Článek
Je 26. května 1948 a v nemocnici v německém městě Tegernsee umírá senilní, silně obézní jednašedesátiletý muž. Dnes už můžeme pouze spekulovat, jestli zdravotní sestra, která mu zatlačila oči, tušila, že poválečný svět právě opustil Hitlerův osobní lékař.
Čekali byste, že člověk, jenž měl k vůdci tak blízko, bude odsouzen jako válečný zločinec? Theodor Morell spojencům neunikl, 18. května 1945 byl zajat a vyslýchán. Svým vyšetřovatelům bezpochyby poskytl řadu zajímavých informací. Dochované dokumenty jasně ukazují, že se výslechy zaměřovaly především na Hitlerův fyzický i psychický stav, dále na výrobu penicilinu v Německu a v neposlední řadě měl Morell vypovídat o zdravotním stavu Mussoliniho. Podle záznamů ochotně spolupracoval. A vyšetřovatel údajně zdokumentoval i to, jak byl znechucený očividně špatnými hygienickými návyky německého lékaře. Poslední roky Morellova života tedy byly na hony vzdálené piedestalu, na němž se v roce 1936 ocitl.
Theodor Morell
Morell měl ve 30. letech minulého století úspěšnou lékařskou praxi. Z dnešního pohledu bychom ho nejspíš popsali jako šikovného obchodníka. Jeho klientelu tvořili aristokraté, herci, zpěváci i bohatí průmyslníci. Za zmínku jistě stojí, že přijímal také židovské pacienty. Navíc měl velké pochopení pro nejrůznější hypochondry. S oblibou léčil pomocí vitaminů, extraktů z různých živočišných orgánů atd. Jako velmi úspěšné placebo používal nitrožilně aplikované injekce roztoku glukózy. Velkou pozornost také věnoval střevní mikroflóře. Vzorky stolice svých pacientů pravidelně zasílal do laboratoře k bakteriálnímu rozboru. Co na tom, že medicínu absolvoval se zaměřením na gynekologii a porodnictví. Evidentně mu nijak nepříčilo putovat napříč medicínskými obory.
Když Hitlerovu fotografovi Heinrichu Hoffmanovi úspěšně vyléčil kapavku (některé zdroje udávají zánět ledvin, konkrétní diagnóza ale rozhodně není jakkoliv relevantní), otevřela se mu cesta do nejvyšších společenských kruhů tehdejšího Německa. Posléze se u Hoffmanových setkala Morellova žena Johanna s Evou Braunovou. Netrvalo dlouho a Hitlerova přítelkyně se stala další prominentní pacientkou Theodora Morella.
A byl to právě fotograf Hoffman, kdo Morella doporučil samotnému Führerovi. Ten se potýkal s mnoha chronickými trávicími obtížemi a trápila ho vleklá vyrážka na nohách.
Führerův osobní lékař
Následujících devět let tak zřídka uplynul den, aniž by se Morell s Hitlerem setkali. Vůdce byl okouzlen neortodoxními metodami charismatického doktora a nabídl mu místo svého osobního lékaře. Morell nabídku přijal. Ačkoliv se mu to manželka snažila rozmluvit, touha po prestižním postu byla silnější.
Během několika měsíců zbavil Hitlera nepříjemných trávicích problémů. Vůdce byl z výsledku nadšený a dožadoval se léků na upevnění svého zdraví a kondice. Morell mu proto začal aplikovat „Vitamultin“ – lék, za jehož recepturou stál on sám. Jednou z ingrediencí byl přitom návykový Pervitin (metamfetamin), látka, která se těšila obrovské popularitě a byla ve velkém distribuována mezi vojáky Wehrmachtu.
Při pravidelném podávání si Hitlerův organismus záhy vytvořil rezistenci a zázračný Vitamultin najednou ztrácel požadované účinky. Morell musel zvyšovat dávky, řešit nepříjemné abstinenční příznaky svého vysoce postaveného pacienta a také čelit kritice nacistických pohlavárů. Himmler i Göring ho podle dostupných zdrojů za dobrého lékaře nepovažovali. Hitler si ovšem nenechal radit v mnoha záležitostech, volbu lékaře nevyjímaje. Karla Brandta, svého druhého lékaře, s nímž spolupracoval od roku 1934, dokonce propustil, když se dotyčný odvážil Morella kritizovat. Zajímavé je, že i Eva Braunová svůj názor na kontroverzního lékaře v průběhu let změnila. Dokonce údajně zmínila, že se Morell chová „jako prase“. V té době už byl ale Hitler na Morellových drogových koktejlech závislý. Bylo tím pádem úplně jedno, jak se lékař chová a že léčba celé škály vůdcových obtíží již není úspěšná.
Málem zachránil Heydricha
Morell byl v roce 1942 jedním z lékařů, které Himmler povolal k těžce zraněnému Heydrichovi, na nějž byl v Praze spáchán atentát. Himmlerův lékař Karl Gebhardt ovšem nevyslyšel Morellovo doporučení nasadit pacientovi antibiotika. O týden později Heydrich zemřel. Raději ani nepomýšlet, jak by se události vyvíjely, kdyby Morellova rada padla na úrodnou půdu.
Po neúspěšném atentátu na Hitlera 20. července 1944 údajně Morell lokální penicilin na vůdcova zranění použil.
Co skrýval drogový koktejl
Kdo měl možnost nahlédnout do Morellových lékařských záznamů, zjistil, že ve své době aplikoval vůdci až dvacet injekcí denně. Šlo buď o komerční léky, nebo o jeho vlastní receptury. Ve výčtu účinných látek (celkem jich bylo 74) tak nechybí například heroin, kokain, oxykodon, testosteron, kofein, strychnin či již zmiňovaný metamfetamin.
Morellova pozice byla zcela neotřesitelná. Hitler na něj nahlížel jako na svého zachránce a s oblibou opakoval, že nebýt Morella už by dávno zemřel nebo minimálně nebyl schopen vykonávat svoji práci. „Byl a stále je jediným člověkem, který mi může pomoci,“ prohlašoval Hitler. Stejnou optikou bezpochyby nahlížejí narkomani na svoje dealery. A zdravotní stav člověka, který má na svědomí zhruba 40 milionů lidských životů, byl již plně pod vlivem zneužívání drog. Jestli Hitler svoji vůdcovskou kariéru odstartoval jako abstinent, nekuřák a vegetarián, v roce 1945 už byste si s troskou, která se z něj stala, tyhle atributy zdravého životního stylu rozhodně nespojovali.
Události jara 1945 přesvědčily i Hitlera a jeho pobočníky, do hloubi duše oddané myšlence o vítězství třetí říše, že tenhle válečný konflikt se pro ně nevyvíjí slibně. A byl to právě Morell, který obstaral kyanidové kapsle pro Evu Braunovou a Goebbelsovu rodinu.
Morell stál Hitlerovi oddaně po boku až do 22. dubna 1945. Ten den ho vůdce v záchvatu vzteku vyhodil. Nepomohly Morellovy prosby, aby si Hitler náhlé rozhodnutí promyslel. Pod hrozbou okamžité popravy Morell bunkr opustil. A bylo to naposledy, co svého „pacienta“ viděl.
Hitlerovi zbýval týden života a Evropa odpočítávala posledních šestnáct dnů do konce druhé světové války.
Zdroje:
