Facka pro všechny rodiče. Nemáte pět dětí a byznys? Neuspěli jste

Skutečně úspěšné ženy, které se svým dětem neobětovaly a dokázaly najít harmonii práce a mateřství. Tak novinářka Lenka Zlámalová prezentuje trojici „bohyň“, které mají pět a více potomků, a přesto se nevzdaly svého života. Jednou z nich je i Ivana Tykač, manželka známého uhlobarona Pavla Tykače, podnikatelka, která se kromě charity, věnuje byznysu krátkodobých pronájmů a má šest vlastních dětí (plus dvě vyvdané od Pavla Tykače).

Podnikatelka je adorována jako někdo skutečně úspěšný, protože dokázala skloubit tak velkou rodinu a milionový obchod. Protože mě to samotnou zajímalo, s chutí jsem si rozhovor pustila. Měla jsem jisté podezření, že když se člověk stará o děti, tak nemůže pracovat a opačně. To je logika, na kterou nemusíte mít doktorát, ale co kdyby bylo nějaké zázračné řešení. Jak jsem psala v předchozích článcích, jsem sama s dcerou a rozhodně se mi doposud nepodařilo najít žádnou harmonii mezi mateřstvím a prací, spíš je to sevření a stres. Hlavně strach, jestli vydělám dost peněz, abych nás uživila, a kdy budu ty peníze moct vydělávat, když vozím dceru do školy, na kroužky, dělám s ní úkoly, a kromě povinností se snažím i o kvalitněji strávený čas jako matka-dcera, tedy výlety, hry a povídání.

Takže po přečtení titulku „Skutečně úspěšné ženy mají hodně dětí. A neobětovaly se jim,“ jsem dostala facku do obličeje, že selhávám, a zároveň to ve mně vzbudilo zvědavost, jestli někdo jiný nenašel svatý grál.

V první řadě, když si poslechnete podcast, tak zjistíte, že to, co novinářka prezentuje jako harmonii mezi rodinou a kariérou není zdaleka blízko k pravdě. Sama Ivana Tykač v rozhovoru přiznává, že neměla čas vozit děti do školy, na kroužky nebo je vzít k doktorovi. Vzhledem k tomu, že je provdaná za čtvrtého nejbohatšího muže v Česku, tak lze předpokládat, že servis okolo dětí zajišťovaly chůvy a ona to sama veřejně říká. A uvědomuje si, že „svou cenu zaplatila,“ když se kvůli podnikání o děti starat nemohla.

Je to, jako když světové celebrity veřejnosti ukazují, kolik mají děti a jak skvěle zvládají kariéru i rodinu. Na fotkách je ale také často zahlédnete s týmem chův. A v tom případě není důvod stavět někoho na piedestal. Ivana Tykač je určitě velmi schopná v byznyse a za to klobouk dolů, ale logicky se tak dělo za cenu, že se o děti staral někdo jiný. Dokonce i to je v pořádku. Jsou matky, které chtějí být s dětmi doma a dýchají pro ně a pro jiné je důležitější kariéra. Ale nevidím jediný důvod k tomu, proč by měla být jedna nebo druhá skupina opěvována. Každý si nějak stanovíme priority a podle toho žijeme.

Kdo by chtěl nějaké hrdinky, tak jsou to matky, které takovou volbu neměly. A přesto bojují. Zůstaly samy s dětmi, aniž by jim stál za zády miliardář. A musí o své dcery a syny pečovat 24/7, nemají k dispozici placené chůvy nebo prarodiče a k tomu to musí samy celé utáhnout finančně. Já mám jenom jedno dítě, ale jsou kolem mě známé, které mají tři děti a manžel odešel. Nebo se starají o postižené děti.

A po přečtení takového článku nebo poslechu rozhovoru se člověku nabízí pocit, že nějak neuspěl, když ještě do toho všeho nerozjel vlastní milionové podnikání. A „obětuje se“ pro děti, když je vozí k lékaři, místo toho, aby točil peníze.

Dávat ženy z bohatých poměrů za příklad úspěchu je zavádějící, protože z toho implicitně vyplývá, že ten zbytek se buď špatně vdal, nebo to jsou nuly. Já sama bych si přála, abych mohla zavolat nějaké chůvě a v klidu dopsat článek, místo toho často končím v půlce odstavce a běžím za dcerou do školy. Anebo kdybych měla možnost si vybrat a místo práce o víkendu, se jí víc věnovat. Pak za mnou s prosíkem chodí, co budeme dělat a já nervně odsekávám přilepená u počítače, protože musím dodělat resty z celého týdne, které se nestihly.

Čímž na onen pomyslný piedestal nechci stavět sebe, ani omylem, každý den je bitva o čas i nervy a rozhodně nemám pocit, že to zvládám na jedničku s hvězdičkou. Ale než se děti osamostatní, tedy do věku 11-12 let, se pořádná kariéra dělat nedá, pokud za sebou nemáte rodinu nebo tým placených lidí. Do té doby je harmonie mezi prací a mateřstvím nemožná, protože vždycky budete muset jednu stranu obětovat.

A na závěr, pokud Lenka Zlámalová píše obdivně o matkách, které se „neobětovaly“ pro své děti, tak se vyjadřuje nešťastně. Pro děti se člověk neobětuje. Rodič se o děti stará a vychovává je s láskou. Oběť je něco, co dělat nechceme, ale s největším sebezapřením se do toho nakonec dáme.

Autorský text