Článek
Uctívaným stromem letního slunovratu je dub, strom plodnosti, myšlenek a inspirace. Žalud, plod dubu, připomíná symboliku vejce: hojnost, prosperita, plodnost.
Slované tradičně ctili posvátné duby zasvěcené Perunovi a velké úctě se těšily především stromy zasažené bleskem či jinak poznamenané živly. Slovanská úcta k dubu se dochovala hluboko do novověku, v obcích bez kostela se konaly pod dubem církevní i svatební obřady a přinášely se zde zvířecí oběti, například voli a berani. Dubu a jeho dřevu či listí byly přikládány magické vlastnosti, jako ochrana domů před hromem. Pálení dubového listí mělo přivolávat vítr, dubové věnce zavěšené na kravské rohy měly dobytku zajistit sílu a zdraví. Taktéž bylo dubu užíváno v magickém léčitelství, například věšením věcí nemocného na strom či zaklínáním nemoci do něj. Často byl dub vysazován při narození dítěte, především chlapce.
U nás patří k nejznámějším památným stromům Oldřichův dub, který roste v severní části obce Peruc pod zámkem nad potůčkem, a právě zde se zrodil jeden z nejslavnějších milostných příběhů české historie – příběh Přemyslovce Oldřicha a prosté pradleny Boženy, který je popsán již v Dalimilově kronice. Podle pověsti potkal zde přemyslovský kníže Oldřich (vládl v letech 1012–1034) Boženu, kterou poté pojal za ženu, a z jejich nelegitimního svazku se narodil jeho jediný syn, pozdější kníže Břetislav I. Některé verze pověsti uvádějí, že Božena byla zadaná a po odchodu s Oldřichem se její opuštěný milenec – či snad manžel – na dubu oběsil.
Svatováclavský dub neboli Tisíciletý dub
Svůj dub má i svatý Václav, proto se mu také říká Svatováclavský dub nebo Tisíciletý dub. Je také považovaný za jeden z nejstarších dubů v České republice a má v obvodu 8,5 m. Tento památný dub roste ve městě Stochov nedaleko Kladna. Podle kronikáře Václava Hájka z Libočan byla dříve ves Stochov pojmenována podle sta chův, které se o svatého Václava staraly. Když se sv. Václav v roce 903 narodil, dala prý svatá Ludmila, jeho babička na památku jeho narození zasadit doubek a ten prý byl zaléván vodou, ve které se malý Václav koupal.
Jiná pověst vypravuje, že při své chůzi užívala sv. Ludmila hole, o kterou se opírala. Když přišel na svět Václav, hůl do země zastrčila a druhý den neviděla hůl suchou, ale spatřila malý zelený doubek, který se tak stal pamětníkem narození svatého Václava. Kůru z tohoto dobu při pověrčivý lid užíval proti bolení zubů.
Lidové pověry o dubu:
- Pokácíme-li dub, musíme vedle tohoto místa zasadit žalud, protože duch dubu, by se neměl jinak kam přesunout. Zasadíme-li žalud vedle místa, kde stál původně dub, tak se duch stromu „přestěhuje“ do zasazeného žaludu.
- Když se chystáte sbírat větve, listy nebo plody dubu, tak si sebou musíte vzít do lesa víno. Dle pověr musíte dub odměnit – nalijete víno na jeho kořeny a duch stromu bude spokojen (a napojen).
- Bude-li se nám zdát ve snu o dubu, tak to prý podle snáře znamená, že budeme bohatí a že nás čeká dlouhověkost. Ovšem každý snář nám o snu o dubu řekne něco jiného. Jinde zase najdeme, že nás čeká velké štěstí (což může korespondovat s tím, že budeme bohatí). - Zdá-li se nám o dubu na kterém jsou žaludy, znamená to prý, že naši rodiče budou na nás pyšní, popřípadě, že budeme pyšní na své děti.
- Dub je též spojován v lidové magii se spojováním světa na druhém břehu. Dub umožňoval prý vstup do zásvětí. V knize Magické rostliny se uvádí: „Název dubu v ogamové abecedě ‚Duir‘ nemá spojení pouze se slovem ‚door‘ (dveře), ale také se základem slova ‚druid‘ neboli jinými slovy, druid byla osoba s moudrostí dubu.“
Na závěr jedna pověst: Žižkův dub (pověst kutnohorská)
Když obléhal Žižka Kutnou Horu, kázal zasadit dub na stráni, nad nynějšími Novými mlýny pod královskou haldou. Dub se ujal a po celý ten čas roste a mohutní. Lid vypravuje o něm, že vždy před nějakou válkou, nebo před nějakým neštěstím po slunce západu mívá krvavé listí. Před velkým ohněm prý byl týden vždy na večer jedna krev. Dub tento jest zajisté staletý a poslední odlesk červánků bude asi pověsti té příčinou. (časopis Český lid, 1907)
Dub je národním stromem Německa, Velké Británie, Spojených států, Lotyšska, Litvy, Španělska, Polska, Srbska a neoficiálně též Estonska. Často se objevuje jako heraldická figura ve znacích regionů a měst, bývá zobrazován buď jako celý stylizovaný strom, nebo jen jeho části, obvykle žaludy, listy nebo větev s obojím. Ve znaku symbolizuje sílu, věrnost, pevnost a vytrvalost.
zdroj: www.ceskezvyky.cz archiv Antonín ViK, www.wikipedia.org
kniha: Rostlinstvo v národních písních a pověstech, bájích a obyčejích, 1878
časopis: Český lid, 1908, str. 396
