Článek
VeryWellMind definuje kognitivní zkreslení jako „systematickou chybu v myšlení, ke které dochází při zpracovávání a interpretaci informací z okolního světa, a která ovlivňuje naše rozhodování a úsudky“.
12 nejčastějších „klamů“ naší mysli vypsal na svém Twitteru Ben Meer, osobní kouč a poradce.
How to improve your thinking.
— Ben Meer (@SystemSunday) October 29, 2022
12 cognitive biases (outsmart these):
- Jedním z nejznámějších kognitivních zkreslení je Dunning-Krugerův efekt (anglicky „Dunning-Krueger effect“ nebo také „cognitive bias“). Ten poukazuje na to, že je-li člověk v něčem nováčkem, může být také mnohem sebevědomější, co se svých nově nabytých vědomostí/zkušeností týče. To je dáno obvyklou „jednoduchostí“ počátečního učiva v novém poli zájmu. Zatímco někdo, kdo se dané oblasti věnuje déle, má tendenci si více uvědomovat množství informací, které stále nezná. Paradoxně z toho vyplývá, že čím více toho o něčem víte, tím více se můžete cítit nekompetentní.
- Další zajímavou hříčkou mysli je Heuristika dostupnosti (angl. „Availability Heuristic“), která říká, že děláme ukvapená rozhodnutí na základě nejnovějších informací. Příkladem může být pád letadla, po kterém prodeje letenek klesnou do doby, dokud havárie neupadne víceméně v zapomnění.
- Hypotéza „Efektu třetí osoby“ (angl. „Third Person Effect“) poznamenává, že sami sebe vnímáme jako odolnější vůči zprávám a „masáži“ z médií, než ostatní kolem sebe.
- Klam přeživších (angl. „Survivorship Bias“) je logický klam, při němž se člověk zaměřuje na úspěchy a ignoruje selhání. Příkladem může být to, že mnoho lidí ve společnosti považuje „influencerství“ za jednoduchou kariéru, protože kolem sebe vidí pouze ty, kterým se podařilo prorazit.
- Zajímavým příkladem je i takzvaný IKEA efekt (angl. „IKEA Effect“), podle něhož si lidé více váží věcí, na jejichž výrobě či vzniku se podíleli. Příkladem nám může být nábytek ze stejnojmenného obchodu, který si většina z nás sestavuje doma svépomocí. „Vidíš tu hezkou rohovou skříň? Tak tu jsem si přes víkend sama sestavila.“
- Efekt Zeigarnikové (angl. „Zeigarnik Effect“) podle kterého máme tendenci si snadněji vybavit činnosti, které jsme přerušili či nedokončili, než ty, které jsme byli schopni dokončit. Jako příklad můžeme uvést jarní úklid, při kterém jste vycídili celý dům od koberců po půdu, ale už jste neměli čas umýt okna, a to je to jediné, na co myslíte.
- Zákon triviality (angl. „Law of Triviality“) poukazuje na to, že často investujeme hodně času a úsilí do malicherností místo toho, abychom se věnovali skutečným problémům. Např. Jana strávila měsíc letního volna barevným označováním nadpisů ve svých poznámkách místo toho, aby se aktivně učila na nadcházející státnice.
- Automation Bias (v překladu doslova „zkreslení automatikou“) popisuje situaci, kdy lidé vkládají přílišnou důvěru k řešení problémů do technologií. „Autokorekt mi to přepsal, tak to musí být správně!“ Zde se může jednat např. o záměnu zdraví/zdravý, nebo shlédnout/zhlédnout.
- Kletba vědění (angl. „Curse of Knowledge“) je termín pro poznatek, že automaticky předpokládáme, že všichni ostatní vědí stejné věci jako my sami. Jako příklad si můžeme uvést rodiče, který se rozčiluje nad svým dítkem, které dělá domácí úkol z matematiky. Dítěti zatím násobení tolik nejde a rodič je frustrovaný, protože „je to přece jasný“.
- Konfirmační zkreslení (angl. „Confirmation Bias“) říká, že vyhledáváme (a uchováváme) data a informace, které potvrzují to, co už víme nebo čemu věříme. Příkladem mohou být zastánci toho, že je Země placatá. Zakládají svou teorii na víře a pocitech, efektivně však ignorují veškeré důkazy, které svědčí proti jejich teorii.
- Atribuční chyba, či tzv. „fundamentální atribuční chyba“ (angl.„Fundamental Attribution Error“) poukazuje na situaci, kdy soudíme všechny ostatní podle charakteru, avšak naše vlastní chyby svádíme na situaci jako takovou. Např. pokud přijde Petra pozdě do práce, je líná. Pokud já přijdu pozdě do práce, je to vina ranní špičky.
- Spotlight effect, jehož název vychází z anglického „spotlight“, tzn. „záře reflektorů“ nebo „centrum pozornosti“. Zde se dostáváme do situace, kdy nabýváme dojmu, že nám ostatní věnují mnohem více pozornosti než ve skutečnosti. Jako příklad si můžeme uvést situaci, kdy jste si během oběda ušpinili kalhoty kapkou kávy. Po zbytek dne si pak říkáte, že to každý, kdo o vás jen letmo zavadí pohledem, vidí. A že si musí říkat, že si ani neumíte vyprat nebo jste nešikové.
Hlavním způsobem, jak se takovým myšlenkovým klamům bránit, je uvědomění si, že si s vámi vaše mysl pohrává. Pokud tedy sedíte v uklizeném obývacím pokoji, ale myslíte jen na tu šmouhu na okně naproti vám, je třeba si uvědomit, kolik úkolů jste za den zvládli dokončit. Může to být ustlání postele, vyluxování koberců, nebo třeba utření prachu. Šmouha počká do příště. Ze spotlight efektu si můžeme vzít ponaučení, že ostatní detailně zajímáme mnohem méně, než si myslíme. A to může být také výhra.
