Článek
Žně bývaly velkým svátkem pro celou ves či panství. Kdo měl zdravé nohy a ruce, činil se na poli od svítání do soumraku. Když přišli ženci na pole, smekli, nábožně se pokřižovali, přidali krátkou modlitbu a zvolali: „Pán Bůh rač být svatým pomocníkem!“ Pak vzali kosy do rukou, a i s nimi udělali ve vzduchu znamení kříže nad obilím. Pak udělali „ráz“ a již to začalo s pomocí Boží. Však si také někde natírali kosy hadím sádlem, aby se jim dobře kosilo. Pilná práce se přerušovala pouze ke krátké svačině, nebo k broušení kosy. Brousek měli v toulci, nebo „klobouci“ z kravského rohu. Sekáči neúnavně kosili a ženy za nimi srpem dočišťovaly a pokosené obilí odebíraly a kladly v hromádkách na prostřená slaměná povřísla nebo provázky. Pomocí roubíků se obilí vázalo do snopů a ty se pak skládaly do řad panáků (6-12 snopů) nebo mandelů (15 snopů), klasy nahoru, aby obilí doschlo. První dozrávalo žito, potom se kosil ječmen, nakonec pšenice a oves. Vyschlé obilí se sváželo do stodol, kde se po skončení polních prací mlátilo. Když se začaly užívat mlátičky, mlátilo se obilí hned po sklizni.
Kdo byla sv. Markéta, patronka rolníků, dívek a rodiček
Má se za to, že osoba sv. Markéty byla vymyšlena, ale i přesto se stala jednou z nejoblíbenějších světic středověku. Podle legendy pocházela svatá Markéta z Antiochie (Turecko). Je uváděna dvěma jmény. Důvod je ten, že původní jméno Marina se v řeckém textu uvádí jako Markéta. Pod tím jménem je v českých zemích známa jako světice ze 14 pomocníků, která dřívější památkou 13. 7. s pověstnou pranostikou připomínala začátek žní.
Vyrůstala bez matky, a tak ji otec, pohanský kněz, svěřil do péče chůvy, která byla tajnou křesťankou. Ta jeho dceru v křesťanské víře vychovala a když Markéta odmítla uctívat pohanské bohy, otec ji vyhnal z domu. Odešla do hor, kde spokojeně pásla dobytek až do chvíle, než se do ní zamiloval mocný vladař. Tomu se přiznala, že je křesťankou a své víry se nevzdala. Nechal ji proto mučit a uvrhl do vězení, kde se jí zjevil ďábel v podobě ohyzdného draka. Markéta ho ale zahnala křesťanským křížem a přes noc se jí zázračně všechny rány zacelily. Druhý den byla na rozkaz vládce Markétě sťata hlava (kolem roku 305 nebo 282).
Jak se stala sv. Markéta ochránkyní těhotných žen, legenda
Těsně před smrtí slíbila, že těhotným ženám, které se k ní budou modlit, zajistí, aby jejich děti přišly na svět v pořádku. Pravdou je, že se sv. Markéta stala ochránkyní těhotných žen. Možná to bylo spojeno i se zážitkem, který sv. Markéta prožila právě s drakem: drak-ďábel prý dívku spolkl, ale ještě rád ji za chvíli vyplivl, neboť její dlouhé vlasy mu působily v krku nesnesitelné škrábání. Poté ho dívka zapudila znamením kříže a drak se propadl, podle dnešního podání do pekla.
Bývalo zvykem zapalovat, obětovat při porodu k ochraně rodičky „Markétinu svíčku“. Dokud hořela, věřilo se, že je žena chráněná. Porodní bolesti se mírnily „Markétiným pásem“.
O počasí a pranostiky na sv. Markétu
Staří hospodáři vzývali sv. Markétu i jako ochránkyni obilí:
„Svatá Markyto!
Dej nám dobré líto na pšeničku, na žito,
abychom měli co žíti a do stodoly voziti.“
Některé pranostiky jsou o deštivém počasí, které zároveň způsobí, že budou opadávat ořechy a že pokosená tráva neproschne. Jiné pranostiky upozorňují na to, že začíná doba nejen sklízení obilí, ale i okopávání zelí. Dvě pranostiky se také týkají množství much v tomto období. Jiná pranostika zase varuje před množstvím bouřek.
- Svatá Markéta, hodila srp do žita.
- Svatá Markyta vede žence do žita.
- Déšť o Markytě trvá čtrnáct dní a zvěstuje špatný čas pro sklízení sena i obilí.
- Na Markétu-li pršívá, čtrnáct dnů vlhko bývá.
- Zapláče-li Markyta, bude dešťů dosyta.
- Prší-li na svatou Markétu, opadají ořechy vlašské a ořechy lískové zčerviví.
- Na Markétu, když prší, ořechy ze stromu srší.
- Svatá Markyta velí: „Lidé, okopávejte zelí!“
- Svatá Markyta mouchy rozsypá.
- Muchavá Markyta vysype měch much.
- Není-li na svatou Markétu slunečno, dostaneme sotva seno domů za sucha.
- Svatá Markyta češe první hrušky.
- Ženci na pole, včely z pole.
- Okolo svaté Markyty jsou bouřky nasety.
- Na Markétu obyčejně těžké bouřky přicházejí.
Básnička k titulní ilustraci
Už je čas na ten klas!
Pojďte žat! Pojďte žat!
Bůh pomoz! Bůh pomoz!
Zdroje:
www.ceskezvyky.cz, archiv Antonín ViK
www.catholica.cz
kniha: Český lid, Karel Pejml, časopis Český lid
