Článek
V dřívější dobách, kdy ještě obecní pastuchové ráno vyháněli stáda na pastvu, tak zatroubili na roh, aby hospodyně otevřely vrata statků a vyhnaly dobytek na náves, odkud jej pak pastýř hnal na obecní pastvinu. Také v pěkné vesnici Milavči na Domažlicku bývalo zvykem, že pastýř každého rána mocně zadul na roh. Později se však místo troubení začalo silně práskat bičem, ačkoliv byl všude pastýřský roh pýchou obecního pastuchy. Proč se tak stalo?
Podle pověsti se zdejší krajinou vracel r. 992 zpět ze svého pobytu v Římě sv. Vojtěch. Právě v místech dnešní obce Milavče (leží necelých 6 km od Domažlic) dostihli světce poslové, kteří mu sdělili smutnou zprávu o zavraždění všech jeho příbuzných na Libici. Zdrcený Vojtěch se rozhodl pro krátký odpočinek. Jeho společníci se vydali pro vodu a on usnul. Místní pasák, který pásl ovce, si chtěl ze spícího světce ztropit žert a zatroubil mu na roh do ucha. Za svůj neuvážený čin na místě ohluchl.
Při cestě, kde Vojtěch odpočíval, vytryskl náhle pramen, který podle jedněch věštil zdraví, podle jiných léčil a uzdravoval. Údajně od té doby milavečtí pastýři netroubili na roh, ale pouze práskali bičem. Tento zvyk byl pečlivě dodržován ještě v minulém století. Nad pramenem byla později vybudovaná dřevěná stavba, kterou později vystřídala kaple.
zdroj: www.ceskezvyky.cz + archiv Antonín ViK a kronika obce Milavče
vyobrazení: pohlednice, Adolf Liebscher (1857, Praha – 1919, Potštejn)
