O svatojánském ořechovém likéru a o významu slova ořech

Blíží se svatojánské období, které začíná 20. června. Další čtyři dny naše prababičky trhaly byliny, které podle pověr mají největší léčivé účinky. Dokonce se prý toto magické období vztahuje i na trhání nezralých plodů vlašských ořechů na ořechovku, mají mít nejvíce přírodní síly, která omlazuje, posiluje a léčí. Někde tomuto nápoji říkali svatojánský likér, který se podával při problémech s trávením nebo na pokažený žaludek po nemírném hodování, dále sloužil k pročištění žaludku a jater. Účinek likéru můžete násobit přidáním devíti koření a bylin, zejména pak přidáním puškvorce.

Jisté je, že v tomto období se ořechy na ořechovici sbírají proto, že jsou šťavnaté. Po rozkrojení vidíme, že mají uvnitř již náznak ořechu, ten je však zatím vyplněný nahořklou tekutinou a postupně se mění v měkkou bílou hmotu, a to je pravý čas, kdy se jejich účinné látky dobře vyluhují.

V každé rodině je jistě ten nejlepší recept na ořechový likér, a tak uvádím jeden starší, který může být inspirací na doplnění některých ingrediencí:
Na 1 litr čistého lihu nebo dobré žitné kořalky rozkrájí se 20 ořechů na kolečka, přidá se
asi 6 nových koření, 5 hřebíčků, jeden muškátový oříšek, kousek zázvoru, špetka fenyklu a anýzu. Z poloviny citronu kůra, cukrovaná kůra pomerančová, asi 10 koleček puškvorce, kousek skořice a vanilky. Vše se nechá nejméně 14 dní až šest neděl dobře uzátkované na slunci státi. Pak se rozvaří čtvrt kilogramu cukru ve vodě a ořechovka se tím osladí a zároveň zředí. Můžeme sladit i sirobem. Má-li být čistá a průhledná, dá se do ní před přidáním cukru a vody malý kousíček pálené magnesie a přes pijavý papír se profiltruje. Je to návod dobrý a vyzkoušený.

U slova ořech Slovník spisovného jazyka českého uvádí celkem pět významů: plod nebo část plodu rostlin vyznačující se tvrdým obalem, dále strom jinak zvaný ořešák, za třetí se ořech říká ořechovému dřevu. Za čtvrté je ořech leccos tvarem nebo velikostí ořechu podobného, tedy hrudka másla, druh tříděného uhlí, také součást samostřílu a za páté je ořech maso nejlepší jakosti, pocházející z telecí kýty. Slovo ořech, ale má ještě jeden význam a je to ve spojení s nečistokrevnými psi. Proč se jim tak říká se zdůvodňuje v časopisu Naše řeč z roku 1929: Typickou barvou srsti nečistokrevných psů má být barva ořechová.
Slovní spojení „to je pravé ořechové“ či „tohle není to pravé ořechové“, v nichž slovo ořechové vystupuje jako synonymum pro pravost, správnost a nefalšovanost vysvětluje etymolog Michal Novotný ve spojení s ořechovým dřevem a nábytku z něj vyrobeného, které se snad dá snadno falšovat.

Pochází snad z Persie a k nám měl ořešák královský (Juglans regia) dorazit před staletími z Itálie. U nás se rychle zabydlel a jeho využití bylo vždycky široké: ceněno bylo dřevo tohoto stromu, jeho ořechy se zpracovávaly v kuchyni, znala je také stará medicína. Uplatnění našly i v kosmetice. Listy a dužina plodu se vyznačují zvláštní vůní, hořkou chutí a obsahují šťávu jejímž účinkem kůže, nehty a vlasy černají.
Pokud jde o původ slova ořech, patří výraz ořech k těm méně jasným. Dnešní etymologové konstatují, že všeslovanský „ořech“ má příbuzné v baltských jazycích a že je možná příbuzné s řeckým árya, ořechy.

zdroj: www.ceskezvyky.cz, archiv Antonín ViK

Český rozhlas, Michal Novotný, 2005
Jaroslav Hašek – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1930, str. 140
Časopis Lada, 1912, číslo 6