Článek
tady jsou odpovědi na Tvé otázky: Ano, to představení jsem viděl. Ne, tam jsem nebyl. Ano, s Láďou jsem mluvil. Ne, Tvoji knihu scénářů her Osvobozeného divadla nemám. Ano, korespondenci Voskovce a Wericha jsem četl. Ano, citát „Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je,“ samozřejmě znám.
A teď ještě odpovědi na Tvé otázky k RVP - Rámcovým vzdělávacím programům: Ne, není pravda, že podle revidovaného RVP se už nebudou děti učit žádné znalosti, osvojení znalostí je pořád základ; jde jen o to, které to jsou. Ne, RVP neukládá školám povinnost učit obrovskou masu učiva; ta vyskakuje odjinud, například z učebnic. Ano, RVP má své mouchy; není to ale nabídka pro pavouky? Ne, RVP není složité jak rádio, to se jen tak zdá, dokud se tím člověk nezačne trochu zabývat. Ne, RVP není jen o tom „co“, je hlavně o tom „jak“. Ne, úplně bych neřekl, že učíme kompetence, spíš bych to formuloval tak, že učíme kompetenčně. Ano, tvorba ŠVP je příležitost udělat si tu školu tak trochu po svém. Ne, bez podpory vedení se dobré ŠVP v podstatě udělat nedá. Ano, ŠVP je skutečně živý dokument; není to tak, že se jednou napíše a hotovo; jsme učitelé, ne Hemingwayové. Ne, koordinátor ŠVP není člověk, co to celé sepíše a ostatní mu jen pošlou své předměty. Ano, sepsání nového ŠVP představuje hodně práce. Tady Ti odpovím tak trochu ve stylu Wericha: Když už to RVP jednou je, tak se má koukat, aby se podle něj udělalo ŠVP. A když už se kouká, aby se to ŠVP udělalo, tak se má udělat tak, aby to byl všestranně užitečný a živý dokument, a ne jen mrtvá formalita na papíře, jak tomu v mnoha případech je.
Ámos s Tebou



