Článek
Slovo „slunovrat“ je odvozeno od představy, že slunce, když dopluje na vrchol své roční pouti oblohou, se obrátí a začne se vracet. Začíná pomalu slábnout a zároveň tímto dnem začíná léto, čas tepla a naděje v bohatou úrodu. Člověk uctívá sluneční kotouč jako své božstvo. Podle názoru našich dávných předků otvírala se včas slunovratu cesta magickým silám země, poněvadž životodárné slunce muselo se otáčet a bylo tudíž bez síly. A to byl právě ten okamžik, kdy prý bylo možno zachytit tajemné zemské síly vyvěrající z hlubin na povrch. Když se ovšem slunce otočilo, bylo po kouzlech.
Základem slovanských oslav slunovratu byl motiv sňatku ohně a vody coby bratra a sestry, dvou hlavních živlů. Proto se zapalovaly ohňové hranice a pletly se věnce a posílaly se po vodě. Velký důraz se kladl na magickou moc rostlin a bylin. Hledal se i bájný kapradinový květ a vědělo se, že byliny, nasbírané o slunovratu nebo o svátku Jana Křtitele, mají absolutně největší moc. Jejich prostřednictvím se často i čarovalo.
Dříve se pohanské svátky slavily v každé vesnici a v každé chalupě. Keltové v tento den uctívali matku hvězd – bohyni plodnosti a zrání Danu. Uctívaným stromem letního slunovratu je dub, strom plodnosti (myšlenek a inspirace). Symbolem slunovratového Slunce je bílý kůň.
Slavnost letního slunovratu se hluboce zakořenila do srdcí a myslí lidí, žijících v dávnověku, a proto křesťanství nemohlo ji jen tak přejít nebo ji zakázat. Proto ji přijalo a upravilo po svém. Církev na místo letního slunovratu ustanovila oslavu památky narození sv. Jana Křtitele: 24. června. A proč byl stanoven jeho svátek na 24. června? Je to jednoduché: datum Ježíšova narození bylo určeno na noc ze 24. na 25. prosince a podle biblického příběhu byl Jan Křtitel o půl roku starší. Aby všechno dobře vycházelo, oslava narození Ježíše měla pokrýt rituály zimního slunovratu a svátek Jana Křtitele slunovratu letního.
O dubu, stromu letního slunovratu:
Uctívaným stromem letního slunovratu je tedy dub, strom plodnosti, myšlenek a inspirace. Žalud, plod dubu, připomíná symboliku vejce: hojnost, prosperita, plodnost.
Slované tradičně ctili posvátné duby zasvěcené Perunovi a velké úctě se těšily především stromy zasažené bleskem či jinak poznamenané živly. Slovanská úcta k dubu se dochovala hluboko do novověku, v obcích bez kostela se konaly pod dubem církevní i svatební obřady a přinášely se zde zvířecí oběti, například voli a berani. Dubu a jeho dřevu či listí byly přikládány magické vlastnosti, jako ochrana domů před hromem. Pálení dubového listí mělo přivolávat vítr, dubové věnce zavěšené na kravské rohy měly dobytku zajistit sílu a zdraví. Taktéž bylo dubu užíváno v magickém léčitelství, například věšením věcí nemocného na strom či zaklínáním nemoci do něj. Často byl dub vysazován při narození dítěte, především chlapce. Jeden takový dub roste od roku 903 ve městě Stochově, kde ho vysadila sv. Ludmila na počest narození sv. Václava.
Na závěr úryvek z básně Letní slunovrat:
Té noci opojných jak zvuků víření
mne jala hudba vod, a něžné květy strání
mi ve tvář zavzdychly ve větrů zachvění
a kol mé hlavy táh dech zlaté žatvy zrání.
Řad stínů kol mne spěl a zlatých bludic smích
zapadal v houštinách, kde lačný zrak můj hledal
tančící řetěz vil, s rtů jejich rozkvetlých
dech v chladnu půlnočním jak závoj mlh se zvedal…
zdroj: www.ceskezvyky.cz, archiv Antonín ViK, www.wikipedia.cz
kniha: Rostlinstvo v národních písních a pověstech, bájích a obyčejích, 1878
časopis: Český lid, 1908, str. 396
dvojka.rozhlas.cz, 20. 6. 2020, autoři: Josef Kluge a Markéta Ševčíková
kniha Český rok od jara do zimy: Milada Motlová
báseň: Letní slunovrat – Rudolf Medek (1890-1940), 1912
