Článek
V době druhé světové války se americká výzvědná služba OSS rozhodla, že se podívá na to, jaký je psychologický portrét jejich největšího nepřítele Adolfa Hitlera a povolala si k tomu největší jména z oboru psychoanalýzy, jako byl například Walter Charles Langer. Ten se svými dalšími pomocníky podrobně zkoumal Hitlerovy projevy, chování a mluvil s lidmi, kteří měli k německému vůdci blízko. A protože je to psychoanalýza, pochopitelně se psychiatři zaměřili na Hitlerovo dětství.
Hitler jako narcista, kterého nebavila politická jednání
Třebaže máme za to, že Hitler byl vynikající řečník, opak byl pravdou. Jeho projevy byly zdlouhavé a špatně strukturované.
„Hitlerova síla, fascinace jeho řečí, spočívá téměř výhradně ve schopnosti rozpoznat, co si určité publikum přeje slyšet, a pak manipulovat s námětem takovým způsobem, který zvyšuje emotivní citlivost davu,“ uvádí publikace Podivné špionážní hry. Naopak, když byl rozčílený, často se zajíkával.
Podle psychiatrů Hitler nesnesl jakoukoliv kritiku nebo jiný názor. Všichni mu museli přitakávat a podporovat ho v jeho pocitu neomylnosti a neporazitelnosti, jinak špatně dopadli. Takové narcistické, megalomanské a od reality odtržené smýšlení je evidentně podobné všem diktátorům.
Podívejme se na jeho způsob myšlení a práce dále. Podle jeho blízkých spolupracovníků, kteří hovořili s psychiatry, neuměl Hitler systematicky pracovat. Kancelářská práce ho otravovala, když vláda projednávala program, kde se nudil, odešel raději do kina.
Američtí psychologové se shodují v tom, že vůdce měl opačné mentální procesy, než je u intelektuálního standardu běžné. Nejdříve činil rozhodnutí, často pod vlivem emocí, a pak se k tomu snažil naroubovat nějaká fakta, místo toho, aby se rozhodoval na základě dostupných informací. Jeho myšlenkové pochody směřovaly od emocionálního k faktickému.
Týrání v dětství, úzkosti v dospělosti
A protože člověka formují jeho rané zážitky, není bez zajímavosti, v jakém rodinném prostředí Hitler vyrůstal. Jeho otec Alois Hitler byl alkoholik, své děti týral a mlátil je při každé příležitosti. Malý Adolf měl původně několik sourozenců, většina z nich trpěla mentální zaostalostí a dospělosti se dožil jen samotný Adolf Hitler a jeho mentálně retardovaná sestry Paula a Ida. Když mu zemřela matka, bylo Hitlerovi 18 let a tato událost ho naprosto zlomila.
Čtyři psychoanalytici, kteří studovali Hitlera, došli k závěru, že je „hysterik s přechodem na schizofrenii, a ne na paranoiu, jak je obvyklé.“ Nebyl tedy duševně nemocný, ale byl neurotik. Dospěli k závěru, že „se nejedná o ‚šťastného‘ Hitlera, ale o takového, který je pronásledován pocity strachu a úzkosti, pochybami a nejistotou, pocity mravního odsouzení, osamění a viny.“ Jak už to u hysteriků bývá, žil ve vnitřním zmatku a ve světě protikladných impulsů. Hitler chtěl, aby svět věřil, že má nadlidské vlastnosti, ale v soukromí byl troska. Odborníci se dále shodli, že šeptanda o vůdcově masochismu byla pravdivá. Hitler měl údajně zálibu v tom, aby na něj žena močila a vyprazdňovala se. Dále měl být náruživý voyer a masturbátor.
Putinova temná triáda
Langerova práce nakonec položila základy psychologického profilování předních světových osobností pro potřeby CIA. Například v roce 2008 byla dokončena analýza osobnosti a politického chování Vladimíra Putina. Podle ní má být Putin autista, který vykazuje symptomy Aspergerova syndromu. Obtížně komunikuje s ostatními, má ale nadprůměrný intelekt. K potvrzení diagnózy by ale lékaři potřebovali tomografické vyšetření mozku. Nicméně usoudili, že jeho nervový systém byl narušen nějakou událostí v dětství. Je přecitlivělý, silně závisí na boji, bývá vystrašený a chladný. Jedná se o autokratického, asociálního a temného vůdce. S Hitlerem má společný narcismus a neschopnost přijímat kritiku.
Podle měřítka temné triády: narcisismus, machiavelismus a psychopatie, studie zjistila, že Putin dosáhl vysokého skóre v porovnání s ostatními autokratickými vůdci u rysů souhlasnosti, svědomitosti, emoční stability, narcismu, otevřenosti vůči zkušenosti a psychopatie. Pozoruhodné je, že ze všech autokratů dosáhl nejvyššího skóre v oblasti emoční stability, která paradoxně odráží klid, odtažitost, nedostatek úzkosti a nízkou emoční zátěž. Že by se přílišný klid, chladnokrevnost a vyrovnanost rovnaly bezcitnosti?
Putinův portrét působí děsivě. Jakmile bude nucen odcházet z politické scény, může domácí i zahraniční situaci destabilizovat. Nic dobrého pro lidstvo. Od Hitlerova psychologického obrazu, potvrzeného jeho sebevraždou, jsme se tedy dostali k možným obrysům budoucího vývoje světa.
Zdroj: Karel Pacner: Podivné špionážní hry , Wikipedia, Psychology Today
