Diety už ne, končím vždy u vyjedené lednice. Viníkem je „hladový hormon“

Upřímně, už se ani nevyznám ve všech dietách, co se všude objevují. Někdo na hubnutí možná kašle, jiný má za sebou už 150. pokus, který skončí jojo efektem, nočním náletem na lednici a naprostou dehonestací veškerého úsilí. I já jsem zkoušela různé „zaručené“ tipy. Třeba dieta, kdy se vyřadí sacharidy a jí se jen bílkoviny. Dopadlo to katastrofálně, kdy jsem po pár dnech slintala u každého pekařství a ve slabé chvíli ho vyjedla.

Každý další pokus o hubnutí skončil u hromady gumových medvídků a čokolád. Taková „poloviční bulimie“, kdy se člověk přejí do bezvědomí, ale nezvrací. Jen leží a vzdychá, ponížený vlastním nedostatkem vůle a bolavým břichem. A to nejsem tlustá, naopak. Ale je to tak, ženy chtějí být štíhlé, líbit se a do zemdlení zkoušejí, co by mohlo zabrat. A marně se nám může vtloukat do hlavy, že máme být hrdé na své tělo i s faldy.

Dlouho jsem tak přispívala do kolosálního byznysu, který se kolem hubnutí točí. Přestože všichni známe onu jednoduchou formuli, která jediná funguje: „Příjem energie musí být menší než výdej.“ Tedy míň jíst a víc cvičit, nic lepšího zatím vědci nevymysleli. Zatím žádná kouzelná hůlka, škoda.

Ale jak to udělat, když člověka ve výsledku přepadne hlad a celé úsilí končí u půl kilové nutely? (Tímto mimochodem zdravím svého partnera.) Žijeme v blahobytu, nemusíme se hnát nikam s oštěpem, abychom si jednou za pár dní dali kousek veverky. Ale všechno je hezky pod nosem, krásně zabalené, voňavé. A také nás to dohání, jsme tlustí. Oproti 70. letům dnes konzumujeme denně o 500 kalorií více. Což znamená 10 kilometrů běhu, abychom to zase spálili.

Až sem žádná převratná informace, více jíme, méně se hýbeme, a tak tloustneme. Diety nefungují, protože bojovat proti hladovění je Sisyfovské úsilí. Pojďme tedy po příčině, co způsobuje hlad? Protože když ho nebudeme mít, cesta k nižší váze je volná.

Jak uvádí publikace, Co vám výživoví poradci neříkají (P.Walek, J. Tóth), odpověď se ukrývá v naší hlavě. Množství tuku v těle reguluje mozek. Díky hormonu leptinu, který mozku signalizuje, jestli je nutné zvýšit tukové zásoby v těle nebo jestli máme tuku dost a není nutné nic dělat, máme pocity hladu nebo sytosti. Proto se také nazývá „hormon sytosti.“ Takže my potřebujeme tento hormon přinutit, aby mozku říkal, že tuku máme dost a není nutné se dál přejídat.

V opačném případě, když se tento mechanismus naruší, mozek ztrácí senzitivitu na leptin, vzniká leptinová rezistence. Takže hlava si myslí, že máme v těle málo tuku, i když se nevejdeme do loňských kalhot a zvýší nám pocit hladu. Zároveň sníží výdej energie (zpomalí se metabolismus), aby si tělo uchránilo tukové zásoby. Takže sice držíte různé diety, ale nehubnete, protože tělo je „schválně“ zpomalené a ještě ke všemu vás bude přepadávat „vlčí hlad.“

Leptinová rezistence a tloušťka jdou ruku v ruce. Paradoxně tak dochází k tomu, že mozek baculatého nebo obézního má za to, že tuku je málo, a bude pracovat, aby si jej tělo navýšilo. Mozek bude pod vlivem leptinové rezistence navozovat pocit hladu. Čím je naše BMI vyšší, tím je tělo, respektive mozek, zmatenější a chce víc jíst. A nepřekvapivě leptinovu rezistenci způsobují právě i různé diety.

Druhým důvodem je výběr potravin. Nevhodné potraviny vedou k leptinové rezistenci a tím pádem i k obezitě. Podle studií v nás některá jídla vyloženě vyvolávají závislost. Jsou to ta, která mají vysoký obsah cukru, tuku a také soli. Takže čím víc čokolád a medvídků, tím víc je budete chtít. Souhrnně ale můžeme do této skupiny zařadit všechny zpracované potraviny.

Dobrá zpráva je, že leptinová rezistence jde odstranit celkem rychle. Stačí si jen rozumně upravit jídelníček, zařadit tedy co nejvíce čerstvých potravin, zvýšit míru fyzické aktivity a velmi důležitý je dostatek spánku (alespoň 6.5 hodiny). Když jsme nevyspalí, mozek vysílá signály ke zvýšené chuti na sladké. Máte to také tak, že když jste unavení, tak to zaháníte čímkoliv, co má cukr? Abychom naší centrální nervovou soustavu přesvědčili, že opravdu není nutné vzbuzovat jakékoliv chutě nebo extrémní hlad, je nutné dodržet pár jednoduchých pravidel:

Na závěr nelze říct nic jiného, než abyste se vyhnuli všem možným dietám, zejména těm jednostranným, protože jsou nezdravé, většinou končí přejedením nebo jojo efektem a řiďte se selským rozumem.