Článek
Kdo jste měl někdy ve svém okolí člověka s Alzheimerovou chorobou či jiným typem demence, určitě vás to utvrdilo v přesvědčení, že zrovna takhle fakt skončit nechcete. A jestli vám od malička příbuzní tvrdili, že máte oči, nos a bradu po dědovi, co umřel na Alzheimera, docela jistě vám budou hlavou vířit neodbytné otázky, jestli i ty vaše oči budou jednou tupě zírat do jednoho místa, jestli i po vaší bradě budou nekontrolovaně stékat sliny…
Je demence dědičná?
Kéž by existovala jednoznačná odpověď. Realita je totiž taková, že v některých případech můžeme mluvit o roli genetiky, zatímco jindy se onemocnění rozvine čistě na základě vnějších podnětů. Musíme navíc zohlednit skutečnost, že v minulosti lidé umírali dřív. Než se u nich mohla rozvinout demence, skolil je infarkt, nějaké infekční onemocnění či rakovina. Těžko tedy dnes dohledáme, jestli náhodou váš prapradědeček neměl Alzheimera, když ho v padesáti poslala na onen svět mrtvice.
Vědci se každopádně dědičností Alzheimerovy choroby intenzivně zabývají. A proto víme, že existují dvě kategorie genů, které mohou ovlivnit, zda se u vás onemocnění rozvine:
1) geny přímo určující, že k nemoci dojde;
2) geny zvyšující riziko, že onemocníte.
Geny z první skupiny v podstatě přímo způsobí samotnou nemoc a jsou prakticky zárukou, že chorobou trpět budete. Naštěstí vědci zjistili, že se takové geny vyskytují velice zřídka. Do této chvíle byly objeveny jen u několika stovek rodin na světě. Z toho se dá usuzovat, že způsobují maximálně 1 % případů Alzheimerovy choroby, obvykle toho typu, který postihuje lidi již po čtyřicítce či záhy po padesátce. Valná většina nemocných ovšem trpí Alzheimerovou chorobou s pozdějším nástupem, tzn. od 65 let výš.
Geny z druhé skupiny (známe jich v tuto chvíli více než 100) zvyšují vaši náchylnost k rozvoji Alzheimerovy choroby. Jste tedy díky nim vystaveni vyššímu riziku, ale nikoliv jistotě, že jednou onemocníte. Prvním identifikovaným genem z této skupiny je APOE-e4, který podle odborníků představuje poměrně značné riziko. Statistiky uvádějí, že má 40-65 % diagnostikovaných pacientů právě APOE-e4 gen. Jeho rizikovost se ovšem liší v jednotlivých populacích. Je vyšší u Evropanů, než například u Afroameričanů či Hispánců.
Je možné absolvovat genetický test?
Pokud máte opravdu strach z vyššího rizika Alzheimerovy choroby, můžete si nechat provést genetický test v některé z příslušných laboratoří. Jde ve většině případů právě o test na geny APOE a jeho výsledek vám poskytne informaci o zvýšeném riziku rozvoje tzv. pozdní Alzheimerovy choroby (nástup nemoci po cca 65. roce) a kardiovaskulárních onemocnění.
Stále je však třeba mít na paměti, že možných příčin rozvoje demence je celá řada. Genetická predispozice, kterou mohou prokázat výše popsané testy, je pouze jednou z nich.
„Mám strach, že onemocním!“
Tahle věta se v návaznosti na demenci ozývá v ordinacích lékařů velice často. V některých případech pak takový strach může vést až k psychickým poruchám různé vážnosti. Lidé se nadměrně pozorují, neustále sami sebe hodnotí, jestli jim slouží paměť. Pátrají po příznacích nemoci. Může to vyústit v obsesivní (nutkavé, neodbytné) myšlenky, úzkosti či deprese. Vzniká začarovaný kruh, protože například úzkosti jsou prokazatelně rizikové právě z hlediska rozvoje Alzheimerovy choroby.
Poznej svého nepřítele
Než se neustále utápět v obavách, je lepší:
· hledat cesty, jak případné onemocnění včas odhalit,
· a ještě lepší pak upravit životní styl tak, abyste riziko nemoci maximálně snížili.
Diagnostika Alzheimerovy choroby většinou začíná u analýzy chování samotného pacienta. Jestliže mu výpadky paměti narušují běžný život, má problém s obsluhou domácích spotřebičů (sporák, rychlovarná konvice atd.), potíže s verbálním vyjadřováním a případně bývá dezorientovaný, určitě dává smysl poradit se s praktickým a následně odborným lékařem (neurolog, geriatr, psychiatr), který rozhodne o dalším vyšetření. I kdyby se u vás nějaký z těchto příznaků objevoval, ještě to automaticky neznamená nastupující demenci. Řada z nich může souviset například s poruchami činnosti štítné žlázy, nedostatkem některých vitaminů či může jít o vedlejší účinky užívaných léků. Současně je třeba si uvědomit, že i takové symptomy mohou být léčitelné či schopné zlepšení.
Prevence Alzheimerovy choroby (i dalších typů demence) úzce souvisí se životním stylem. Ačkoliv jsou faktory, které neovlivníte (věk, pohlaví, rodinná anamnéza), stále je řada těch, které ovlivnit můžete a dokonce velmi zásadně. Sem patří:
· strava– vyvážený, zdravý jídelníček je základním předpokladem správného fungování mozku. A vůbec není třeba držet nějaké drastické diety. Bohatě postačí kvalitní, čerstvé potraviny v takovém množství, abyste si udrželi svou optimální váhu. O tom, co z jídelníčku vynechat, se více dočtete v článku „Demenci mám na salámu – vlastně po salámu“;
· pohyb– lidé, kteří pravidelně cvičí, mohou riziko demence oproti nesportovcům snížit až o 20 %. Za nejefektivnější se přitom považují aerobní aktivity, takže žádné vymlouvání, že nemáte peníze na drahé sporty. Vystačíte se svižnou chůzí nebo jízdou na kole;
· kognitivní trénink – nehledejte pod tím nic přehnaně sofistikovaného, skvěle fungují například křížovky nebo sudoku;
· sociální vazby – u samotářů je riziko demence vyšší, než u lidí, kteří žijí i v seniorském věku čilým společenským životem. Posezení s přáteli je tedy nejenom zábavou, ale i přínosem pro vaše zdraví;
· snížení hladiny stresu – stres tělu nesvědčí, zvláště ten dlouhodobý. Ne vždy je možné se mu vyhnout, ale můžete se naučit ho účinně redukovat. Pomáhá jóga, meditace nebo právě už zmíněné pohybové aktivity.
Pokud vás trápí nepřiměřené obavy z demence, snadno se stane, že zaměníte běžné známky stárnutí za příznaky nemoci. Přitom zapomětlivost ještě není důkazem nástupu Alzheimerovy choroby, dokonce ani fakt, že neustále hledáte klíče či peněženku, nebo skutečnost, že se hůř učíte novým věcem.
Neurčujte si diagnózu sami, ani se v tomto směru nespoléhejte na sousedku, co před důchodem prodávala v samoobsluze. Diagnostika spadá do kompetence lékařů. Snažte se dělat maximum pro to, abyste riziko demence minimalizovali, a v případě jakýchkoliv obav, konzultujte svůj zdravotní stav s odborníky.
Zdroje:
