Letňany, kde se dnes kočičí sny střetly s realitou a změnily můj směr

Pro mě se stala osudovou křižovatkou. Původně jsem jel do Prahy jen vyřídit pár osobních záležitostí, ale náhoda v rádiu mě nasměrovala jinam. Našel jsem tam něco mnohem cennějšího než jen hezkou podívanou… živou komunitu, nové přátele a ztracenou energii. Toto je příběh o tom, jak se uprostřed kočičího mňoukání změnil můj pohled na byznys, na lidi a na směr, kterým se chci v životě vydat.

Někdy se člověk musí na chvíli ztratit, aby se znovu a lépe našel. Poslední dobou jsem měl pocit, že se brodím mlhou. Můj sen o kočičí kavárně tam pořád byl, ale kolem mě proplouvalo příliš mnoho iluzí. Lidí, co hodně mluvili, ale málo konali. Slibů, které vyprchaly do ztracena. Potřeboval jsem impuls.

Vlastně to ani nebylo v plánu. Jel jsem do Prahy vyřídit si pár osobních věcí, a když jsem se blížil k městu, ozvala se z rádia pozvánka na výstavu. Řekl jsem si: „Sakra, tam já půjdu!“ Stejně se domů nevracím, mám zajištěné ubytování a čeká mě tu další etapa práce až do úterý. Byla to spontánní myšlenka, ale dnes vím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, které jsem mohl udělat. Nešel jsem tam jen jako návštěvník, ale najednou jsem se cítil jako člověk, který konečně našel odpovědi.

Jakmile jsem vstoupil do haly, všechno to ze mě spadlo. Nebylo to jen o kráse těch zvířat. Byla to energie. Byla to masa lidí, které spojuje jedna obrovská, upřímná láska ke kočkám. Najednou jsem nebyl sám se svým projektem na papíře. Byl jsem uprostřed živého organismu. Kočičí komunita je obrovská, silná a neuvěřitelně inspirativní.

Tady mi došlo, že můj původní plán kavárny se nemění, ale směr, kterým k němu dojdu, musí být jiný. Hlubší.

Mezi stovkami chovatelů jsem si naplno uvědomil, že kavárna bude sice naším fyzickým srdcem, ale musíme jít dál. Už teď na pozadí pracujeme na aplikaci, která má ambici propojit svět koček a lidí úplně novým způsobem.

Nebudu vám lhát… vývoj je nesmírně náročný. Časově i finančně. Je to velká investice, kterou dělám s jedním hlavním cílem… aby pomáhala. Nechci vytvořit další nástroj na vydělávání peněz. Chci nástroj, který usnadní život kočkám, chovatelům i milovníkům těchto zvířat. A abych to udělal správně, potřeboval jsem znát vaše skutečné potřeby. Kde jinde je zjistit než právě tady, v epicentru dění?

Když jsem začal o této vizi mluvit s lidmi na výstavě, čekal jsem opatrnost. Místo toho přišla lavina, která mě upřímně dojala.

Diskuze byly nekonečné, nápady létaly vzduchem, ale co mě dostalo nejvíc, bylo množství lidí, kteří se nabídli, že chtějí přispět. Že chtějí pomoct… ať už radou, zkušeností nebo podporou aplikace. Nesmírně si toho vážím. Po všech těch prázdných slovech, která jsem slýchal dříve, jsem dnes cítil čistou, nezištnou chuť tvořit něco dobrého společně.

Právě teď sedím v hotelovém pokoji a píšu tyto řádky, dokud jsou ty pocity čerstvé. Hlava mi stále bzučí dojmy z celého dne, ale je to příjemný hluk. Za chvíli zaklapnu notebook a vyrazím ven. Chci si dát někde dobrou večeři, projít se večerní Prahou a nechat to všechno v sobě usadit. Zítra mě sice čeká práce, ale začínám až v poledne, takže nemusím vstávat na budík. Dnešní večer patří vstřebávání té neskutečné energie, kterou jste mi vy všichni v Letňanech dali.

Odcházím dnes s pocitem, který se nedá koupit. Vím, že cesta před námi… ať už jde o stavbu kavárny nebo náročný vývoj aplikace… bude trnitá a finančně vyčerpávající. Ale po dnešku vím, že každá koruna a každá probdělá noc vložená do tohoto projektu je investicí do něčeho, co nás přesahuje. Není to byznys plán, je to srdeční záležitost.

Děkuji každému z vás, kdo se u mě zastavil, kdo přispěl radou nebo jen úsměvem… a krásným objetím… vrátili jste mi víru, že když se spojí láska ke zvířatům s lidským odhodláním, dokážeme velké věci. Kočičí komunita je moje nová rodina a já jsem hrdý, že pro ni mohu tvořit. Tohle není konec jedné výstavy. Tohle je začátek našeho společného příběhu.

Když se teď v tichu hotelového pokoje dívám na ten stoh vizitek, letáků a narychlo zapsaných telefonních čísel, cítím obrovskou pokoru. Ale není to jen papír. Každý ten kontakt je příběh. Každé číslo je člověk, který mi dnes věnoval svůj čas, úsměv a kus své důvěry.

I v tuto chvíli, kdy píšu tyto řádky a chystám se do večerní Prahy, mi na displeji blikají další zprávy. Pípají mi nové nápady, nabídky pomoci a žádosti o setkání. Je to až neuvěřitelné. Úplně jsem „přepnul“. Zmizela únava i pochybnosti a vrátila se čistá, krystalická jistota, že tohle má smysl. Že ta obrovská energie, kterou do vývoje aplikace a budování kavárny dávám, se mi vrací desetinásobně zpátky od vás.

Děkuji vám všem. Za tu lidskou i kočičí podporu. Bylo to s vámi moc fajn a uvědomil jsem si jednu zásadní věc!

Už to netvořím jen já. Tvoříme to společně.

A protože si vážím každého z vás, kdo se rozhodl na tuto cestu nastoupit se mnou, dávám vám tento veřejný slib.

PS: Fotky z výstavy už zpracovávám a brzy se můžete těšit na samostatný článek plný té úžasné atmosféry.