Článek
Každý den, kdy nás doma vítá kočka, je malým svátkem. Ale 8. srpen má v sobě něco zvláštního… oficiálně patří jim. Těm chlupatým společníkům, co umí být něžní i tvrdohlaví zároveň, co dokážou jedním pohledem utišit náš neklid a jedním zavrněním rozehnat tíhu světa.
Kočky jsou s námi už tisíce let. Ve starověkém Egyptě byly považovány za posvátné bytosti, strážkyně domovů a ochránkyně úrody. Byly spojovány s bohyní Bastet, symbolem radosti, lásky a mateřské něhy. Když se podíváme do jejich očí dnes, pořád v nich můžeme vidět kus té pradávné moudrosti. Také nezávislého ducha, který k nim patří stejně, jako jejich tiché kroky.
Ale ne všechny kočky mají to štěstí spát na měkkém pelíšku a čekat na nás u dveří. Mnohé z nich tráví dny v útulcích, na ulicích nebo v provizorních přístřešcích. Některé mají za sebou bolestivý příběh. Ztrátu domova, hlad, nebo setkání s lidskou lhostejností. Právě proto je Mezinárodní den koček i výzvou k pomoci. Adoptovat, přispět, dobrovolničit, nebo třeba jen přinést deku a granule do útulku. Každé gesto se počítá.
Kočka není mazlíček, který se podřídí každému našemu přání. Je to osobnost. Mistryně svobody a sebeúcty. A právě proto si zaslouží respekt… k její povaze, k jejím hranicím, i k jejímu právu být někdy sama. V tom je její síla. Není tu proto, aby se nám zavděčila. Je tu proto, aby nám připomněla, že láska není vlastnictví… je to sdílení.
Ať už s námi žijí roky, nebo teprve hledají svou cestu k člověku, kočky jsou zázrakem, který se nevejde do slov. Ve svém jemném předu skrývají všechno. Radost, důvěru i tichý příběh, který k nám přinášejí. A my jim ho můžeme pomoci dopsat.
Tak dnes zvedněte hlavu od starostí, vezměte do náruče svého chlupatého přítele… a oslavte ho. A možná… pokud to dovolí vaše srdce i okolnosti… darujte domov některé, která na něj stále čeká. Protože 8. srpen není jen o nich. Je i o nás… těch, co měli to štěstí být přijatí do kočičího světa.
