Článek
Stárnutí nepatří mezi ty úplně nejoblíbenější životní události. Tělo začne po ránu vydávat nejrůznější zvuky a vylézání z postele připomíná rozkládání starého rozvrzaného deštníku. Dlouho jsem si myslela, že tělo potřebuje především osm hodin spát, a bolesti se tak nějak rozleží. Jenže jsem si neuvědomovala jednu zásadní věc. Do postele jsem si s sebou brala veškeré napětí z celého dne. Moje bedra byla zkrácená z nekonečného sezení u počítače, záda jsem měla shrbená a v tomto strnulém stavu jsem vlastně trávila celou noc. A tak jsem se nemohla divit, že ani ta nejlepší paměťová pěna na světě nedokázala s mým tělem zázraky.
Proč nová matrace nevyřeší staré problémy
Když už nepomohla výměna roštů ani polštářů, začala jsem pátrat po jiných příčinách. Zjistila jsem, že většina z nás spí v jakémsi obranném režimu. Během dne náš nervový systém funguje na plné obrátky. Vyplavujeme kortizol, hormon stresu, naše svaly jsou neustále v lehkém napětí. A tenhle problém nezmizí jen proto, že si obléknete pyžamo. Svaly podél páteře zůstanou stažené i nadále. Bederní oblast, která nese váhu celého vršku těla, pak logicky trpí nejvíc. Svalová vlákna nemají šanci zregenerovat, nedostává se k nim dostatek kyslíku a ráno se ozvou ostrou bolestí. Potřebovala jsem tedy najít způsob, jak tohle chronické napětí doslova vypnout ještě předtím, než vůbec usnu.
Skrytý viník jménem piriformis
Protože už jsem byla bezradná, nezbývalo nic jiného, než vyhledat fyzioterapeuta. Ten mi pověděl o jednom jediném místě na mém těle, o kterém jsem do té doby neměla ani tušení. Hluboko pod hýžďovými svaly se totiž ukrývá malý, nenápadný, ale neuvěřitelně vlivný hruškovitý sval, odborně nazývaný piriformis. Zjistila jsem, že právě tenhle drobný sval bývá velmi často tím skutečným zdrojem bolesti, která nás dokáže tak hrozně potrápit.
Když totiž celé dny sedíme nebo třeba nosíme těžkou kabelku pořád na stejném rameni, naše pánev se začne přetáčet. Kyčle začnou ztrácet svou přirozenou pružnost a právě hruškovitý sval se dostane do křeče. A když úplně zatuhne, může začít nepříjemně tlačit na sedací nerv. Ozvou se bolesti v bedrech, nepříjemný pocit tahu, nebo dokonce brnění, které může vystřelovat až hluboko do nohy. A přestože si myslíme, že máme páteř na odpis, problém leží často o kousek níž.
Záchranný manévr pro ztuhlou pánev
Fyzioterapeut mi poradil naprosto geniální cvik, který dokáže tuto zablokovanou křížovo-kyčelní oblast důkladně uvolnit. Říká se mu obrácený holub, ale není tak náročný na provedení. Tentokrát si lehnete na záda a vytvoříte z nohou takovou pomyslnou čtyřku. Obě kolena tedy pokrčíte tak, aby chodidla zůstala přilepená na zemi. Potom vezmete jednu nohu a vnější stranou nártu si ji zlehka opřete o koleno té druhé.
Pak už jen oběma rukama podvléknete stehno nohy, která se opírá o zem, a s dlouhým výdechem si ji přitáhnete co nejblíže k hrudníku. V této poloze, ve které byste měli cítit hluboký, ale příjemný tah v hýždi pokrčené nohy, stačí vydržet zhruba půl minuty až minutu. Nezapomínejte u toho zhluboka dýchat a následně nohy vystřídejte.
Co dělat, když vám nohy nejdou přitáhnout k hrudníku
Zpočátku jsem se nemohla přes zkrácené svaly do pozice dostat. Naštěstí pomohl obyčejný pásek od županu, který jsem zahákla za stehno a přitahovala nohu s jeho pomocí. A kdyby ani to nepomohlo, prý se dá cvik provádět přímo u zdi. Lehnete si prostě zadkem kousek od stěny a nohy si o ni opřete, jako byste seděli na imaginární židli. Poté už jen stačí přehodit jednu nohu přes druhou. Zeď drží váhu za vás a vy se můžete plně soustředit na uvolnění. Přes den v kanceláři se můžete protáhnout v sedě. Přehodíte nohu přes nohu a s naprosto rovnými zády se mírně předkloníte.
Já obráceného holuba cvičila každý den ráno i večer, v práci jsem se protahovala na židli každou hodinu a za necelý měsíc jsem měla od bolestí pokoj. Takže pokud máte podobný problém, vyzkoušejte ho a napište mi do komentáře, jestli pomohl i vám.
