Článek
Kapitola I.
Prolog – Marseille 1980
Bylo vedro. Takové to lepkavé, co se ti přilepí na kůži i na myšlenky. Pavel seděl na nízké zídce u přístavu, zády k moři, čelem k oprýskané zdi. V ruce měl zmačkaný papírový kelímek od kafe, které už dávno vychladlo. Stejně jako on. Zvedl hlavu. Přes ulici se líně sunul autobus. Za ním stálo pár chlapů – Arabové, černoši, pár bělochů. Všichni vypadali stejně unaveně. Stejně zbytečně.
Vítr mu pod nohy zanesl kus papíru. Vždyť to tady před chvílí uklízeli! Dostal na povel Marokánce a dva Alžířany. Makat se jim nechce – siestu by chtěli od rána do večera.
Od rána ty tři musel nutit, aby zametali bordel na zemi a vysypávali odpadkové koše na korbu staré Citroenky. On měl být řidič a odvézt to na skládku. Ale hovno – ještě k tomu dělá hlídače! Nejhorší bylo, že se s nimi musel mačkat v kabině, jinak by mu asi zdrhli. Nebo by přijel ze skládky a našel je zhulený.
Zvednul papír, ať to tady vypadá uklizeně, aspoň než přijede ten otravnej žabožrout. Nebo nedostanou zaplaceno vůbec.
Ozvalo se zatroubení. Rychle schoval leták do kapsy. Henry, přišel si zkontrolovat práci… Pavel se zvedl a přišoural se k autu. Okénko sjelo dolů – no jasně, máš tam klimatizaci, tak ven nepolezeš.
„Ce travail est bâclé!“- (Odflákli jste to!)
To víš že jo! Vyser si voko! pomyslel si Pavel. „Dělali jsme, co jsme mohli, vítr nám sem fouká bordel odjinud.“
„Tady máte peníze. Čtyři obálky. Zítra to dej těm špinavcům. A ráno ať jste tady na sedmou!“
Pavel se vrátil na zídku. Otevřel svoji obálku. Padesátifrankovka a hrst drobných. Enfoiré de merde (Šmejde zasranej), pomyslel si. Celý stovky ti bylo líto! Přepočítám si to později.
Vytáhl z kapsy zmačkaný papír:
Leták Legie
Légion étrangère – Rejoignez-nous. Přidejte se. Vojáci bez vlasti, ale s cílem. Přes půl stránky fotka – voják v bílé kepi, nažehlené uniformě opírající se o jeep s emblémem Legie. Nad nimi datlová palma. A nad tím vším – nadpis jak z katalogu cestovky „KONGO 1965.“ Pavel se zasmál a přejel prstem po písmenech. Kongo… Kongu…
Usmál se. Tak přece jen existuje armáda, kde by mi ta přezdívka seděla.
