Článek
Kdykoli se v Bruselu nebo v Praze jedná o chemických látkách, dřív nebo později padne stejná námitka: evropský průmysl prý dusí přebujelá regulace, zatímco čínská konkurence vyrábí bez pravidel a směje se nám. Když nezačneme škrtat, fabriky se sbalí a přestěhují na východ. Jenže tahle úvaha má háček. Čína právě teď svou chemickou legislativu zásadně zpřísňuje – a v lecčems jde dál než Evropa.
Peking přitvrzuje
Jedenáctého června zveřejnilo čínské ministerstvo ekologie a životního prostředí návrh rozsáhlé revize předpisu známého jako Order 12 – čínské obdoby evropského nařízení REACH, která upravuje registraci nových chemických látek. Připomínky k němu ministerstvo sbírá do 12. července a platit má už od 15. srpna, tedy ode dne, kdy začne fungovat i nový ekologický kodex, první ucelený zákon o životním prostředí v dějinách země, který na jaře schválil čínský parlament.
Změny přitom nejsou kosmetické. Padají výjimky pro léčiva, pesticidy, veterinární přípravky, kosmetiku, potraviny, krmiva i hnojiva; jejich výrobci budou nově registrovat chemické látky stejně jako všichni ostatní. Zjednodušené ohlášení, kterým dnes prochází většina látek v malých objemech, nahradí registrace, kterou musí úřad schválit ještě před dovozem. Firmy, které mají látky ohlášené podle dosavadních pravidel, je do konce roku 2026 musí zaregistrovat znovu – a takových záznamů je přes 170 tisíc. Pokuty za porušení vyskočí až na dva miliony jüanů, tedy zhruba šest milionů korun. A protože nový kodex zakazuje vyrábět z neregistrovaných látek i firmám dál v řetězci, bude si každý muset ohlídat, co vlastně nakupuje.
Skončí také „výhradní zástupce“, přes kterého dnes zahraniční firmy registrují látky na dálku. Žádost nově podá jen čínský výrobce nebo dovozce, takže evropský vývozce bude muset údaje o složení a rizicích svěřit svému obchodnímu partnerovi v Číně. Poradci, kteří západní firmy na čínském trhu doprovázejí, mluví o přestavbě celého systému a klientům radí, ať s revizí svých portfolií neotálejí.
Proč si Čína přidělává práci
Peking si práci nepřidělává z lásky k úřadování. Čína přestává být levnou dílnou světa a chce prodávat baterie, solární panely nebo elektromobily – zboží, u kterého zákazníci stále častěji chtějí vědět, jak a z čeho vzniklo. Srozumitelná a vymahatelná pravidla dávají investorům jistotu, že trh funguje předvídatelně a že je nepodrazí konkurent, který ušetřil na bezpečnosti. Právníci, kteří nový kodex rozebrali, popisují posun od jednorázových kampaní k dohledu nad chemickými látkami po celou dobu jejich životního cyklu, k seznamu nově sledovaných znečišťujících látek a k povinnostem pro celé dodavatelské řetězce.
K tomu se přidává domácí poptávka. Čínská střední třída si prošla skandály s melaminem v kojeneckém mléce a kadmiem v rýži a bezpečné výrobky dnes vyžaduje stejně hlasitě jako lidé v Evropě. Na seznam sledovaných látek se dostaly i „věčné chemikálie“ PFAS, které Čína začíná omezovat podobně jako Západ. Přísnější pravidla tam zkrátka neplatí za brzdu konkurenceschopnosti – jsou její součástí, protože budují důvěru, bez níž se na vyspělé trhy prodávat nedá.
Brusel zatím couvá
Evropa se mezitím vydala opačným směrem. Evropská komise loni navrhla takzvaný chemický omnibus, který má firmám ušetřit nejméně 363 milionů eur ročně – mimo jiné tím, že odloží zákazy rakovinotvorných látek v kosmetice a zruší databázi SCIP, jediný evropský registr nebezpečných látek ve výrobcích. Velká revize nařízení REACH, slibovaná od roku 2022, se odsouvá rok za rokem. Corporate Europe Observatory popsala, jak za řečmi o „zjednodušování“ stojí lobbistická ofenziva chemického průmyslu v čele se svazem Cefic – tím, který za lobbing v Bruselu utrácí ze všech oborových svazů nejvíc a jehož Antverpská deklarace se stala neoficiální cestovní mapou Komise.
A nezůstane u jednoho balíčku. Pravidla REACH má oslabit i takzvaný obranný omnibus; experti OSN varovali, že chystané změny ohrozí zdraví lidí i ochranu pracovníků a životního prostředí. Účetnictví, o které se škrty opírají, je navíc děravé: náklady průmyslu Komise vyčísluje do posledního eura, ale ušetřené výdaje za léčbu nemocí z toxických látek v bilancích chybí.
Průmysl ostatně zpívá stejnou písničku už desítky let. Když se rodilo nařízení REACH, věštily oborové svazy konec evropské chemie a stěhování výroby do Asie. Nestalo se – z REACH se naopak stal světový vzor, který postupně přebírají desítky zemí. Patří k nim i Čína: její systém registrace nových látek se evropskému otevřeně podobá a teď ho dohání a předhání. Corporate Europe Observatory už dříve doložila, že katastrofické odhady nákladů, jimiž chemický průmysl proti regulaci argumentoval, se za třicet let nenaplnily ani jednou. Komise je přesto bere jako podklad pro škrtání.
Arnika už dříve upozornila, že Komise obětuje zdraví lidí na oltář konkurenceschopnosti a že zrušení databáze toxických látek je dárkem pro znečišťovatele. Recyklační firmy ztratí přehled o tom, s jakými látkami v odpadu pracují, a spotřebitelé přijdou o možnost zjistit, co se skrývá ve zboží na pultech.
Komu deregulace vlastně pomůže?
Výsledek je paradoxní. Evropské firmy, které do Číny vyvážejí, budou muset tamní přísnější pravidla splnit tak jako tak – škrty doma jim žádnou výhodu nevrátí. Vydělají spíš dovozci nejlevnější chemie, kterým odpadne povinnost dokládat, co prodávají. Evropa se tak vzdává právě té karty, kterou Čína začíná hrát: důvěry, že co je na trhu, je bezpečné. České ekologické organizace včetně Arniky proto zpřísnění evropské chemické politiky dlouhodobě podporují; tuzemský průmysl stojí proti – se stejným argumentem o konkurenceschopnosti, který právě přestává platit.
Kus té debaty se přitom odehrává i u regálu. Každý se může výrobce zeptat, zda jeho zboží obsahuje látky vzbuzující obavy – evropská pravidla mu ukládají povinnost odpovědět do 45 dnů, a čím víc takových dotazů přijde, tím hůř se bude tvrdit, že o informace nikdo nestojí. O zbytku rozhodnou europoslanci a česká vláda, kteří budou chemický omnibus projednávat v příštích měsících. Stojí za to jim připomenout, že strašák jménem Čína se mezitím proměnil v protiargument: pokud přísná chemická pravidla unese čínská ekonomika, ta evropská je zvládne také.
Podepište výzvu Arniky Výrobky bez jedů.
