Článek
Den svatého Václava byl důležitým dnem i v hospodářském roce, obilí již bylo pod střechou, seno se slámou ve stodole a téměř sklizené sady. Pořádala se posvícení, trhy a nechybělo dobré jídlo. Vyhlášenou lahůdkou bývala svatováclavská husa, stejně jako o měsíc a půl později na sv. Martina. Po celé zemi se také konaly různé platby na vrchnostenských úřadech i na farách.
V některých krajích tímto dnem končila služba čeledi a uzavíraly se smlouvy pro následující rok. Ovšem dost často se uzavírání nových smluv odbylo až mnohem později na svatého Martina. Pro Šumavu a celé Pošumaví končívaly pastvy na salaších a začínaly v tu dobu návraty stád z horských pastvin do níže položených chlévů ve vsi, aby byl dobytek na zimu pěkně v teple. Rychtář, pulmistr a pastýř sepisovali počet kusů navráceného dobytka. Takovému soupisu se na Horácku a Podhorácku říkalo „pořez“. Počty se totiž většinou zaznamenávaly zářezy do hole. Se stády se vraceli pastevci, muži i mládenci, kteří předchozí měsíce prožili v malých skupinkách na horských pastvinách. Nejprve si šli pastevci pro plat a pak se věnovali ženám a dívkám, které se na ně moc těšily, rázem bylo ve všech vesnicích veseleji. Od svatého Václava také bylo povoleno pást dobytek i na strništích, úhorech a dalších místech, kde se přes rok pást nesmělo.
Kdo byl sv. Václav, patron Čech, Moravy, sládků a vinařů:
Václav byl synem knížete Vratislava (mladšího syna Ludmily a Bořivoje I.) a Drahomíry (dcery knížete Havolanů z polabských Slovanů). Jako předpokládaný rok narození je podle údajů uváděn letopočet 907. Podle pověsti byl Václav vychováván svou babičkou Ludmilou, která se mu velmi věnovala. Po smrti Václavova otce, knížete Vratislava, se ujala vlády Václavova matka Drahomíra. Václav spolu s mladším bratrem Boleslavem zůstal v péči babičky Ludmily. Mezi oběma ženami a jejich stoupenci vznikl spor o vliv na Václava a moc v knížectví. Spor pro Ludmilu skončil jejím zavražděním na hradě Tětíně Drahomířinými družiníky. Pozdější legendy popisují Drahomíru jako zastánkyni pohanství, proti které stála zastánkyně křesťanství - Ludmila.
Václav dospěl v panovníka, který ochránil český národ před podmaněním od nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a kladl důraz na naši rovnocennost s ostatními zeměmi Evropy. Nechal také postavit rotundu sv. Víta, budoucí hlavní chrám knížectví a podle pověsti to byl právě on, kdo v zemi také zavedl tradici pěstování vína. Osobně měl Václav touhu podílet se také na přípravě obětních darů pro slavení mše svaté. V doprovodu jednoho sluhy tajně chodil do polí a vinic, žal pšenici a sbíral hrozny a vlastní rukou vykonával všechny práce, které byly potřebné ke zhotovení hostií a vína ke mši pro kněze.
Nespokojení šlechtici uvažovali o odstranění takového knížete a v touze po radikální změně se obrátili na Václavova bratra Boleslava, o němž věděli, že by o trůn stál. Plán na Václavovo zavraždění vznikl hlavně kvůli jeho ctnostem a věrnosti křesťanským zásadám. 28. září r. 935 byl Václav zavražděn ve Staré Boleslavi družiníky (Hněvsa, Tira a Česta) svého bratra Boleslava, který po něm převzal vládu. Václav byl pohřben ve své rotundě svatého Víta.
Svatý Václav, jako symbol „babího léta“:
Svatý Václav je v pranostikách symbolem babího léta, jež někdy také bývá označováno jako „léto sv. Václava“. Na tento státní svátek připadá mnoho zajímavých pranostik, které mají i poměrně široký záběr zaměření.
Ač před pár dny teprve podzim začal, naši předci varovali: „Přijde Václav – kamna připrav.“ Ale naopak: „Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek,“ což se bohužel často neočekává. A tak se asi dočkáme: „Na svatého Václava bývá bláta záplava.“ Na druhou stranu, pokud k nám dorazí přímo bouřky, mohlo by se vyplnit: „Je-li bouřka na Václava, dlouho teplo zvěstovává.“ O svatém Václavovi se také traduje mnoho pranostik ohledně sklizně vína. „Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní,“ nebo „Na svatého Václava českého bývá vína nového.“
Naši pradědové také vždy mysleli na příchod krutého, studeného období, a tak se praví: „Na svatého Václava mráz nastává,“ či „Po svatým Václavu beranici na hlavu.“ S dobou rozkvětu a zelenání se definitivně loučí pranostika: „Svatý Václav zavírá zem.“
Svatý Václav a Blaničtí rytíři:
Se jménem svatého Václava a horou Blaník se pojí jedna z nejkrásnějších legend naší země. Legenda o vojsku bojovníků spících v nitru hory vznikla patrně v 15. století mezi prostými lidmi na základě události, kdy bylo podivuhodným až zázračným způsobem na jihovýchodním úpatí Blaníka, u vesnice Býkovice, poraženo nepřátelské vojsko. O vojsku skrytém v hoře kázal už Mikuláš z Vlásenice již kolem roku 1470.
pohlednice z počátku 20. století, Blaničtí rytíři, autor neznámý
Obsah pověsti tedy praví: Uvnitř hory odpočívá vojsko, které čeká, až bude českému národu nejhůře. Jeho velitelem je sám patron země České svatý Václav. Ve chvíli, kdy bude naše vlast v největší tísni, zazelená se suchý dub na Blaníku a pramen pod ním vydá tolik vody, že se studánka přeplní a voda poteče až po stráni dolů. Pak se v hoře otevře tzv. Veřejová skála, rytíři uvnitř se probudí z hlubokého spánku a pod vedením patrona české země vyrazí proti nepřátelům, porazí je a v Čechách nastane opět klid a mír.
O zázracích svatého Václava:
Jeden z nich souvisí s pokořením kouřimského knížete, tzv. Radslava, který údajně uviděl na Václavově čele zářící znamení kříže se dvěma anděly kolem něho, a proto se mu v bitvě vzdal (viz titulní obrázek). Václav údajně vyzval kouřimského vévodu k osobnímu souboji na místě dnes nazývaném Přistoupim (stojí tam barokní plastika Václavova). Po zmíněném vidění zlický kníže sesedl z koně a pravil na kolenou k Václavovi: „Přistoupim na tvé podmínky“.
Další zázrak se měl udát u královského dvora. Jindřich Ptáčník se rozhněval, že se Václav nedostavil včas na sněm, a přikázal, aby mu nikdo neprojevoval úctu a všichni zůstali sedět. Když, ale přišel Václav, král vstal a pozdravil se s ním, protože nad ním uviděl zlatý kříž a po jeho bocích dva anděly, kteří mu hrozili. Po skončení sněmu otevřel královskou pokladnici a nabídl mu dar podle výběru. Václav si vzal relikviář s ostatkem ruky sv. Víta, pro který dal postavit rotundu sv. Víta.
Další zázraky se měly udát po jeho smrti. Jednak jsou to události spojené s jeho tělem, přenesení vozu přes rozvodněnou řeku a zhojené rány při převozu ostatků do Prahy. Další zázraky se děly po jeho uložení v rotundě sv. Víta, osvobození ze žaláře a okovů a uzdravení těch, kdo se modlili k mučedníku Václavovi.
Svatováclavský chorál:
Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš,
pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.
Ty jsi dědic české země, rozpomeň se na své plémě.
Nedej zahynouti nám ni budoucím, svatý Václave, Kriste eleison.
Pomoci my tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné,
zažeň vše zlé, svatý Václave, Kriste eleison.
Svatováclavské pranostiky:
- Je-li bouřka na Václava, dlouho teplo zvěstovává.
- Na svatého Václava bývá bláta záplava.
- Na svatého Václava českého bývá vína nového.
- Na svatého Václava každá pláňka dozrává.
- Na svatého Václava nové léto nastává.
- Na svatého Václava pěkný den, přijde pohodlný podzimek.
- Po svatém Václavu beranici na hlavu.
- Přijde Václav, kamna připrav.
- Svatováclavské časy přinesou pěkné počasí.
- Svatý Václav Čechům přeje, neprší-li na něj, dobře se za rok seje a ještě více ve stodole děje.
- Svatý Václav hady sklízí.
- Svatý Václav praví: Pusťte krávy do otavy!
- Svatý Václav v slunci září, sklizeň řípy se vydaří.
- Svatý Václav víno chrání, po něm bude vinobraní.
Zdroj: archiv Antonín ViK, www.ceskezvyky.cz
Kniha: Český rok na vsi a ve městě – Pavel Toufar
časopis Český lid
