Článek
Sv. Antonín byl vyhledáván svobodnými lidmi, kteří chtěli vstoupit do manželství, zejména ženami a dívkami. Tyto tužby se měly naplnit na poutních místech. V tomto ohledu prosluly poutě do Prašivé na Frýdeckomístecku a do Blatnice u Veselí nad Moravou.
Pouť do Prašivé se koná v neděli po 13. červnu. Dívky z širokého okolí sem přicházely podle přesvědčení, že žádná se dřív nevdá, dokud nevykoná pouť k sv. Antoníčkovi. Ve všem konání bylo třeba se přidržovat čísla sedm. Aby děvče dosáhlo svého cíle, muselo vejít sedmkrát do kostela, tam se pokaždé pomodlit, anebo sedmkrát oběhnout kostel. V minulosti se kladly překážky náročnější, bylo třeba vstoupit sedmkrát od úpatí na vrcholek kopce a sedmkrát se pomodlit růženec.
Druhým místem, kam si svobodná mládež chodila vyprosit nastávajícího druha nebo družku života, je poutní kostel sv. Antonína z r. 1668 na kopci Blatnická hora, lidově zvaný Antonínek, který byl pro obyvatele blízkého okolí ochráncem úrody na polích a vinicích. Později v dožínkovém procesí chodívali lidé s věncem děkovat svému patronu. Pro mladé lidi byla pouť vítanou příležitostí k seznámení a nalezení vhodného partnera do manželství. Pokud by měla být dívčina prosba vyslyšena, bylo třeba vykonat po devět neděl za sebou pobožnost a ukončit ji řádnou smírnou a očistnou poutí.
Kdo byl sv. Antonín?
Svatý Antonín Paduánský patří bezpochyby mezi nejznámější světce a františkány. Jeho socha zdobí bezpočet kostelů. Život tohoto portugalského bratra byl plný nečekaných zvratů: k františkánům jej přivedla bouře na moři, ke kázání se dostal náhodou. Antonín kázal v kostelích, na náměstích, a dokonce třeba na plážích. Někdy jej údajně poslouchalo až třicet tisíc lidí. V legendě se vypráví, že v Rimini mu nechtěl naslouchat nikdo a tu ryby vystrčily hlavy z vody, aby slyšely jeho kázání. Všichni obyvatelé Rimini se po tomto zázraku obrátili. Založil několik klášterů a usadil se v Padově. Jednou jej slyšel kázat papež Řehoř IX. a nazval jej „archou Písma svatého“. Po Antonínových kázáních zanechávali zhýralci svého života a káli se, dlužníci byli propouštěni z vězení. Některá z Antonínových kázání se zachovala. Jeho zdraví bylo velice chatrné a zcela vyčerpán se roku 1231 usadil v Campo di San Pietro blízko Padovy. Dne 13. června téhož roku tam zemřel.
Jako „světec celého světa“ je patronem Lisabonu, Padovy, patronem zamilovaných, šťastného manželství, žen, dětí, ubohých, cestujících, pekařů a horníků, vyzýván modlitbou o nalezení ztracených věcí a o šťastné vyřešení; v případě neplodnosti a horečky; o záchranu lodi před ztroskotáním; v případě neštěstí; o odstranění nemoci dobytka; v případě válečných neštěstí a nákazy; je patronem ve všech potřebách. Zobrazován bývá téměř vždy jako mladý františkán, často při kázání. Zvláštní Antonínově úctě jsou zasvěceny úterky. Téměř v každém kostele je jeho zobrazení a pokladnička s nápisem „Chléb sv. Antonína“.
Jak najít ztracenou věc? Sv. Antoníček je připraven pomoci
Pokud ztratíte nebo nemůžete najít nějakou věc, kterou zrovna nutně potřebujete a před chvílí jste ji měli navíc v ruce, stačí se prý obrátit modlitbou ke sv. Antoníčkovi a ten vám jako patron ztracených věcí jistě pomůže nebo napoví.
Jedna z prosebných modliteb ke svatému Antonínu: „Moře klesne, pouta spadnou, Antonín ti najde zas, co jsi ztratil, a co hledáš celý den a celý čas. Neštěstí a bída zmizí a ty najdeš v světě ráj, to ti hlásá město cizí, padovánský celý kraj.“ (ze vzpomínek p. J. Skakunové)
Nebo prý také stačí otočit hrneček dnem vzhůru a dát ho na viditelné místo. Zpravidla pak věc brzy najdete. Někdo ještě umocňuje tento postup zaklínací formulí: „Skřítku, skřítku, prosím, honem pomoz najít, co za rohem,“ kterou zašeptá do hrnečku, než ho otočí dnem vzhůru.
pohlednice, autor neznámý
Pranostiky na tento den:
- Na svatého Antonína broušení kos započíná.
- Na den sv. Antonína seje se len od 11 hodin dopoledne, aby byl nejméně půl sáhu dlouhý.
- Na svatý Antonín len zasít neprodlím.
- Svatoantonínský len nemine se užitkem.
- Na svatého Antona každá jahoda je červená.
- Svatý Antonín pevně veslo třímá, často na něj hřímá.
- Svatý Toníček má plno slz u očiček.
zdroj: www.ceskezvyky.cz, archiv Antonín ViK
www.catholica.cz
kniha: Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, napsala Eva Večerková
