Článek
3. dubna 1975 spustil americký prezident Gerald Ford operaci s názvem Babylift. Cílem bylo přepravit z válkou zmítaného Vietnamu sirotky. Během několika týdnů takto opustilo zemi více než 3000 dětí, řada z nich pocházela ze smíšených vztahů, tzn. otec byl americký voják a matka Vietnamka. Účastníci mise dodnes vzpomínají, že se řada kojenců a batolat přepravovala v krabicích od bot.
Celá akce, která měla dětem poskytnout šanci na nový, lepší život, začala velkou katastrofou. První dětmi naložený letoun se krátce po startu zřítil. V důsledku selhání zámku dveří na zádi letadla došlo k havárii, při níž zahynulo 138 lidí, 78 z nich byly děti.
Další lety už naštěstí proběhly v klidu. Některé směřovaly do Spojených států a většina dětí tak našla nové rodiny v USA, Kanadě či v některých evropských zemích. Na 281 sirotků pak čekal nový život v Austrálii.
Domov pro Suanne
Jedním z těch, kteří mají jen velmi matné vzpomínky na velké, hlučné letadlo a dlouhou cestu, je Suanne Prager. Tříletá, hubená holčička dorazila do Austrálie ve velmi špatném zdravotním stavu. Vážila pouhých 7,7 kg, vypadala spíš jako roční dítě, měla problém se samostatnou chůzí a mléčné zuby se jí natolik zkazily, že jí je museli v nemocnici vytrhat. Jakmile se trochu zotavila, našla nový domov u adoptivní rodiny z Adelaide. Měla velké štěstí, že s ní její náhradní rodiče od malička mluvili o jejím původu a okolnostech, za jakých se k nim dostala.
Touha dozvědět se víc
Posléze se navíc ukázalo, že ne všechny z Vietnamu odvezené děti byly sirotci. A Suanne se jako dospělá rozhodla pátrat po svých kořenech. Když shlédla dokument o operaci Babylift, objevila v něm svoji fotografii. Na snímku je malá rozcuchaná holčička oblečená jen v plínce a ušmudlaném plátěném tílku. Stojí bosá na ranveji a na zápěstí pravé ruky má pověšenou cedulku se znakem Červeného kříže.
Časopis The Advertiser Review zveřejnil v roce 2007 příběh Suanne Prager.
Na Suanne to obrovsky zapůsobilo. Ten snímek byl prvním důkazem jejího života ve Vietnamu. „Představoval vlastně jedinou památku na moje první tři roky,“ komentovala pohnutým hlasem tento okamžik. Díky společnosti, která dokument natočila, se posléze setkala s Ianem Framem, autorem této fotky. Tyto skutečnosti jen posílily její touhu dozvědět se více o zemi, ve které se narodila. Využila možnosti a spolu s několika dalšími vietnamskými válečnými sirotky se zúčastnila akce „Motherland Reunion“.
Návrat
V roce 2007 se tak ve svých pětatřiceti letech vrátila do rodné země. Měla to štěstí, že jejím adoptivním rodičům poskytla vietnamská strana skutečné jméno dítěte, datum narození a adresu sirotčince. Tam se také Suanne během návštěvy Saigonu vydala. Podařilo se jí zkontaktovat starého kněze, kterým tam tenkrát působil, a jeho prostřednictvím získala možnost nahlédnout do starých spisů. Pomáhal jí ochotný tlumočník, protože ona sama vietnamsky neuměla. Ke svému velkému překvapení zjistila, že její rodina nejspíš žije jen kousek od bývalého sirotčince.
Setkání
Ihned se tam s tlumočníkem vydali a během krátké chvíle tak Suanne stála tváří v tvář svým tetám a sestře. A zanedlouho dorazila i její, v té době už třiašedesátiletá, matka Ha Thi Hoa, která pracovala jako hospodyně u jednoho francouzského lékaře. „Sevřela mě v náručí a plakala,“ popisuje s dojetím v hlase Suanne. „Podívala se na jizvu, kterou mám pod levým okem, a jen zašeptala, že jsem opravdu její dcera.“ Matka se jí posléze svěřila, že o ní neměla vůbec žádné informace, ačkoliv se po válce velice snažila nějaké získat. Nevěděla tedy ani, jestli její malá dcera ještě žije. „Stále mi opakovala, že za těch 32 let neuplynul ani den, aby si na mě nevzpomněla. Omlouvala se mi a vysvětlovala, proč se nakonec rozhodla k tak hroznému činu.“ Suanne tak dnes už ví, že jejím otcem byl americký voják, což ke konci války pro celou rodinu znamenalo velké ohrožení. Městem se tenkrát šířily zprávy, že severovietnamští vojáci děti ze smíšených vztahů zabijí a dost možná i jejich matky. „Babička na moji matku vyvíjela velký tlak, aby se mě vzdala, což se nakonec stalo,“ popisuje v rozhovoru pro SBC News. Navzdory dlouhým létům odloučení, kulturním rozdílům i jazykovým bariérám obě vnímaly setkání jako velký přínos.
Díry v minulosti se zaplnily
Adoptivní rodiče Suanne nahlížejí na tyto události velice pozitivně. „Su vždycky zdůrazňovala, že ve své minulosti cítí velké trhliny, které potřebuje vyplnit. Myslím, že se jí to podařilo,“ uvedla Margaret Pragerová. A její manžel Rolf dodal, že je podle něj nyní Suanne mnohem šťastnější.
Že je opravdu dcerou Ha Thi Hoa, potvrdily i provedené testy DNA a podle dostupných zdrojů se Suanne začala učit francouzsky, aby se ve Vietnamu se svou rodinou domluvila. Plánovala posléze začít i přímo s vietnamštinou. Měla to štěstí, že našla svoje kořeny, a byla odhodlaná na ně navázat.
Dnes – půl století po operaci Babylift – cítí velkou vděčnost, byť uznává, že tyto pocity nemusí sdílet i ostatní děti, které stejně jako ona putovaly do adoptivních rodin daleko od své původní domoviny. Uvědomuje si, že řada z nich po svých původních rodinách pátrala, ale pokud se tenkrát během cesty ztratily jejich identifikační štítky, nebyla prakticky žádná šance.
Pravdou ovšem zůstává, že kdyby tyto děti ve Vietnamu zůstaly, řada z nich by se nejspíš nedožila dospělosti. Navzdory všem argumentům se tedy rozhodně nabízí možnost na celou akci nahlížet jako na humanitární akt, který vedl k záchraně mnoha životů.
Zdroje:
