Článek
Nikdy v historii jsme nebyli tolik propojení, a přesto tolik sami
Mobil se ozve nesčetněkrát denně. Přicházejí zprávy, e-maily, upozornění ze sociálních sítí i pracovní hovory. Na první pohled jsme neustále s někým v kontaktu. Přesto mnoho lidí večer přiznává, že se cítí osaměle.
Je to zvláštní paradox dnešní doby. Máme stovky kontaktů, ale stále méně prostoru pro skutečné rozhovory. Sdílíme fotografie, ale méně sdílíme své pocity a dojmy. Jsme online téměř nepřetržitě, ale sami se sebou vydržíme jen několik málo chvilek.
Možná právě proto je dnes schopnost být chvíli o samotě jednou z nejcennějších dovedností moderního člověka.
Samota není totéž co osamělost
Obě slova znějí podobně, mají stejný kořen slova, přesto mezi nimi existuje zásadní rozdíl.
Samota je stav, který si často vybíráme dobrovolně. Čteme knihu, jdeme na procházku, sedíme v kavárně nebo vypneme telefon a necháme mysl odpočívat. Po takových chvílích se většina lidí cítí klidnější a soustředěnější.
Osamělost je naopak pocit, že nám chybí blízkost druhých lidí. Můžeme ji zažívat i uprostřed večírku nebo v dlouholetém vztahu. Nejde totiž o počet lidí kolem nás, ale o kvalitu vztahů, které máme.
Proč se bojíme ticha
Zkuste si představit, že sedíte deset minut bez telefonu, hudby nebo televize. Jen vy a vaše vlastní myšlenky.
Pro mnoho lidí je to překvapivě nepříjemná představa. Jakmile nastane ticho, objeví se starosti, nevyřešené konflikty nebo otázky, které během dne úspěšně vytěsňujeme. Právě proto tak často saháme po mobilu. Ne proto, že bychom něco nutně potřebovali, ale protože nechceme být sami se svými myšlenkami.
Psychologové upozorňují, že schopnost unést chvíle ticha patří mezi důležité známky psychické odolnosti. Právě tehdy totiž vzniká prostor pochopit vlastní emoce místo toho, abychom je neustále přehlušovali dalšími podněty.
Ti, kteří samotu milují
Existují lidé, kteří po náročném dni netouží po večírku ani hlučné restauraci. Potřebují klid.
Neznamená to, že nemají rádi společnost. Jen si dobíjejí energii jiným způsobem. Samota jim umožňuje přemýšlet, tvořit, číst nebo jednoduše odpočívat. Právě během těchto chvil často přicházejí nejlepší nápady.
Není náhodou, že mnoho spisovatelů, vědců nebo umělců považovalo čas o samotě za jednu z nejdůležitějších součástí své práce. Kreativita totiž potřebuje prostor, ve kterém ji nikdo neruší.
Kdy už samota přestává být zdravá?
Stejně jako příliš mnoho hluku škodí i příliš mnoho ticha.
Člověk, který začne odmítat pozvání přátel, přestane telefonovat rodině a většinu času tráví zavřený doma, může postupně sklouznout do izolace. Ta bývá zrádná právě tím, že přichází nenápadně. Nejdřív jde o víkend doma, pak o zrušenou schůzku a nakonec o měsíce bez skutečného kontaktu s lidmi.
Dlouhodobá izolace může zhoršovat úzkosti, podporovat přemílání negativních myšlenek a vytvářet falešný pocit, že svět venku už pro nás není. Čím déle tento stav trvá, tím obtížnější bývá udělat první krok zpět.
Lidé nejsou stvořeni ani pro dav, ani pro poustevnu
Naši předkové přežívali díky tomu, že patřili ke skupině. Zároveň ale každý potřeboval chvíle, kdy mohl odejít do lesa, přemýšlet nebo odpočívat.
Ani dnes se naše potřeby příliš nezměnily. Potřebujeme blízké vztahy, ale stejně tak potřebujeme čas, kdy nemusíme nikomu odpovídat, nic vysvětlovat ani podávat výkon.
Právě střídání obou světů vytváří psychickou rovnováhu. Kdo neumí být sám, může se stát závislým na neustálé pozornosti druhých. Kdo naopak odmítá všechny kolem sebe, připravuje se o jednu z nejdůležitějších lidských potřeb – pocit sounáležitosti.
Jak poznat, že jste našli správnou rovnováhu?
Nemusíte trávit každý víkend mezi lidmi, stejně jako nemusíte každou volnou chvíli sedět doma.
Správnou rovnováhu poznáte jednoduše. Samota vás nabíjí, nikoli vyčerpává. Setkání s blízkými vás těší, nikoli děsí. Dokážete si užít večer sami se sebou, ale stejně přirozeně přijmete pozvání na společnou večeři nebo výlet.
Člověk, který se cítí dobře ve vlastní společnosti, totiž nepotřebuje druhé proto, aby zaplnili prázdnotu. Vyhledává je proto, že s nimi chce sdílet radost.
Nejlepší vztah začíná o samotě
Možná to zní paradoxně, ale kvalitní partnerství často začíná ve chvíli, kdy se člověk přestane bát být sám.
Kdo neumí žít sám se sebou, může od partnera nevědomky očekávat, že vyřeší jeho nejistoty, nudu nebo pocit nenaplnění. Takový vztah bývá plný závislosti a zklamání.
Naopak člověk, který si umí užít vlastní společnost, vstupuje do vztahu z úplně jiné pozice. Nehledá někoho, kdo ho zachrání. Hledá někoho, s kým bude jeho život ještě bohatší. A právě v tom se možná skrývá odpověď na otázku, zda je lepší milovat samotu, nebo se jí vyhýbat. Ve skutečnosti totiž potřebujeme umět obojí – být šťastní sami se sebou a zároveň nezapomenout, že nejkrásnější okamžiky života získávají skutečný význam teprve tehdy, když je máme s kým sdílet.
Tipy na zajímavé čtení:
Zdroje a inspirace:
