Jak se slavil štědrý den, lidové zvyky a pověry

Nejveselejší blažené svátky jsou zde, jejich předehrou jsou milé zpěvy rorátní v kostelíčcích se zasněženými báněmi a bludičkovými okny. Všude hlaholí vánoční zpěvy a koledy. Tichými hvězdnatými večery, v nichž kouzlem pohádek jsou obetkány kraje zasněžené hlaholí andělské poselství:

Nesem vám noviny, poslouchejte,
z betlémské krajiny, pozor dejte.

Hospodyňky mají plné ruce práce s uklízením, vařením, smažením, pečením až konečně nastává ten kouzelný Štědrý den, který zahajuje svátky vánoční. Pod doškovými i šindelovými střechami rozhostil se posvátný klid, rušený jen přípravami svátečního večeru. Od rána panuje již přísný půst. Každý hledí dělati vše nejlépe a chová se jako vzor ctností, neboť se říká:

„Jakým jsi o Štědrý den, takovým budeš po celý boží rok.“

Proto, aby i ta neposedná drobotina byla hodnou a tichou, slibuje se dětem: „Kdo z vás bude hodným, uvidí dnes zlaté prasátko.“ Aby se v domě po celý rok držely peníze, vaří se také krupice. Aby nikdo domova neopouštěl, pečou se peciválky a štrůdl. Největší opatrnosti je třeba při pečení štědrovek (vánoček). Kdyby se některá vánočka spálila nebo jen trochu osmahla, onemocněl by někdo z rodiny v nastávajícím roce. Mléko ze stavení nesmí nikdo o Štědrý den vynášeti ani prodávati. Tím by vynesl kravám na celý rok užitek. Nebylo by možno je dojiti, nedávaly by mléka. Spíše se mlékem hodně míchá, aby ho krávy měly na přes rok více. Večer se dívá hospodyně starostlivě k obloze. Je-li poseta hvězdami, tak se zaraduje, neboť jí hodně ponesou slepice. Rybí kosti zahrabuje v sadě pod stromy, aby hojně ovoce měly. Chudina peče „černého kubu“ z hub a krup. Hospodář v tento den věnuje zdvojenou péči pozorování slunce, měsíce hvězd a povětrnosti. Zelené, tmavé a mokré Vánoce nevěští dobrou úrodu. Vánoční pranostika předpovídá:

Zelené Vánoce — bílé Velikonoce.
Vánoce v jeteli — Letnice ve sněhu.

Plot zahrady otevírá se do polí, aby zajíc mohl vběhnouti, neboť se prorokuje:
„Přichází-li zajíc do ohrady, bude zima ještě tužší.“ A co znamená pravidelná zima pro hospodáře, to napovídá jiná pranostika:

Lepší Vánoce třeskuté — nežli tekuté.
Když v prosinci mrzne, sněží, úrodný rok na to běží.
Jasné Vánoce — mnoho vína a ovoce.

Svítí-li slunce na Štědrý den, lze očekávali vydatnou úrodu ječmene a hladké žně vůbec. Svítí-li hojně hvězd, urodí se mnoho kulatiny (hrachu, čočky, vikve).

Obzvláštní kouzlo mají Vánoce pro děvčata. Celý týden před Štědrým dnem nosí u sebe jablko. Kdyby jim vypadlo, anebo kdyby je pouze na okamžik odložila, pozbude tajemné moci, jemu přikládané. Na Štědrý den o polednách zakousnou se dívky do kouzelného jablíčka a jakmile se začne zvoniti, vyběhnou ven ze stavení na nejbližší cestu. Nepromluvivše ani slova, dávají bedlivý pozor, kdo jde. Koho nejdříve potkají, ten jim ukáže budoucnost. Vyvolený jejich srdce bude mít stejné povolání, jakého je onen muž. Některá dívka vrací se zklamaná a zpívá: „Potkala jsem ševče, vdávat se mi nechce.“ Někteří mládenci schválně nadbíhají. Nejsou-li dívkám lhostejni, tu pak radostně poskočí, volajíce: „At žije, pro koho mé srdce bije.“

Také třesou plotem říkajíce: „Třesu, třesu, třes, ať se ozve pes, kde můj milý dnes.“ Z které strany nejdříve zaštěká pes, odtamtud přijde jejich nastávající; je-li to na blízku, provdají se v dědině, je-li daleko, vyvdají se přes pole.

Jiné dívky zase pohlížejí za soumraku ku obloze. Tam, kde objeví se první hvězdička, z té strany dostanou nevěstu. Děvčata klepou též kurníky. Ozve-li se slepice, nevdávají se ještě. Probudí-li kohouta, vdají se do roka. Hned po klekání shromažďuje se celá rodina ku štědrovečerní večeři. Před večeří rozsvítí se svíčky na stromečku a u jesliček. Všichni se pomodlí a zpívají:

Narodil se Kristus Pán, veselme se,
z růže kvítek vykvet nám, radujme se.

Někde přichystají jeden prázdný příbor pro neočekávaného hosta, jenž nesmí býti odehnán. Pod ubrus na stůl připravila hospodyně každému něco peněz, aby mu nescházely po celý rok. Úzkostlivě dbá se toho, aby při večeři byl počet stolovníků sudý. Lichý počet vykládá se za neštěstí. Před večeří smí ještě každý odbíhati. Na podlahu dává se sekera, na niž všichni šlapou pravou nohou, aby měli velkou sílu a nikdy jich nohy nebolely. Při večeři však nikdo nesmí od stolu vstávati, protože by se nedržely v domácnosti peníze. Jedině dcera nebo děvečka má posluhovati. Hospodyně nesmí se od stolu ani hnouti, jinak nezvedly by se jí husy ani slepice. U stolu sedí se tak, aby tělo žádného nevrhalo na stěnu dvojí stín, jinak by do příštích Vánoc zemřel. Klíčová dírka u dveří je zacpána, aby se nikdo na stolující nedíval; nebo kdyby spatřil u někoho jen tělo bez hlavy, něco zlého by se mu v novém roce přihodilo.

Po večeři vezme hospodář jablko, rozkrojí je na tolik dílů, kolik osob sedí u stolu a rozdělí je mezi ně za tím účelem, aby se na druhý rok opětně tak sešli. Objeví-li se při rozkrojení jablka hvězda, je to předzvěst spokojené budoucnosti. Objeví-li se kříž z jader, je to špatné znamení. Štěkají-li psi na východní straně od stavení, přináší to štěstí. Když je po večeři, popadne hospodyně koště a hází je pod lavici. Které děvče koště první chytí, nejdříve se vdá. Nebo posílá děvčata pro dříví. Nesmí je však počítali. Přinesou polínka stejně do páru, dostanou za muže toho, po němž touží. Hodí-li křivé polénko přes hlavu, zapudí nenáviděného a vnucovaného ženicha. Někde přiblíží se děvče k hromadě dříví se zavázanýma očima. Vytáhne-li křivé polénko, dostane ošklivého, hrbatého nebo chromého muže. Vytáhne-li rovné, dostane rovného a hezkého muže.

Někde házejí děvčata ku dveřím střevíc z pravé nohy. Dopadne-li špičkou nahoru, vdají se do roka. Také babičky házejí střevícem. Otočí-li se špičkou ku dveřím, věří, že nebudou slaviti příští Vánoce. Na rozličných místech již o Štědrém večeru slévá se olovo do mísy, naplněné vodou a z fantastických ulitých škvárů věští se budoucí osud. Podobně děje se z vosku, sebraného ze svíček. Na nůž uvazuje se kousek vánočky a chleba, načež zabodne se do rámu u svátého obrazu nebo do stolu, na němž stojí jesličky a tam se ponechá až přes koledu. Zrezaví-li nůž u chleba, neurodí se žito, zrezaví-li u vánočky, neurodí se pšenice.

Obyčejně má všude každý ze stolovníků o štědrý večer svíčku, při níž modlí se po večeři také za zesnulé příbuzné nebo členy rodiny. Komu svíčka zhasne, ten odebere se první za nimi. Komu jde kouř ze svíčky vzhůru, dostane se do nebe. V jakém pořadu zhasínají svíce, v takovém máji stolující zemříti. První rozlousknutý ořech musí býti vždycky plný. Je-li prázdný, značí to nezdar nebo neštěstí. Do prázdných skořápek postaví se svíčičky, zapálí a pustí na vodu v míse. Čí skořápka obepluje celý povrch, ten projde šťastně žití běh. Komu se potopí, ten záhy zemře. Skořápky se taky zahrabávají pod stromy, aby tyto nesly hojně ovoce.
Rybí kosti pohazují se po podlaze a tajně se pozorují. Které děvče na některou první šlápne, nejdříve se vdá. Někde hází hospodyně lžíce po večeři ku dveřím. Komu náleží ta lžíce, jež od prahu se odrazila, ten brzo umře.

Talíře, na nichž se večeřelo, očistí se a hospodyně za zády ostatních dá do jednoho chleba, do ostatních peníze, hřeben, hlínu a svázaný šátek. Pak si každý zvolí jeden talíř a odkryje jej. Kdo má peníze, bude šťasten; kdo má chléb, nepocítí nikdy nouze; kdo má svázaný šátek, ožení se nebo vdá se do roka; kdo má hřeben, bude míti bídu; kdo má hlínu, může očekávali smrt.

Jinde zase po večeři dívky zakopávají zbytky jídel na zahradu. Co na tom místě z jara vyroste, to svému milému tajně podstrčí, aby jim byl věrný.

Hospodář zavolá psa a dá mu krajíc pečeného chleba s česnekem. Když to pes sní, popadne ho a vyhodí psa oknem, aby byl hodně zlým na zloděje. Ostatní ukrojí krajíčky housky a položí je na lavici. Zavolají psa a čí krajíc nejdříve popadne, ten bude míti svatbu, anebo půjde do světa. Kravám dává hospodyně po kousku vánočky, aby měly hojnost mléka. Aby se vzmáhal chov drůbeže, hází na kurník tři hrstky pšenice, dvě hrstky ječmene a hrst žita. Slepicím nasype zrní do obručí, aby se držely hodně pohromadě. Kohout, aby byl ostrý, dostane kousek česneku. Do studánky hodí se po oříšku a jablíčku a říká se při tom: „Přeji ti studánko dobrého večera, abys nám dobrou vodičku dávala.“

Z návsi zahlaholí pastýřův roh na znamení Ježíškova příchodu a pasák hází hrách na okna, aby se všude v novém roce dobytek vydařil a hlásí, že si přijde pro koledu. Někde se koleduje již o Štědrém dni po večeři, přičemž roznášejí se též výslužky. Koledníci zpívají : „Koledníci, o půlnoci, co chcete u dvora Štědrého večera? Panímáma sama vstala, po groši nám dala, na děvečku zavolala: Pojď děvečko, pojď domů, pojdˇ rozdávat koledu.“

Někde chodí koledníci s jesličkami do stavení a všude provozují nějakou vánoční hru. Mají dlouhé hole a slámu. Na tu se položí a ten, kdo představuje anděla, budí je a zvěstuje jim narození jezulátka. Pak seberou koledu, aby „nepřišli s prázdnou k jesličkám.“ Každý, kdo může, jde na půlnoční, neboť tím je osvobozen ode tří mší, jež by o Božím Hodě vyslechnouti musil. Ale po cestě dává pozor, aby do sněhu neupadl, sice by do roka zemřel. Kostelíček je pln zbožného lidu venkovského, který zpívá vánoční písně a koledy.
Obyčejně se zpívá: „Narodil se Kristus Pán“ a „Nesem vám noviny“.

Hoši chodí někde přestrojeni za pastýře s jesličkami od jednoho stavení k druhému. Někde provádějí betlémskou hru ku poctě malého Ježíška, volajíce: Vstávejte, lenoši ospalí! Jinde zpívají:

Hopsa, pacholátka i malá děvčátka!
Vzhůru vstávejte, k jeslím chvátejte.
Jdi napřed Honzíčku, ty nes kolíbčičku;
Zuzanka holátko vezme pacholátko,
Madlenka dá plínky, Markýlka peřinky,
Apolenka růže dětátku do lůže.

Děti odpovídají hrajícím pastýřům:

Tady poženem a honem, tam do Betléma půjdem.
Ty vezmeš housličky, já dudy mám, poženem k jesličkám,
zahrajem tam.

A ponocný odtrubuje nějak dojemně prchající noční čas, jako by chtěl vylouditi pastýřskou píseň vánoční:

Pásli ovce Valaši, při betlémské salaši.
Anděl se jim ukázal, do Betléma jim kázal:
Vstaňte honem a jděte, Pána Krista najdete.

Než nutno již skončiti a činíme tak s přáním štastných a veselých svátků a blaženého Nového roku všem našim přispívatelům, odběratelům a příznivcům!

zdroj: archiv Antonín ViK, www.ceskezvyky.cz

zdroj: kniha, Z časů dávných i našich, autor: Fr. Vladimír Vykoukal