Článek
Dříve to bylo velice oblíbené období, provázené nejen duchovním rozjímáním, ale také bujarým veselím a nejrůznějšími zvyky, z nichž se do dnešních dnů dochovalo především stavění májů a na Moravě slavné Jízdy králů. Tento čas provázejí i bohaté a svým charakterem různorodé a starobylé obyčeje, které se vážou k vodě, zeleni a k vodním pramenům. Tyto svátky také dříve znamenaly zaslouženou chvilku odpočinku a jakési zpomalení životního tempa, lidé vycházeli z dusných městských zdí ven do volné přírody, aby v ní trochu pookřáli.
O pojmenování svatodušních svátků:
Svatodušní svátky připadají na dobu, kdy se všechno zelená a kvete, lidé jim proto říkali „zelené“ nebo „rozálie“- podle růží. V lidovém prostředí se jim přezdívalo „letnice“. V katolické církvi se slavily a slaví padesát dnů (sedm týdnů) po Velikonoční neděli. Podle starého zákona šlo o den, kdy Mojžíš na hoře Sinaj získal od Boha soubor pravidel známý jako Desatero přikázání. Proto se také Božímu hodu svatodušnímu často říkalo svátek Seslání Ducha svatého (Pentacostes). Velice jednoduché vysvětlení názvu Svatodušní je, že jde o spojení slov „svatého Ducha“. Protože sv. Duch sestoupil v ohnivých jazycích, byla na jejich památku stanovena červená jako liturgická barva svátku. V době ranného křesťanství se konaly křty, protože svatodušní svátky byly vedle Velikonoc určeny jako druhý termín pro přijímání nových věřících. Často se při této příležitosti uděluje svátost biřmování, tedy obnovení křtu na prahu dospělosti.
Svatodušní víkendové zvyky a pověry:
V sobotu před „zelenými“ svátky hospodyně uklidily dům a vyzdobily jej zvenku i zevnitř zelenými lipovými větvemi a kvítím. Zelené větvičky se zastrkovaly za okna a ve světnici byl ověnčený především „svatý kout“, roh světnice s obrázky svatých a krucifixem (kříž s tělem Ježíše Krista), aby si měl v neděli Duch svatý, až přijde do příbytku v podobě holubice, kam sednout. Zpravidla tu stával i stůl a nad ním visela dřevěná holubička (symbol Ducha svatého). V sobotní předvečer se také po celé vsi ozývalo práskání bičů, střílení z pušek a pistolí a rachtání klíči. Hluk sloužil jako magický prostředek proti temným a čarodějným silám a také měl rachot připomínat hukot vichru, který doprovázel příchod Ducha svatého.
V neděli před mší bývala k snídani káva, koblihy nebo buchty. Všichni pak putovali na slavnou mši do kostela. Pokud cesta byla dlouhá a namáhavá, stavěli se mužští ještě v hospodě na housku, jedno či dvě piva. Při vyzvánění kostelních zvonů se však všichni zvedali, aby bohoslužbu nezmeškali. Po nedělní mši se zasedlo ke slavnostnímu obědu a odpoledne byla muzika. Svatodušní pondělí, které už církev neslaví patřilo světským slavnostem, podobně jako o Velikonocích. Když se ve 20. století Svatodušní pondělí jako svátek vytratilo, nahradila ho sobota.
Svatodušní pondělí:
Svatodušní pondělí se slavilo ještě za první republiky, tento den byl určen hlavně zvykům. Poodkrýval se v nich ještě svět pohanského dávnověku, kdy se věřilo na víly a rusalky, božstva lesů a rozkvetlé neporušené vegetace. S nimi souznělo čisté mládí svou krásou a silou, v symbolice vesnických králů a královen. V odborném světě národopisu se tyto obřady nazývají „králenské slavnosti“. Chlapecké slavnosti se obvykle nazývaly: honění krále, míněno krále vesnických kluků a celá slavnost byla hlavně záležitostí pastevecké mládeže, Král zvolený svými vrstevníky, získává prostřednictvím obřadu nad nimi vládu na celý následující rok. Musel si však své postavení obhájit. Odtud i téma „honění“, soutěžení, představování jeho síly, vtipu a obratnosti. Obyčej byl brán jako zábava výrostků, plná nápaditých scén, převleků, soutěžení a zábavy. Zvyk měl různé krajové podoby i dobu trvání. V Čechách vymizel zhruba již kolem roku 1900.
Josef „Joza“ Uprka (1861 - 1940, Hroznová Lhota), Jízda králů
Snad nejslavnějším zvykem tohoto dne je vyhlášená Jízda králů. Jejich nezbytnou součástí jsou bohatě ozdobené koně, praporce z tureckých šátků, švarní šohaji v baňatých vyšívaných košilích, samé pestrobarevné stuhy a vlající fábory, ženy a děti v překrásných krojích jásajících barev. Každá děvčica se snažila ze všech sil, aby její šohajek měl nejkrásnější ozdoby a každá si dala záležet na tom, aby její veliké papírové srdce, zavěšené na předku koně, bylo ze všech nejpěknější. Tak vykreslují známé obrazy Jožy Úprky a Antoš Frolky Jízdu králů.
V období Letnic ještě probíhá mnoho dalších zvyků:
Jízda králů - Královničky - Hry na krále - Otvírání a čištění studánek - Střílení ku ptáku - Zpěv vodního ptáka - Stínání žáby - Obcházení mezí - Práskání bičem - Vyhánění na pastvu - Jízda do přírody - Svatodušní poutě
Další svátky po Letnicích:
Probíhá Slavnost Nejsvětější Trojice, kterou představuje Bůh otec, syn Ježíš a Duch svatý, tento svátek se slaví další neděli po svatodušních svátcích. Dalším svátkem je Boží tělo, jde o slavnost Těla a krve Páně. Tento starobylý svátek připadá na čtvrtek po Nejsvětější Trojici, tedy deset dnů po svatodušní neděli. V současnosti se často slaví až následující neděli, aby se ho mohlo zúčastnit co nejvíce věřících. Je posledním církevním svátkem období letnic. Slavnost Božího Těla je v současnosti též volným dnem v řadě zemí, např. v Německu, Rakousku, Polsku…
Zdroje:
www.ceskezvyky.cz, archiv Antonín ViK
kniha: Čtvero ročních dob v lidové tradici, PhDr. Jiřina Langhammerová
kniha: Obyčeje a slavnosti - Eva Večerková
kniha: Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
