Článek
Jak se z koček stala kulturní ikona, proč se zamilovat do kavárny plné chlupů a pro koho tahle kávová idyla rozhodně není?
Fenomén kočičích kaváren, historie soužití s kočkami a proč jsou tak návykově kouzelné.
Představte si, že usedáte do měkkého křesla, držíte v ruce šálek voňavé kávy a z vedlejšího stolku na vás hledí pár jantarových očí. Kočka, samozřejmě. Ne kvůli vaší kávě, ale kvůli vaší duši. Protože tak to kočky dělají. Tiše vás pozorují, analyzují, a pokud uznají za vhodné, milostivě vám dovolí podrbat je za uchem. Vítejte v kočičí kavárně. Světě, kde káva a kočky tvoří harmonii klidu, elegance a jemného chaosu.
Jak to všechno začalo?
První kočičí kavárna spatřila světlo světa v roce 1998 v Tchaj-peji na Tchaj-wanu pod jménem Cat Flower Garden. Úspěch byl okamžitý, návštěvníci se nechtěli jen rychle napít, chtěli setrvat, hladit, pozorovat. Japonci se této myšlenky chytli jako kočka klubíčka a otevřeli první Neko Café v Ósace roku 2004. Od té doby se fenomén šíří světem rychlostí mňouknutí. Evropa, Amerika, Austrálie… a ano, i v České republice máme už několik těchto pelíškových rájů.
Proč to funguje?
Kočky a kavárny mají něco společného, obě nabízejí útěk z reality. V kavárně zpomalíte, kočka vás přinutí zpomalit ještě víc. Nečeká, až dopijete, prostě si vám lehne na klín, a vy zjišťujete, že tam sedíte už třicet minut bez pohybu, protože přece nebudete rušit královnu pelíšků.
Kočičí kavárny často spolupracují s útulky a fungují i jako adopční centra, takže si návštěvník může nejen odnést zážitek, ale třeba i nový domov pro čtyřnohou kamarádku. Mnohé kavárny se tak staly ostrůvky dobra. Místem, kde káva léčí, kočky uklidňují a život se na chvíli zastaví.
Kočka ve společnosti, od egyptské bohyně po internetovou celebritu
Kočka není jen tvor domácí, ale i kulturní ikona. Ve starověkém Egyptě byla kočka zbožňována a chráněna zákonem. Bohyně Bastet byla ochránkyně žen, domova a plodnosti. Také byla zobrazována s kočičí hlavou. Zabít kočku tehdy znamenalo zadělat si na rodinné prokletí nebo alespoň společenský lynč.
Ve středověké Evropě to s image koček trochu zaskřípalo, byly spojovány s čarodějnictvím a temnými silami. Ale jak už to s kočkami bývá, přežily vše. Inkvizici, špatný PR a dokonce i psa v domácnosti. A dnes? Jsou královnami internetu, polobožstvy sociálních sítí a terapeutkami v kavárenských saloncích.
Není všechno mňau, co se třpytí, aneb pro koho taková kavárna není?
Abychom nebyli jednostranní, kočičí kavárna není úplně pro každého. Pokud máte alergii na kočky, je to spíš bič než ráj. Pokud vám vadí zvířata v interiéru, a obzvlášť když vám kočka leze do osobního prostoru, možná to nebude váš šálek… kávy / čaje s chlupem.
Navíc děti, které mají tendenci běhat, křičet a pronásledovat vše chlupaté, nejsou v takových kavárnách moc vítány. Ne z neochoty, ale ze zodpovědnosti vůči kočkám, které si potrpí na klid, pravidla a svobodné rozhodování… a kdo ne, že?
Kouzlo, které nelze napodobit
Návštěva kočičí kavárny není o pití kávy v přítomnosti zvířat. Je to o doteku něčeho klidného, čistého a neuspěchaného, co nám v každodenním shonu zoufale chybí. Kočky vám nic nenutí. Nechtějí vaše selfie, follow ani životní příběh. Jen vaši přítomnost… klidnou, nehlučnou a upřímnou.
A tak až se příště budete cítit ztracení v digitálním světě, běžte tam, kde se ještě šeptá, přede a kde čas neřídí hodinky, ale kočičí mrknutí. Třeba si vás některá vybere. A třeba to bude přesně to, co jste nevěděli, že potřebujete.
Takže až příště budete hledat klidné místo, kde si můžete dát cappuccino a zároveň být pasivně souzeni pohledem chlupatého aristokrata, pak víte, kam jít.
Navštívili jste už někdy kočičí kavárnu?
Znáte nějakou kočičí kavárnu, kterou byste doporučili ostatním?
A naopak… je něco, co vás v kočičích kavárnách překvapilo nebo vám nesedlo?
Zdroj: https://www.theneighborscat.com/blog/2018/12/2/the-five-best-cat-cafes-of-taipei
