Článek
Dr. James Bedford, třiasedmdesátiletý profesor psychologie zemřel v roce 1967 na rakovinu ledvin, která metastázovala do plic. Na tom by samozřejmě nebylo vůbec nic divného. Přesto se jeho smrt nesmazatelně zapsala do dějin. Nebo lépe řečeno to, co se stalo s tělem po smrti. Doktor Bedford je totiž prvním člověkem v historii, jehož tělo bylo – lidově řečeno – zmraženo.
Odborníci by raději použili slovo kryoprezervace a dost možná by upozornili na skutečnost, že už 22. dubna 1966 bylo takto po dva měsíce uchováno tělo starší ženy z Los Angeles, jejíž jméno nebylo nikdy zveřejněno. Tu ovšem následně normálně pochovali, zatímco v případě Jamese Bedforda už se mluvilo o dlouhodobém uložení těla a také o snahách o pozdější oživení v době, kdy bude medicína schopna úspěšně léčit pacienty s jeho diagnózou.
Co je kryoprezervace
Pod tímto termínem se skrývá způsob uchovávání některých biologických vzorků. Dnes už máme vyspělé technologie, díky nimž můžeme uchovat (a následně použít) krevní buňky, sperma, vajíčka, embrya, rostlinné vzorky atd. Po zmražení se ale dají oživit i celé organismy, z těch nebuněčných například viry, z buněčných pak žáby.
Pacient je mrtev, zavolejte kryo centrum
Poté, co lékaři u Bedforda konstatovali smrt, bylo nutné podniknout zcela jiné kroky, než tomu je u standardních pacientů. Předně museli udržovat funkční krevní oběh a pacienta postupně ochlazovat pomocí ledu, než si ho do péče převzali odborníci na kryobiologii. Ti mu následně aplikovali injekčně dimethylsulfoxid, o němž se předpokládalo, že ochrání orgány a další tkáně. Teprve pak mohlo být celé tělo zmrazeno pomocí suchého ledu a uloženo v kapalném dusíku.
Dnes už se používají poněkud inovovanější metody, ale v šedesátých letech se jiné možnosti nenabízely. Moderní vitrifikace byla zavedena až v letech osmdesátých. A dnešní vědci tak spekulují o tom, že použití dimethylsulfoxidu s největší pravděpodobností vážně poškodilo mozek. Tělo profesora Bedforda ovšem nadále zůstává v tzv. kryoúložišti. Od roku 1982 se nachází v Alcor Life Extension Foundation.
Je možné člověka po kryoprezervaci znovu oživit?
Na tuto otázku zatím odpověď neznáme. Respektive v této chvíli se žádné výzkumné pracoviště nemůže pochlubit tím, že by se jeho pracovníkům něco takového podařilo. Vědci sice experimentují s tzv. zastavením životních funkcí, které by mohlo být efektivní u pacientů ve velmi vážném stavu (například při střelných poraněních doprovázených zástavou srdce a ztrátou velkého množství krve), ale tam jde pouze o dočasné prudké ochlazení pacienta na teplotu 10-15 °C. Kryoprezervace pro porovnání pracuje s teplotami -80 až -196 °C.
Konkrétně v případu doktora Bedforda se odborníci kloní spíše k závěru, že nebude možné ho znovu oživit. Každopádně mu ale nikdo nevezme tohle mrazivé prvenství.
Bedfordovi následovníci
V současné chvíli je celosvětově „zmraženo“ asi 500 lidí. Většina ve Spojených státech. Na čekací listině jsou podle odborníků zhruba další čtyři tisíce osob. Motivací většiny z nich je možnost následného prodloužení života ve chvíli, kdy si lékaři poradí s jejich chronickými zdravotními problémy, vyléčí v danou chvíli nevyléčitelnou chorobu atd. Řada těžce nemocných zájemců navíc historicky řešila, zda je možné jejich tělo zakonzervovat po naplánované asistované sebevraždě.
V roce 1993 byla tato žádost zamítnuta Thomasu Donaldsonovi. Kvůli nádoru na mozku (ten mohl narušit pacientovo svobodné rozhodnutí) mu asistovanou sebevraždu neumožnili. Tělo tedy mohlo být podrobeno kryoprezervaci až po smrti v důsledku onemocnění. Trvalo dlouhých 25 let, než bylo zmrazeno tělo Normana Hardyho – prvního pacienta po lékařem asistované smrti. Legislativně komplikovaná byla i možnost uchovat takto těla nezletilých. Až v roce 2016 byla ve Velké Británii po smrti zmrazena čtrnáctiletá dívka a krátce na to i sedmileté dítě.
Návrat k životu – ale k jakému?
Společnost Alcor Life Extension Foundation má v současné chvíli v „péči“ asi dvě stě mrtvých zmrazených těl. Mezi nimi je údajně i několik celebrit. Nabízí se ale otázka, co si od takového posmrtného postupu dotyční slibují. Bezpochyby šance na následné oživení, to by ale muselo být také spojeno s adekvátní reintegrací do společnosti.
Zkuste si položit otázku, jestli byste chtěli „rozmrznout“ do světa bez rodiny a přátel. Zákonitě by tohle většinu lidí čekalo. Navíc by na ně – minimálně zpočátku – všichni nahlíželi jako na exponát, který je třeba podrobit zkoumání. Můžeme jen spekulovat, jaká by byla skutečná kvalita takového života po životě.
A je otázkou, jestli se to někdy dozvíme. Podle současných odborníků platí, že i kdyby existovala metoda, jak dokonale rozmrazit zmrzlé lidské tělo, stále by byl výsledkem jen uměle zahřátý mrtvý člověk.
Zdroje:
