Článek
Pojmenování ve slovanských jazycích vzniklo přetlumočením starého latinského označení „nativitas Domini nostri Jesu Christi“ neboli „narození Pána našeho Ježíše Krista“, ostatně i francouzské pojmenování „noel“ pochází z latinského „natalis“ (den narození). Německé pojmenování „Weihnachten“ pochází ze středohornoněmeckého „zu den wihen nahten“, což značí „v posvátných nocích či za posvátných nocí“, staroněmecky vyjádřeno složeninou „wihnahten“ (Wiha - světit, Nacht -noc = Svatá noc).
Český výraz „Vánoce“ má zřejmou souvislost se staroněmeckým „Wihnahten“ (nyní Weihnachten). V českých zemích se pro označení Vánoc používaly také výrazy Svatonoc, Svatá noc a čas svatonoční. Machkův etymologický slovník uvádí staroněmecký tvar winnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době.
Kdy začínají Vánoce
Hlavním obsahem Vánoc je připomínka radostné události Ježíšova narození v judském městě Betlémě. Je to svátek výlučně křesťanský, ale je tak oblíbený, že ho slaví v podstatě všichni. Narození Páně je západními křesťany slaveno v noci z 24. na 25. prosinec. Východní církve slaví Vánoce o svátku Zjevení páně dne 6. ledna.
Křesťanská doba vánoční začíná podle římské liturgie na štědrý den prvními nešporami slavnosti Narození Páně a trvá do svátku Křtu Páně včetně, který se slaví v neděli po svátku Tří králů. V lidovém prostředí je konec Vánoc spojován v mnoha zemích s 2. únorem, na které připadají tzv. Hromnice (Uvedení Páně do chrámu).
Z historie Vánoc
Tři dny před Vánocemi roku 1993 papež Jan Pavel II. uvedl, že oslava vánočních svátků není zakotvena v bibli a v souvislosti s datem 25. prosince prohlásil: „Toho dne starověké pohanství slavilo svátek Nepřemožitelného Slunce, a ten den se také shodoval se zimním slunovratem. Křesťanům připadlo logické a přirozené nahradit pohanský svátek oslavou jediného a pravého slunce, Ježíše Krista.“
Pohanské slavnosti zimního slunovratu, ke kterému se vázaly legendy o zrození nového slunce a vítězství života nad smrtí byly od 4. století nahrazeny, kdy už bylo křesťanství jako náboženství v Římě povoleno vírou v Narození Páně, (Boží hod vánoční). Poprvé křesťané slavili Vánoce, Kristovo narození 25. prosince roku 336 právě v Římě. Podle církevních znalců z Vatikánu k tomu oficiálně došlo poprvé roku 354.
Jeden z nejstarších dokladů o podobě staročeských vánočních oslav, či zábav pochází od arcibiskupa Arnošta z Pardubic, z roku 1357. Ten běduje nad bezbožnými hráči v kostky, že prý je to ohavný hřích hráti hru kostečnou večer před hodem narození Páně. Také mu vadí, že nehrají jen prostí, ale i muži urození a bohaprázdné ženy, a tak v hříchu tráví posvátný čas štědrovečerní.
Z konce 14. století pochází Pojednání o Vánocích, Štědrém večeru od mnicha břevnovského kláštera v Praze Jana z Holešova. Píše v něm o „sedmi proslulejších zvycích.“ Zajímavou část atmosféry vánočních oslav té doby zachytil hned v prvém zvyku: Prvý zvyk, velmi počestný, je ten v předvečer Narození Pána našeho Ježíše se věrní křesťané postí až do hvězdy, tedy do večerní doby, kdy se už první hvězda večernice zjevuje zraku nebo by se mohla zjevit, kdyby byl jasný den. Trochu se posílí jídlem, spánkem, pak bdí až do jitření a chválí Pána Boha. Zatímco služebníci ďáblovi, kteří jsou v jeho moci, jedni se ve slavnostní podvečer přežírají, druzí opíjejí a další nejen do večerní hvězdy, ale až do jitřní hvězdy, tedy do svítání, bdí a k ďáblově radosti v nejposvátnější večer hrají v kostky a zkoušejí jaké budou mít v kostkách štěstí po celý příští rok. A když zvoní na jitřní, když řádní lidé vstávají, v ten čas se oni teprve na lože ukládají, znaveni spí až do východu slunce, někteří dokonce hrajíce po celou svatou noc pak spí přes všechny mše onoho přeslavného svátku.
Na závěr se ještě jednou vrátíme do starověkého Říma
Již staří Římané slavívali v době vánoční své Saturnálie. V nich byl oslavován příchod boha hojnosti Saturna a nového roku jeho vlády. Vláda Saturnova znamenala rovnost, volnost a veselí. Otroci po čas slavnosti byli svobodni jako všichni římští občané. Byli dokonce od svých pánů častováni. Tresty, soudy a veškeré nepřátelství bylo odloženo nebo zastaveno. Lid oddával se jen hrám a radovánkám. Přátelé navzájem si dávali darem voskové svíce na znamení radosti a světla. Také se rozdávaly malé hliněné sošky, v pozdější době pak číše, šátky, lžíce i verše. I Césarové se tohoto podarování zúčastňovali. Před zahájením svátků konána oběť u chrámu Saturnova a po ní veřejná hostina. Saturnálie trvaly po 7 dní.
zdroj: archiv Antonín ViK, www.ceskezvyky.cz
Pavel Toufar - Český rok na vsi a ve městě
Karel Procházka: Lid český z hlediska prostonárodně-náboženského,
Čeněk Zíbrt: Veselé chvíle v životě lidu českého a www.liturgie.cz
