Článek
Ludvík toužil po synovi. Podle Salického práva nemohla francouzský trůn zdědit žádná žena a on zoufale toužil po mužském dědici. Dokonce tak zoufale, že byl ochoten Eleonoru opustit i s jejím obrovským bohatstvím, protože králi nezplodila syna, ale „pouze“ dvě dcery. Nechat Eleonoru odejít znamenalo také vzdát se rozsáhlých pozemků a obrovského majetku, který byl v jejím výlučném vlastnictví.
Eleonora, veselá, divoká a krásná, byla dcerou a dědičkou Viléma X., vévody akvitánského a hraběte z Poitiers, který vlastnil jedno z největších panství ve Francii a stavěl tak do stínu majetky francouzských králů. Eleonora zdědila akvitánské vévodství po smrti svého otce v roce 1137. Tehdy jí bylo asi 15 let a rychle se dostala pod ochranu francouzského krále, který ji bez otálení zaslíbil svému synovi a dědici Ludvíkovi. Král vyslal 500 mužů, aby tuto zprávu oznámili a přivedli Eleonoru do jeho paláce, kde se měla připojit ke královské rodině.
Ludvík, narozený v roce 1120, měl jako druhorozený syn předurčenou budoucnost v církevním prostředí a očekávalo se, že bude žít zbožně. To se změnilo, když jeho starší bratr nečekaně zemřel, čímž se Ludvík stal následníkem trůnu a v roce 1137 zdědil korunu. Dále však lpěl na mnišských zvycích a k Eleonořině zděšení prý po odeznění líbánek navštěvoval její ložnici jen zřídka. Údajně tvrdila „Myslela jsem si, že jsem se provdala za krále, a teď zjišťuji, že jsem se provdala za mnicha.“
Ludvík začal věřit, že to, že mu jeho žena nedokázala dát syna, bylo znamením od Boha, že je jejich svazek špatný, pravděpodobně proto, že byli blízkými příbuznými. V moderním pojetí byli bratranec a sestřenice ze třetího kolena. Nová manželka, pro Boha přijatelnější, by snad mohla zplodit vytouženého syna a dědice. A tak byla Eleonora, navzdory obrovskému bohatství, které do manželství přinesla, donucena k rozluce.
Církevní soud prohlásil, že Ludvík VII. a Eleonora jsou příliš blízcí příbuzní na to, aby jejich manželství bylo legální, a 21. března 1152 bylo manželství anulováno z důvodu příbuzenství. Podle feudálních zvyklostí pak Eleonora získala zpět do svého výhradního vlastnictví Akvitánii. V té době se už Eleonora rozhlížela po manželovi číslo dva. Ovšem proslýchalo se, že měla poměr se svým strýcem Raymondem, knížetem antiochijským.
Dva měsíce po zrušení svazku s Ludvíkem se provdala za vnuka anglického krále Jindřicha I. - Jindřicha Plantageneta, který se pyšnil titulem hraběte z Anjou a vévody normandského. V roce 1154 se stal anglickým králem Jindřichem II. a výsledkem bylo sjednocení Anglie, Normandie a západní Francie pod jeho vládou. Eleonora se stala anglickou královnou.
Jindřich II. Plantaget, z Matthaeus Parisiensis: Historia Anglorum (Chronica maiora), cca 1250-1255.
Zatímco si užívala blaženosti nového svazku manželského, ve stejném roce, kdy byl Jindřich II. korunován, se Ludvík oženil s Konstancií, dcerou kastilského krále Alfonse VII. K Ludvíkově nespokojenosti mu porodila dvě dcery a poté v roce 1160 zemřela při porodu. O pět týdnů později se Ludvík oženil s Adélou ze Champagne a konečně se mu splnilo přání mít syna – Filipa Augusta, který vládl jako francouzský král v letech 1180 až 1223. Smůla, která Ludvíka provázela po celý život, však pokračovala. Kvůli špatnému zdraví se nemohl zúčastnit ani synovy korunovace.
Zpočátku se zdálo, že Eleonoru žádné podobné neštěstí nepotká. Během následujících 13 let porodila osm dětí – pět synů, z nichž tři se stali králi, a tři dcery.
Jeden z těchto synů – rovněž jménem Jindřich – chtěl však získat více moci pro sebe, a tak zorganizoval vzpouru proti svému otci. V ní získal podporu nejen svých bratrů, ale i své matky. Vzpoura se ale nezdařila a rozzuřený král držel Eleonoru za její podíl na tomto spiknutí 16 let v domácím vězení na různých anglických hradech. Propuštěna byla až v roce 1189, kdy král Jindřich zemřel a králem se stal další Eleonořin syn Richard. Ten se stal známým jako Richard Lví srdce, který trávil většinu času na křížových výpravách a Eleonora vystupovala v jeho nepřítomnosti jako regentka.
V roce 1202 se stáhla z veřejného života a stala se jeptiškou v opatství Fontevraud ve Francii, kde o dva roky později zemřela. Záznamy nejsou přesné, ale předpokládá se, že jí bylo 82 let, což byl na tehdejší dobu opravdu požehnaný věk.
A jak to bylo s její snachou, která - byť byla anglickou královnou - se do Anglie nikdy nepodívala, si můžete přečíst tady.
