Článek
Mladý Afroameričan, jenž měl smůlu
Dr. Thomas se narodil 29. srpna v Louisianě a už od útlého věku věděl, že se chce stát lékařem. Zpočátku pracoval jako truhlář v Nashvillu v Tennessee, čímž si chtěl našetřit dostatek peněz na studium na Tennessee State University, aby si mohl svůj sen o bílém plášti splnit.
Jenže přišel tok 1929 a s ním krach na newyorské burze. Všechny úspory, které Vivien Thomas měl a které chtěl použít na splnění svého cíle, krize znehodnotila. Navíc mluvíme o době, která nepřála ani firmám, nestavělo se a zastavila se poptávka po tesařských pracích. Přišel tedy čas, kdy se měl Vivien se studiem na vysoké škole rozloučit.
Na doporučení svého přítele vzal práci jako laboratorní asistent na Vanderbiltově univerzitě u chirurga Alfreda Blalocka a hned první den ve svém novém zaměstnání asistoval při experimentálním chirurgickém zákroku na psovi. Ačkoli během pár týdnů začal provádět vlastní operace psů, byl stále placený jen jako údržbář.
Operace, která zachránila tisíce dětí
V roce 1941 přijal doktor Blalock místo primáře chirurgie na prestižní Univerzitě Johna Hopkinse a trval na tom, že Thomas pojede s ním. Tam je oslovila dětská kardioložka Helen Taussigová, která hledala chirurgické řešení „syndromu modrého dítěte“ – jedná se o srdeční vadu, která brání správnému okysličení krve v plicích, v jejímž důsledku mají tyto děti namodralou kůži.
Právě Thomas dostal za úkol zkoušet operace na psech, nejdříve stav replikovat a poté „napravit“. Po zhruba dvou stovkách operací se mu úspěšně povedlo vyléčit psa jménem Anna – a oba, Thomas i Blalock, byli přesvědčeni, že operace bude stejně úspěšná i u lidských pacientů.
K tomu došlo nejdříve u pacientky Eileen Saxonové s využitím pomůcek, které Thomas při svých operacích navrhnul. Operovat musel dr. Blalock, ale dělal to, na rozdíl od Thomase, který měl za sebou operací na zvířatech stovky, poprvé. Proto Thomase požádal, aby stál za ním a na celý proces dohlížel. Po třech úspěšných operacích lidských pacientů byl o novém zákroku publikován článek, avšak v něm byli uvedení jen doktor Blalock a doktorka Taussigová, o Vivienu Thomasovi v něm nepadla ani zmínka.
V prvním roce na Hopkinsově univerzitě provedli přes dvě stě těchto zákroků. I když byl v té době Thomas už poměrně známý, pořád byl vedený jenom jako asistent. Nutno ale podotknout, že z něj byl nejlépe placený asistent a nejlépe placený Afroameričan na univerzitě.
Nakonec Vivien Thomas působil 15 let jako ředitel výzkumné laboratoře Hopkinsovy univerzity a vzdělával další generace chirurgů, ačkoli nikdy nesměl provést jedinou operaci na člověku. Přesto mu byl v roce 1976 udělen čestný doktorát, a tak mohli všichni konečně Thomase oslovovat „doktore Thomasi“.
Chcete si přečíst příběhy dalších hrdinů? Co třeba o muži, který zabránil třetí světové válce? Na článek se můžete podívat přímo tady.
