Článek
Co cítíme, jak milujeme, proč se někdy stahujeme… a proč, když milujeme, tak až do morku kostí.
Protože Rak se neloví. Rak se musí pochopit. A pokud to zvládnete, nebude potřeba žádný návod.
Jsem Rak. Miloval jsem a umím pořád milovat. A jo, občas bouchám dveřmi… ale nikdy z nenávisti!
Řeknu vám něco o nás. Raci. Nečekejte horoskopový výstup o tom, že „jsme citliví a máme rádi rodinu“. To si najdete na každém webu mezi reklamou na zázračnou dietu a tajemstvím věčného mládí.
Tohle je o nás doopravdy. O mě. O jednom muži, co miloval tak hluboce, až ho to skoro zničilo… ano jsem pořád tady…pořád umím milovat…
My Raci milujeme tak, že nám to trhá duši…
Neumíme to napůl. Neumíme „zatím si tě nechám jen tak, uvidíme“. Když milujeme, tak bez podmínek, bez výpočtů. Jdeme do toho po hlavě, s otevřeným srdcem a někdy slepou vírou, že láska je všechno… že když dáme všechno, tak to bude stačit. Jenže víte co? Občas to nestačí. A právě tehdy to začne bolet.
Nejsme blbci… jen dlouho doufáme a věříme…
Vidíme, že se něco mění. Že se vaše pohledy se v nás zkracují. Že doteky nejsou tak pevné. Že věty mají jiný podtón. A i když to cítíme, pořád se držíme. Protože doufáme. Protože věříme, že je to jen fáze…protože se nám nechce věřit, že někdo, komu jsme dali celé srdce, s ním teď hází jako s klíčenkou.
A pak… boucháme někdy dveřmi.
Ale ne proto, že bychom byli hysterici. Boucháme, protože uvnitř už není síla tiše odejít. Protože už jsme příliš dlouho drželi tu bolest v sobě. Protože nám prasklo srdce. Ne hlas. Prostě srdce.
Zalezeme si do své ulity. A tam se opravujeme. Dlouho…a někdy hodně dlouho
V té ulitě sedíme se vzpomínkami. Píšeme dopisy, které nikdy nepošleme. Prostě píšeme své pocity… přehráváme si v hlavě chvíle, kdy jsme vás milovali naplno a vy jste se tvářily, že je to samozřejmé. A hlavně… učíme se, že máme taky chránit sebe. Ne jenom vás!
Až se z té ulity vynoříme, nejsme už stejní. Možná se smějeme, žijeme, jsme i znovu schopní lásky, ale už jsme opatrnější. Už víme, že ne každý úsměv je upřímný a ne každé „miluju tě“ má tu váhu skutečné lásky.
Chráníme… do poslední chvíle. Ale když nás nikdo nechrání zpátky… naše klepeta se ozvou
Když se cítíme milovaní, jsme nejlepší verze sebe sama. Hřejiví, oddaní, ochotní. Umíme podržet, postavit na nohy, být doma i někdy vichřicí, když je třeba. Ale jakmile se z naší lásky stane jednostranné snažení? Jakmile vidíme, že jsme milováni jen tehdy, když se to vám hodí?
Proměníme se… ne ze zloby. Ale z bolesti.
A pak už nás zpátky nedostanete. Ani slovy. Ani slzami. Ani tím, že „to teď už opravdu chápeš“. Protože ve chvíli, kdy jsme odcházeli, jsme už byli pryč dávno. Jen jsme čekali, jestli si toho všimnete. Nevšimli jste si. Tak jsme šli.
Ale víte co? I pak vám vždy pomůžeme.
Protože jsme Raci. I když už vás nemilujeme, máme vás v sobě zapsané. A když budete jednou padat, tak přijdeme.
Podám ti ruku. Postavím tě. Ale už tě nevezmu zpátky. Už nebudu tvůj. Už tě nebudu hladit večer, když budeš mít strach. Už ti nebudu říkat, že to zvládneš. Už budu jen ten, kdo tě miloval s celé své podstaty…ano byla jsi to ty… ano jen ty!
A koho jsi si měla vlastně víc vážit? Sebe? Mě? …když jsem tě miloval naplno?
Jak tedy sbalit Raka?.. reakce na článek
Nesnažte se nás „dostat“. Buďte s námi upřímné. Milujte nás tak, jaký jsme. Nečekejte, že budeme roboti. My jsme vlny. Bouře i klid. Romantici, co vaří večeři, a samotáři, co chtějí jen obejmout.
Nechtějte nás měnit. Přijměte nás. A hlavně… neberte naši lásku jako samozřejmost. Protože až ji jednou ztratíte, zjistíte, že už nikdy nebudete milované tak opravdově.
A možná, jen možná, vám to dojde až ve chvíli, kdy budete stát před těmi zavřenými dveřmi. A my budeme na druhé straně. Už v tichu. Už jen s respektem. Ale bez návratu.
Ať už jsi nás milovala, miluješ, nebo o tom teprve přemýšlíš… pamatuj si jedno:
My, Raci, nejsme pro každého. Ale pro toho, kdo nás pochopí, jsme všechno.
Nejsme rychlý vzplanutí. Jsme oheň, co hoří tiše, ale vytrvale. Nejsme divoká noc, co se ráno vytratí. Jsme domov, ke kterému se chceš vracet.
V očích máme oceán, v srdci paměť na všechno, co jsi kdy řekla, a v duši svět, kam tě pustíme jen tehdy, když víme, že to tam nebudeš ničit.
Milujeme hluboko. A dlouho.
A i když jednou odejdeme… neznamená to, že jsme přestali cítit. Jen jsme se rozhodli cítit v tichu. S respektem. S odstupem. Ale pořád s něhou, kterou si neseme i za zavřenými dveřmi.
Tak až potkáš Raka, nemysli na to, jak ho „sbalit“.
Mysli na to, jestli jsi připravená milovat ho tak, jak on bude milovat tebe. Protože když se Raci otevřou, dávají všechno.
A to všechno… může být to nejkrásnější, co tě v životě potká.
Zdroj: https://www.dublez.cz/znameni-zverokruhu-rak-charakteristika-a-znaky-a126
Zdroj: https://www.jsmekocky.cz/clanek/redakce/sex-vztahy/jak-sbalit-muze-ve-znameni-raka-chce-trpelivost-uctu-k-tradicim#google_vignette
