Článek
Dvacátého května, od roku 2018 si připomínáme Světový den včel. Jsou to obdivuhodná a pracovitá stvoření – ne nadarmo se říká: je pilný jako včelka. Jsou jediným hmyzem, který produkuje potravu vhodnou pro člověka, vzácný med. A jsou samozřejmě významnými opylovači, bez nichž by příroda nemohla existovat. Do této včelí rodiny patří i včely samotářky a čmeláci.
Život včely trvá v sezóně pouhých 6 týdnů, navštíví desetitisíce květů, vyprodukuje půl čajové lžičky medu (6-9 gramů) a přitom nalétá více než 1600 km. Pro nás je to „jen“ malá lžička medu, ale pro včelku je to celý život.
Dva patenty vydané Marií Terezií v letech 1775 a 1776 dokazují, jak významnými hospodářskými zvířaty včely pro naše předky byly. Patenty bylo například včelařství osvobozeno od všech dávek, bylo zakázáno hubení včel a zcizení včel bylo bráno jako krádež podle trestního zákoníku řešená před zemským soudem. Nově bylo umožněno kočování s včelstvem do oblastí bohatých pro včelí pastvu. Majitelé pozemků měli umožnit, aby kočování probíhalo bez problému, za což jim měla být na oplátku vyplacena slušná náhrada. Na zámku Kačina je k vidění i pravděpodobně nejstarší úl, na kterém se nachází vročení 1673. Váže se k němu podání, že v úlu včelařil už J. A. Komenský.
Co jste o včelách možná nevěděli:
- Včelka létá rychlostí 29 kilometrů za hodinu a za hodinu navštíví 600 květů.
- Včelka mávne křídly 200krát za vteřinu, tato nebývalá rychlost vytváří bručení, které slyšíme.
- Za jedinou minutu navštíví přibližně 10 květů.
- Na 1 gram medu musí navštívit 7 000 květů
- K nasbírání 0,5 kg medu pracuje zhruba 556 včel celý svůj život.
- Pilné včelky za den uletí neuvěřitelné množství kilometrů – aby vznikl 1 kg medu, uletí včely dohromady úctyhodných 280 000 kilometrů. Je to stejná vzdálenost, jako kdyby 7x obkroužily zeměkouli. Pro 1 kg medu obvykle navštíví 7 miliónů květů. Za jeden pracovní den uskuteční všechny dělnice z úlu dohromady kolem 150 000 výprav pro pyl a nektar. To je panečku bzukot.
- Včela nevidí červenou barvu, vnímají ji jako prázdno jako barvu černou, naopak včely velmi dobře vnímají ultrafialové paprsky a polarizované světlo.
- První včelaři pocházely ze starověkého Egypta. Včely zde chovali v hliněných nádobách již 4 tisíce let př.n.l. Byli také prvními, kdo se včelami kočoval. Podle ročních období a květu plodin převáželi včely na vorech po Nilu.
- Česká republika je zemí s největším počtem včelařů v poměru k rozloze. Je to dáno především tradicí a převážnou většinou drobných, zájmových včelařů, kterých je téměř 50 tisíc. Ti chovají okolo 500 000 včelstev a tvoří téměř 90 % z celkového počtu včelařů u nás.
- Sv. Ambrož je nejznámějším patronem včelařů, dalšími jsou sv. Prokop, sv. Medard nebo sv. František z Assisi.
Český med se těší znamenité pověsti od pradávna. Našim předkům byl nejen oblíbeným lékem, ale též sladidlem. Bývalo zvykem, že každé dítě v rodině mělo svůj roj, který dostalo, jakmile se narodilo. Pokud se hoch, nebo dívka přiženil - provdala, do nové domácnosti si brali roj, věříce, že jim štěstí přinese. Komu, ale takový roj zašel, obával se, že ho neštěstí potká. Řady úlů stávaly v sadě, pěkně na výsluní, jako krásné kapličky. Při jejich výstavbě se výrazně projevovalo lidové umění: obarvené a omalované kvítky, srdéčky, jablíčky… Často bývaly opatřeny i obrázky svatých. Než byly včely usazeny do nového úlu, byl vykuřován buď mateřídouškou, nebo komonicí či melisou. Také se doporučovalo nový úl pošlehat palčivými kopřivami, aby se v něm nelíbilo pavoukům a jiným nevítaným hostům. Vedle medu se získával od včeliček i vosk, z něhož si staří hospodáři dávali každý rok ulít několik dlouhých a silných svící, při čemž se nesmělo zapomenout na „hromničky“, které bývaly zdobeny pestrými květy.
Několik dalších pověr:
- Vyrojily-li se včely, kropívali je místy svěcenou vodou nebo přehodili roj chlebovými drobečky nebo růžencem, takový roj prý neuletěl. Někde naň zvonili malým zvonečkem a nebyl-li po ruce, nahradilo zvonění klepání na kosu: tím prý se stalo, že roj se usadil nízko na stromě.
- Větev, na kterou včely usedly, na Novobydžovsku uřízli a odnesli do stavení pro štěstí. V Dubečnu zase takovou větví pošvihávali dobytek, vedli-li dobytče na trh, ježto prý pak byl o ně veliký zájem kupců.
- Ve Slezsku stavěli na česno ovčí mléko večer před svátkem sv. Filipa a Jakuba, aby se včeličky rojily časně a hojně.
- V okolí Mělníku chodil hospodář na Štědrý den k úlům, zaklepal na každý, při čemž říkal: „Já jsem váš hospodář!“ Který hospodář by tak neučinil, tomu by všechny včely zahynuly.
- Na Poličsku se věřilo, že potká-li včely v zimě nějaká nehoda a zahynou, přijde v létě nějaké neštěstí na domácí.
zdroj: www.ceskezvyk.cz, www.vcelstva.czu.cz
časopis Český lid a Venkov
archiv: Antonín ViK
vyobrazení: ilustrace z časopisu
