Článek
Historické romance čtu a čtu je ráda. A nebojím se to na sebe vyklopit. To už víte, nevadí mi to zopakovat pro ty, kteří to ještě neví.
Když jsem se v anotaci k Jedné noci s vévodou dočetla, že v příběhu vystupuje hrdinka, která pochází z rodiny vydávající noviny, přitom sama chce psát do novin, měla jsem dalšího kandidáta k přečtení.
Historicko-erotickou romanci napsala Britka Jodi Ellen Malpasová, jež dlouhé roky patří k nejčtenějším autorkám, co se romantických a erotických románů týče, avšak většinou jsou jejich kulisami naše moderní časy. Tudíž období regentství, pouhý rok před smrtí Jane Austenové (1816), kdy se děj odehrává, je svěžím ukročením.
A za mě to svěží čtení bylo. Osobně tuto romanci řadím k tomu lepšímu, co se vám může dostat do rukou, a to z mnoha důvodů.
Pusťme se do nich.
Eliza Melroseová není naivní hrdinka ani ušlápnutá. Nesní o romantice a o princi na bílém koni (hádám, že když už, vyhrál by u ní hnědák nebo kůň se srstí černou jako inkoust, do něhož namáčí brk), zato o psaní do novin pod vlastním jménem. Nebo zkrátka o psaní jako takovém, o seberealizaci, o smysluplném životu, jenž je pro ženu na počátku devatenáctého století smrsknutý pouze do několika bodů, které určuje společnost. Manželství. Děti. Domácnost. To musí stačit. Právě emancipační tón je tím, co rozbíjí „tradiční“ historickou romanci o „princi a princezně“ a co upomíná na sérii Rebelek z Oxfordu, jakkoliv ty jsou přece jen o stupeň lepší, jiskřivější a emotivnější, poodkrývají historii prvních sufražetek, přitom rozněžní romantikou. (Omlouvám se, JEM.) Eliza pravidelně a oprávněně upomíná na nespravedlnosti a nerovnosti, na naprosto nesmyslná a rozčilující společenská pravidla a zvyklosti, a tak si čtenáři mohou připomenout, že ač k „austenovské“ době chováme nostalgický vztah, žít bychom v ní nechtěli. Tedy nechtěly. Ne že by to žena s mozkem, která je nedej bože schopnější než muž, měla dnes o tolik jednodušší. O něco ano, ale mohlo by to být lepší. Rozhodně by to mohlo být lepší.
Samozřejmě, potkáte tu i klišé a kýč a erotiku. Vévodův zjev krade Elize dech. I jiné věci. Zatímco Viktorka byla uhranuta černýma očima, Eliza nemůže odolat očím zeleným. Holt otázka preferencí. A závěr? Dobře to dopadne, protože jinak by to skončit nemohlo. Šťastný závěr je jasný jako to, že tyto „eskapické“ romány z módy nikdy nevyjdou. Ať se to jejich kritikům, jež se cítí být povýšeni nad takovou jednoduchou, (s)prostou četbu líbí, nebo ne.
Och, chvíli se u nich zastavím… Zeptala bych se jich totiž na jejich životní příběh. Jak se seznámili se svojí ženou? Nebo s manželem? Jak o sebe usilovali? Přebrali ji někomu? Nebo jeho? A co jejich tělesné reakce při sbližování? Všichni ti motýlci a ptáčci a bůhví jaká další zvířena. Jsou stále spolu, nebo rozvedení? Jsou věrní, nebo se sem tam zapomenou? Nevyměnili starou manželku za mladší? Po jejich odpovědích, a nechovávám iluze, že by to bylo nudné, nýbrž pikantní, bych jim řekla: „Hmm… Jako bych to už někde slyšela. Teda četla. Že by v (historické) romanci? I když možná to tu historickou romanci i předčí. Červená knihovna hadr.“
Konec ustrnutí.
A konec i této recenze.
Už jen dodám, že se s radostí se vrhnu i na Dokonalého gentlemana, který je pokračováním série Belmore Square. V něm se totiž JEM zaměřila na Elizina bratra Franka Melrose.
Jdeme na to…
Malpasová, Jodi Ellen: Jedna noc s vévodou, XYZ, vyd. 1., 2024
