Článek
Lidé často chápou dezinformace jako nemoc a často tak k nim přistupují. Je to snadnější než si připustit, že je tento problém mnohem složitější. A jsou dezinformace nemoc? Nebo je to jen symptom hlubšího a mnohem nebezpečnějšího problému? Na to se dnes spolu podíváme.
Jak poznáváme svět kolem sebe?
Abychom pochopili, co to vlastně krize autorit je, musíme si nejdříve říct, jak poznáváme svět kolem sebe. Ve zkratce by se lidské poznání dalo rozdělit na dvě hlavní cesty. empirické a neempirické.
Vědecká metoda (empirická) je systematická a standardizovaná metoda ke sběru, analýze a interpretaci empirických dat, která se používá k zodpovězení otázek a ověření hypotéz v přírodních vědách. Zahrnuje následující kroky:
- pozorování a popis jevu,
- formulování hypotézy k vysvětlení jevu,
- testování hypotézy pomocí experimentů a sběru dat,
- analýzu dat a vyvození závěrů,
- ověření výsledků dalším testováním a replikací.
Jedná se o časově náročný proces a vyžaduje často specifické znalosti, dovednosti ale i vybavení. To většina z nás bohužel nemá, a proto v běžném životě saháme převážně po metodách neempirických. Je důležité zmínit, že neempirické metody neznamená vždy „špatné“, nenechte se zmást názvem.
Mezi neempirické metody poznání řadíme:
Metoda a priori
Dle staršího, ale stále platného rozdělení dělíme a priori soudy na analytické a syntetické.
Analytické, které bychom mohli také popsat jako zdravý rozum, jsou triviální analytickou apriorní pravdou jako třeba, že Jitřenka=Jitřenka a Večernice=Večernice. Pouze specifickým pozorováním, tj. empírií, jsme pak schopni poznat fakt, že ve skutečnosti Jitřenka=Večernice neboli planeta Venuše.
Jinak je to se syntetickými apriorními poznatky. Ty už nejsou trivialitami typu x=x. Syntetické apriorní tvrzení je takové, které poskytuje dodatečné informace jež nejsou obsaženy v definici příslušných pojmů. Například výrok „2+2=4“ je syntetický, protože definice „2“ neobsahuje informaci, že po přičtení k dalšímu „2“ vznikne „4“.
Souhrnně řečeno, analytické apriorní soudy jsou pravdivé na základě definice, zatímco syntetické apriorní soudy poskytují informace, které jdou nad rámec definice ale nezahrnují empirické poznání a jsou tedy samy o sobě problematické.
Metoda tradice
Metoda tradice získávání poznání se týká předávání znalostí, víry, hodnot a postupů mezi generacemi prostřednictvím sociálních a kulturních tradic. Tento způsob je založen na kolektivních zkušenostech společenství a často se předává prostřednictvím ústních nebo písemných tradic, jako jsou náboženské texty, lidová vyprávění nebo kulturní rituály. Metoda tradice je v mnoha kulturách často považována za důležitý zdroj vědomostí, neboť poskytuje jednotlivcům v rámci komunity společnou historii, identitu a pocit sounáležitosti. V průběhu času však také podléhá změnám a nemusí vždy přesně odrážet současné vědecké poznatky nebo empirické důkazy.
A v neposlední řadě, pro nás nejdůležitější,
Metoda autority
Metoda autority získávání znalostí se vztahuje k přijímání informací jako pravdivých nebo platných na základě vnímané důvěryhodnosti nebo odbornosti jednotlivce nebo instituce. Při této metodě se znalosti získávají učením a tvrzením autoritativního zdroje, jako je náboženský vůdce, vládní úředník, uznávaný odborník v určité oblasti nebo třeba učitel.
Mezi příklady metody autority patří například:
- Nekritické přijímání tvrzení náboženských vůdců nebo posvátných textů.
- Důvěra v oficiální stanoviska vlády k určitým otázkám.
- Víra v lékařské rady licencovaného lékaře.
- Řízení se pokyny a doporučeními uznávané výzkumné organizace nebo akademické instituce.
Metoda autority může být spolehlivým zdrojem poznání, zejména pokud je autoritativní zdroj dobře informovaný a důvěryhodný. Může však také vést k nekritickému přijímání nepravdivých nebo zastaralých informací a může omezovat kritické myšlení a nezávislé zkoumání. Proto je důležité posuzovat důvěryhodnost a spolehlivost autoritativních zdrojů a při vytváření přesvědčení a rozhodování zvažovat více zdrojů informací.
Už vidíte náš problém? Pomalu se k němu dostáváme.
Krize autorit
Krize autorit není nové téma ani nový problém. Vzniká kolem ní celé vědní odvětví, které tento fenomén studuje a k dispozici máme mnoho knih a publikací, které se snaží tento jev řádně popsat. Ve stručnosti by se krize autorit dala shrnout takto:
Současná krize autorit se týká rozšířené nedůvěry a zpochybňování tradičních zdrojů autority, jako jsou vlády, náboženské instituce, mediální organizace a odborníci. Tato krize je vyvolána několika faktory, mezi něž patří:
- Šíření dezinformací a propagandy prostřednictvím internetu a sociálních médií, které usnadnily šíření nepravdivých a zavádějících informací k širokému publiku.
- Odhalení korupce, nepoctivosti a zaujatosti u některých autoritativních zdrojů, což narušilo důvěru veřejnosti v tyto instituce.
- Rostoucí polarizace společnosti a růst echo chambers, což vedlo k roztříštěnosti znalostí a odmítání informací, které jsou vnímány jako pocházející z opačného názorového spektra.
- Rychlé tempo technologického a vědeckého pokroku, které zpochybnilo některé dlouho zažité názory a vyvolalo nejistotu ohledně toho, co je spolehlivé poznání.
Krize autorit má dopad na to, jak si lidé vytvářejí přesvědčení a činí rozhodnutí a vyvolává otázky o nejlepších způsobech, jak zajistit přesnost a důvěryhodnost informací v moderním světě. Zdůrazňuje význam kritického myšlení, nezávislého zkoumání a hledání více zdrojů informací při vytváření názorů a rozhodování.
Z našeho shrnutí je patrné, že dezinformace, se kterými se dnes setkáváme a lidé, kteří jim věří, nejsou problémem samy o sobě. Jsou jen jedním z projevů (symptomem) daleko hlubších problémů, kterým je i krize autorit, ve které se nyní nacházíme. Kritické myšlení a ověřování informací by se mělo stát nedílnou součástí každodenního života a je nutné si tyto dovednosti osvojit. Doba internetu nám totiž přinesla prakticky neomezené možnosti přístupu k informacím a k jejich šíření. Ne všechny informace jsou však relevantní a je důležité je umět rozpoznat nebo alespoň vědět, na co si dávat pozor.
A já se pokusím vám v tom pomoci. Ale zase až příště.
