lovili puky ze dna, a to bylo všechno, rozhodně se s tím nechlubím. Nemyslím si, že by moje děti byly, kvůli tomu rozmazlené. Samozřejmě chodíme v létě plavat také na rybník, jako za starých časů a jsme s tím všichni v pohodě. Záleží, jak to mé mládeži, jako rodič, nastavím. Můžu jim striktně všechny vodní atrakce zakázat, že se budeme koupat jen na plovárně a basta. Asi by to nakonec zkousli, ale proč bych jim to proboha dělal?
A teď pozor, internetová doba, nepřítel číslo jedna. Všechny dnešní děti jen smrdí u počítačů, nic nedělají a nic si neumí užít. Nehrají si na indiány a kovboje, jak jsme to dělali my, neběhají venku s kamarády, nechodí na ryby nebo stanovat, nejezdí do lesa a neznají přírodu a žádná zvířata a je to jejich chyba.
Omyl! Je to naše chyba, pouze naše, z toho se nevykecáme. Upřímně, já osobně si to o dnešní mladé generaci nemyslím, moje děti takové nejsou. Pokud má doma někdo dítko přilepené na monitoru a vymlouvá se, že za to může dnešní internetová doba, tak ho upřímně lituji a jeho ratolest snad ještě víc. Můžou za to jen a pouze rodiče. Čím dříve si to přiznají, tím více budou mít času s tím něco udělat.
My například jezdíme často na hory, hlavně v letním období. Nejen do těch českých, ale třeba rakouských a italských. Jednou jsme měli půjčený obytňák a projeli jsme Alpy od Königssee přes Grossglockner Hochalpenstrasse, Dolomity a skončili až na Lago di Garda v Itálii. Moc jsme si to užili, během pár dní jsme byli na sněhu a zároveň i na rozpálené pláži jezera. Děti s sebou měly i tablety na pohádky, já mobil s internetem kvůli navigaci, hledání obchodů, zajímavostí atd. Takže jsme se koupali, jezdili lanovkou, lodičkami, na kole, byli jsme často v lese a zároveň i koukali do tabletů, mobilů a jiných elektronických přístrojů. Byl to na chvíli kočovný způsob života s výdobytky doby internetové a bylo to opravdu fajn. Jen jsem tím chtěl demonstrovat, že jde krásně skloubit řekněme příroda s dobou počítačovou, vše je to jen o tom, jak si to sami nastavíme, resp. jak to dětem nastaví rodiče. A dokážete si představit takové dobrodružství a poznávání matičky Země za totáče? Jediná možnost byla snad do Rumunska a Bulharska a doufat, že se nevrátíte s holým zadkem.
Závěrem mi dovolte znovu odpovědět na původní otázku:
Měly se děti za totáče líp, než se mají děti v době internetové? Rozhodně ne!
