Článek
Náčelník Sedící Býk (Tatanka Iyotake), narozený kolem roku 1831 v oblasti dnešní Jižní Dakoty, byl členem kmene Hunkpapa Lakota, jedné z větví siouxského národa. Od mládí vynikal statečností i schopností vnímat duchovní svět. V patnácti letech se zúčastnil své první válečné výpravy proti kmeni Krowů a brzy se stal uznávaným bojovníkem. Jeho přezdívka, „Sedící Býk“, vyjadřovala neochvějnost a sílu — schopnost zůstat pevný a klidný i v nejtěžších chvílích.
Vůdce v době ohrožení
Druhá polovina 19. století byla pro Lakoty obdobím stále silnějšího tlaku amerických osadníků, těžařů a armády. Sedící Býk se stal jedním z hlavních vůdců odporu proti přebírání indiánských lovišť a porušování smluv ze strany vlády USA. Jeho role nebyla pouze vojenská — byl také duchovním vůdcem, léčitelem, šamanem a vizionářem, který věřil, že tradiční způsoby života je třeba chránit i za cenu ozbrojeného boje.
Byl znám jako mistr strategie. Vyhýbal se zbytečným střetům, ale pokud k nim došlo, dokázal své bojovníky inspirovat a vést k vítězství. Jeho autorita přesahovala hranice jednoho kmene, dokázal sjednotit různé siouxské skupiny a spojit se s dalšími kmeny, například s Čejeny.
Cesta k Little Bighornu
Nejznámější moment jeho života přišel v roce 1876, kdy rostl odpor proti nucenému přesunu do rezervací. V červnu téhož roku, krátce před bitvou u Little Bighornu, měl Sedící Býk vizi, v níž viděl velký počet vojáků padlých „jako kobylky, padající hlavou dolů“. Vizi vyložil jako znamení, že armáda utrpí porážku.
Bitva, v níž bojovalo několik tisíc Lakotů, Čejenů a Arapahů, skončila drtivým vítězstvím indiánů. Plukovník George Armstrong Custer a jeho muži byli téměř beze zbytku pobiti. Sedící Býk sám se bojů přímo neúčastnil — zůstal v táboře, aby chránil ženy, děti a starce — přesto jeho duchovní vedení a schopnost sjednotit kmeny bylo pro úspěch rozhodující.
Útěk a návrat
Po vítězství následovala odplata. Armáda USA posílila své jednotky a zahájila tažení proti kmenům. Sedící Býk s částí svých lidí uprchl do Kanady, kde zůstal několik let. I tam však čelil nedostatku potravy a nemocem. Nakonec se v roce 1881 vzdal americkým úřadům a byl umístěn do rezervace Standing Rock v dnešní Severní Dakotě.
V aréně Buffalo Billa
V roce 1885 přijal nabídku účinkovat v Buffalo Bill’s Wild West Show. Cestoval po Spojených státech i Kanadě a stával se středem pozornosti — diváci ho chtěli vidět jako „porazitele Custera“. Sedící Býk využil svého postavení k propagaci práv původních obyvatel a často rozdával svůj honorář chudým. Po jedné sezóně se však vrátil do rezervace.
Sedící Býk a české země
Ačkoliv Sedící Býk strávil v Buffalo Bill’s Wild West Show jen jednu sezónu a nikdy se s ní nepodíval do Evropy, jeho jméno a pověst patřily k největším lákadlům show i v době, kdy vystupovala v českých zemích. Když Buffalo Bill se svým souborem zavítal roku 1906 na Moravu, místní tisk o Sedícím Býkovi psal jako o legendárním válečníkovi, který kdysi stál po boku svých bojovníků proti americké armádě. Mnozí diváci věřili, že ho uvidí na vlastní oči, přestože v té době byl již patnáct let po smrti. Organizátoři show jeho příběh připomínali a využívali ho k budování atmosféry „autentického Divokého západu“. Sedící Býk se tak stal nepřítomnou, ale klíčovou hvězdou turné, která spojovala realitu a mýtus, a v českých zemích se definitivně zařadil mezi nejslavnější indiánské postavy historie.
Duchovní bojovník
Na konci 80. let se v indiánských komunitách rozšířilo Hnutí duchovního tance (Ghost Dance), které slibovalo návrat bizonů a odchod bělochů. Sedící Býk ho podporoval, i když se ho aktivně neúčastnil. Úřady ho podezíraly z přípravy povstání.
1. prosince 1890, během pokusu o jeho zatčení indiánskou policií v rezervaci Standing Rock, došlo k potyčce. Sedící Býk byl zastřelen — ironicky ne bělochy, ale příslušníky vlastního kmene, kteří sloužili federálním úřadům.
Odkaz
Sedící Býk se stal symbolem neústupného odporu a obrany tradičního způsobu života. V americké historii je připomínán jako jeden z nejvýznamnějších vůdců původních obyvatel, jeho jméno nese řada škol, organizací a kulturních projektů. Jeho portrét se objevil na poštovních známkách, jeho život byl zpracován v knihách, filmech i hudbě.
V českém prostředí se jeho příběh objevuje v literatuře dobrodružného žánru, trampských písních i divadelních hrách, které romantizují i připomínají boj indiánů o přežití. Sedící Býk tak i více než sto třicet let po své smrti zůstává živým symbolem hrdosti a odvahy.
