Článek
Noc, ve které se dotkneme toho, co se snažíme skrývat před ostatními… a hlavně sami před sebou.
Říká se, že některé noci jsou silnější než jiné. A pak jsou takové, kdy nebe ztichne, světlo je až nepříjemně ostré a člověk nedokáže utéct před tím, co cítí.
Noc 4. na 5. prosince bude přesně taková.
Ne proto, že se Měsíc přiblíží k Zemi. Ale proto, že se přiblíží k nám. K našim myšlenkám, pocitům a k tomu, co už dlouho držíme uvnitř.
Všechno, co jsme dlouho odsouvali, se vrací…
Život jde rychle, někdy až příliš. Naučíme se přehlížet vlastní bolavá místa, zlehčovat strach, odkládat sny, nasazovat masky, které svět ocení, a umlčovat to, co křičí uvnitř.
A pak přijde noc, kdy je světlo Měsíce tak jasné, že vytáhne z duše všechno, co jsme mysleli, že dokážeme skrýt…
Lásku, kterou jsme cítili celým srdcem, a přes všechnu bolest v sobě ji pořád držíme, protože se jí nedokážeme vzdát.
Touhy, které jsme si netroufli vyslovit, protože jsme se báli, že tím odkryjeme celé srdce.
Rány, ze kterých jsme si udělali masku síly, jen aby nikdo nepoznal, jak moc bolely.
Břemena, která neseme tak dlouho, až jsme uvěřili, že bez nich neumíme existovat.
Superúplněk nezmění svět tam venku.
Změní ten svět uvnitř nás… tím, že nám nastaví zrcadlo.
Chaos, který není slabostí
Možná to bude noc, kdy se myšlenky rozhoupou jako příliv.
Kdy jeden okamžik cítíš sílu… a v dalším strach.
Kdy rozum a srdce stojí proti sobě.
To není selhání.
To je uzdravování.
I když působí chaoticky, je to duše, která se rozhodla nemlčet.
Je v pořádku ji poslouchat.
Je v pořádku cítit.
Je v pořádku nevědět.
Co si tahle noc přeje?
Ne dokonalost.
Ne přetvářku.
Ne hrdinství na oko.
Jen aby ses na chvíli zastavil a dovolil si cítit.
Aby sis přiznal to, co jsi v sobě dlouho potichu nosil.
Ne proto, aby to bolelo víc, ale aby tě to přestalo bolet navždy.
Když je světlo silné, stíny se nedají schovat.
A v té opravdovosti je krása i strach.
Až se podíváš na oblohu…
Možná si připomeneš, že nemusíš být nejsilnější každý den, nemusíš všechno držet uvnitř, nemusíš se tvářit, že se nic neděje, když uvnitř zuří bouře.
Superúplněk nepřišel narušit klid.
Přišel, aby nám ho vrátil… poctivý, pravdivý, bez masek.
Možná to zabolelo.
Ale někdy musí.
A pak člověk tiše vydechne… a zjistí, že uvnitř je pořád odvaha, víra, něha
a něco, co přežilo všechno.
Srdce, které se nevzdalo.
Můj osobní závěr
Jsem člověk, kterého Měsíc ovlivňuje celý život.
Emoce a city se mnou někdy bojují, rozhoupávají mě a zkoušejí, kolik toho unesou.
Ale i tak jdu dál… vždycky.
Ne podle strachu, ale podle intuice.
Proto jdu svou cestou… čestně, citlivě, spravedlivě.
Snažím se nacházet pravdu… v sobě i v lidech, kteří vstoupí do mého života.
Ať tenhle superúplněk přinese cokoliv, přijmu to.
Jestli mě rozkolísá, unesu to.
Jestli mi ukáže pravdy, které budou bolet, podívám se jim do očí.
Protože vše, co přichází z pravdy, je krok dál.
A já dál jdu.
Zdroj: https://zeny.iprima.cz/blizi-se-prosincovy-superuplnek-mate-jedinecnou-sanci-neco-dotahnout-do-konce-493075
Zdroj: https://www.idnes.cz/technet/vesmir/prosincovy-superuplnek-2025-studeny-mesic.A251124_143917_tec_vesmir_vanky
