Článek
Lidové zvyky spojené se svátkem sv. Vojtěcha nejsou patrně příliš staré a jsou málo rozšířené. Spojovaly se s chovem holubů. Mladá děvčata chtěla pomocí čarovných rituálů s holoubětem získat vysněného milého a holubáři se zase snažili různými praktikami přilákat do holubníků cizí holuby.
V předvečer dne sv. Vojtěcha chodívala děvčata do lesa, aby si chytila mládě divokého holuba, holubičky prý byly nevhodné. Protože tento úkol nebyl snadný, dávala děvčata přednost koupi těchto mláďat u hajných anebo u dřevařských dělníků. Když se konečně šťastnému děvčeti podařilo získat mlaďounkého holoubka, který ještě neuměl lítat, odneslo si jej tajně domů, tak aby o tom nikdo nevěděl. Ve své komůrce dala děvucha holoubě pod síto nebo do nějaké truhličky, kde jej pečlivě opatrovala a krmila. To trvalo tak dlouho, dokud neuměl holoubek lítat. Pak časně ráno, dokud se ještě ve stavení spalo, šlo s ním děvče do „černé kuchyně“ pod komín. Zde se ještě naposledy s holoubkem pomazlilo a pravou rukou jej přidrželo na svých ňadrech a levou, v níž drželo rukáv košile učinilo tři kruhy ve vzduchu a vyhodilo holoubka do výše, načež ten komínem vyletěl a ulétl pryč. Při tomto „čarování“ děvče říkalo:
Vylítni, holoubku, komínem ven!
Jen si mne, Jeníčku, jen si mne vem.
Ulítni, holoubku, na svou skalu!
Jak já tě, Jeníčku, přec dostanu!
Neviděl-li nikdo nic z toho, co se pod komínem dělo a nepotkal-li nikdo čarující děvče, dosáhla zamilovaná dívčina toho, po čem prahlo její srdíčko. Kouzlo mocně zapůsobilo na jejího milého, který by ji pak za žádnou cenu neměl opustit, známost pak bezpečně skončila svatbou.
zdroj: www.ceskezvyky.cz + archiv Antonín ViK, stalo se kolem roku 1900
vyobrazení: pohlednice, autor neuveden
