Článek
Svátek sv. Anny byl jedním z nejvíce oslavovaných svátků v našem národě. Křestní jméno Anna patřilo donedávna k nejčetnějším, možná i proto, že lidová zbožnost našla ve sv. Anně typ světice, která poznala strast dlouhého čekání na dítě, a protože byly nakonec její modlitby vyslyšeny, stala se i zosobněním trpělivosti a naděje v mateřství.
Pamětníci vyprávějí, že již v předvečer tohoto svátku vyhrávaly hudby u každého stavení, kde byly nějaké Anny, Aničky. Následné anenské slavnosti probíhaly venku nebo v zahradních restauracích, s tancem, zpěvy, soutěživými hrami dětí a večerním ohňostrojem. Vzorem jim nejspíše byly proslavené anenské svátky, Annenfeste, ve Vídni. Také na pražských trzích bylo toho dne od časného rána neobyčejně živo. Zejména bujné veselí se rozpoutalo na Uhelném trhu a ve Staroměstské tržnici. Stánky všech Ann byly vyzdobeny chvojím a pestrými kyticemi květin. Uhelným trhem prošel tradiční průvod s hudbou, který zastavil u každého stánku a zahrál majitelkám Annám tu její „zamilovanou“. Pak se šlo do tržnice, kde Aninky tančily a veselily se až do pozdního večera.
Kdo byla sv. Anna, patronka šťastného manželství, porodu a matek:
Byla manželkou Jáchyma, zámožného chovatele dobytka. Spolu žili jako manželé, přičemž po dobu 20 let se jim údajně nenarodil žádný potomek. Jáchym byl starším knězem a neplodnost byla u Židů považována za Boží trest. Jednoho dne byla Jáchymova oběť za „jeho plodnost“ veleknězem odmítnuta. Hluboce ponížený Jáchym odešel do pouště, kde se čtyřicet dní postil a modlil k Bohu. Po čtyřiceti dnech se manželům, každému zvlášť zjevil archanděl Gabriel a oznámil jim, že jejich prosby byly vyslyšeny a narodí se jim dcera, jíž mají dát jméno Maria. Otec Jáchym zemřel krátce po jejím narození a Marie byla ve třech letech předána do výchovy správě jeruzalémského chrámu. Svatá Anna se údajně dožila vysokého věku a ještě se dvakrát provdala.
obraz: Lucas Cranach starší (1472 – 1553, Výmar), volné dílo
Proč je sv. Anna označována jako samodruhá nebo samotřetí:
Někdy je svatá Anna, a to zejména v uměleckých zobrazeních označována jako „samodruhá“ a „samotřetí“. Jedná se o staročeské výrazy. Výraz „samodruhý“ se používal pro matku, která již nebyla sama, protože nosila dítě. Výraz „samotřetí“ pak pro babičku, která vychovala dceru, a ta zase dceru nebo syna.
Sv. Anna je tedy matka Panny Marie a babička Ježíše. Proto bývá svatá Anna samodruhá zobrazována s Pannou Marií a svatá Anna samotřetí s Pannou Marií a Ježíšem.
Pověry na den svaté Anny:
- Stará legenda, která nedovolovala se okolo svátku sv. Anny koupat praví: Okolo sv. Anny voda kvete po tři dny plné tři hodiny, které hodiny to jsou, to nikdo neví a kdo se právě koupal, dostal po těle prašivinu.
- Ve Smidrech kdysi chodili pověrčiví lidé na sv. Annu před východem slunce na hřbitov, vzali tři hrstky hlíny z hrobu samovraha a přijdouce domů, rozhodili ji do všech rohů, řkouce: Dnes je sv. Anny den, všichni švábi, pojďte ven!
- Těhotné ženy nosívaly škapulíř s rytinou sv. Anny nebo ochranné cedulky s texty zaříkání, aby jejich těhotenství a porod proběhl šťastně.
- Podle lidové tradice se prý Anna narodila a zemřela v úterý. Proto bylo zvykem zažehnout v tento den svíci a vyslovit modlitbu ke sv. Anně. Tento den byl pak pokládán za zvlášť vhodný nejen pro vyslyšení modliteb, ale také pro uzavírání zásnub a sňatků.
O počasí a pranostiky na svatou Annu:
Svatá Anna je společně se sv. Jakubem (24. července) propojena až do 2. srpna do tzv. anenského období. To se vyznačuje vysokými denními teplotami, a naopak celkem chladnými rány. Díky Jakubským chladnům zmiňovaným v lidových pranostikách by měla být chladnější rána zhruba do 29. července. V odpoledních hodinách je vystřídají anenská tepla.
Svátek sv. Anny bývá přelomem na rozhraní plného léta a jeseně, sklizeň obilí je v plném proudu. Sv. Anna se stala v lidovém prostředí patronkou žní a úrody polní, stejně jako ochranitelkou rodinného krbu i selského statku. Proto sedlák už na jaře pozoruje přírodu a praví: „Kolik dní před svatým Jiřím (24.4.) se vrba zelená, tolik dní před svatou Annou (26.7.) jsou žně.“ U nás se říkávalo že kolem sv. Anny jsou žně v největším proudu: „Svatá Anna srp vzala a žala, nebo: O svaté Anně žitečka se nažne.“ V horách se obyčejně říkalo: „Svatá Anna zavádí žence do pšenice.“
Další pranostiky:
- Svatá Anna - chladné rosy z rána.
- Annenské chladné rosy ohlašují pěkné časy.
- Svatá Anna s kosičkou, svatý Jakub s motyčkou.
- Prší-li o svaté Anně, bude sladká řepa.
- Svatá Anna požala, co Markéta začala.
- K Anně svatý hodina ze dne se tratí.
- Zvětšují-li na svatou Annu mravenci své hromady, lze očekávati tuhou zimu.
Zdroje:
www.ceskezvyky.cz a archiv Antonín ViK
kniha: Obyčeje a slavnosti: Eva Večerková,
kniha Sv. Anna v úctě našeho lidu: Šorm A., 1936
www.catholica.cz
časopis: Venkov, 1912
Meteopress
