Harrisová vs. Trump

Někdo je po vyhlášení výsledku nadšený, někdo je výsledkem zklamaný. Kromě osobního zklamání nyní vyjadřují zástupci poražených své obavy z budoucnosti, netajíc se nelibostí a opovržením k vítěznému kandidátovi republikánů. Původní předpoklady o vyrovnané bitvě se nakonec nenaplnily a vítězství o parník jen přiživuje současnou nevraživost směřovanou k příznivcům Donalda Trumpa.

Nyní se však kromě vzájemné rivality obou táborů začíná u té „lepší“ skupiny voličů projevovat syndrom nadřazenosti daný snad pocitem, že za vše může (ne)dosaženého vzdělání jejich „protivníků“. Mluvím o pocitu, protože osobní zkušenosti mnohých z nás, v některých případech vyvrací tezi o automatické známce vysokého intelektu u titulované osoby. Vysokoškolský titul je spíše známkou disciplíny a trpělivosti, kterou titulovaný jedinec ve svém životě prokázal. A v tom se zásadně liší středoškolák od vysokoškoláka. U některých jedinců je vysokoškolský titul dokonce spíše diagnózou než společenskou výhodou. Platí to samozřejmě i naopak.

Ihned po oznámení jasného vítěze amerických voleb, jímž se stal již zmiňovaný liberály nenáviděný Donald Trump, se strhla ze strany médií a jednotlivců, lavina spekulací a vysvětlení. Proč k tomu došlo a kdo je za daný stav zodpovědný? Neschopnost si však připustit nedostatky svého zastávaného názoru formovaného jejich časoprostorovou bublinou, pak příčinu prohry jejich kandidátky automaticky nasměrovaly do řad jejich odpůrců. Republikánských voličů. Ona je to částečně pravda, protože mohou za to, že jich bylo víc. První pokusy o vysvětlení tedy hraničí spíše s užitím argumentačních faulů a je jen otázkou, zda tomu bude za pár měsíců jinak. Idealismus je totiž nepolepšitelný.

Hlavním společným sdělením těchto úvah, a dokonce i zpráv renomovaných médií, je (zjednodušeně parafrázováno):

Takovéhoto zcestného a zcela milného „úsudku“, nebo lépe řečeno šíření informace, se dopustila i samotná CNN. Ta je schopna formovat mínění lidí po celém světě, což je její „superschopnost“. Jako kladný hrdina by tak měla nakládat s touto schopností opatrně. Bylo by ale velmi pošetilé se domnívat, že tomu tak je. Ti, kterým CNN nyní slouží to chtějí takto: „Budete vybírat jen taková data, která podpoří náš názor“. Hojně se tak děje i v případě otázek týkajících se klimatu, ale to je na speciální článek.

A tak se stalo, že CNN zveřejnila na základě extrapolace („motivovaného výběru“ dat) informaci o „nevzdělanosti“ Trumpových voličů ve státě Georgia. Učinila tak výběrem demografické skupiny „bílých voličů bez vysokoškolského titulu“. Snahou takového sdělení bylo prokázat, že voliči nového prezidenta jsou opravdoví tupci. A v tomto narativu, dle mnoha rozhovorů s přáteli, žijí liberálové do teď.

Mnozí, intelektuálně „nadřazení“ jedinci na svých profilech sociálních sítí pak publikovali unáhlené soudy. Asi to pro ně byla určitá satisfakce vzhledem k prohře, kterou asi moc osobně prožívali. Například Tomáš Etzler (X) začal komentovat a citovat tyto zprávy CNN takto:

„Podle CNN, 81 % v Georgii, kteří volili Trumpa je bez VŠ vzdělání“ ……další jeho útoky již ponechám na vašem soudu.

Tímto grafem argumentoval panu Etzlerovi Daniel Vávra a jejich následnou výměnu názorů bylo velmi zábavné sledovat. Tomáš Etzler tento zdroj nezpochybnil, pouze se ohradil, že nebyl v okamžiku jeho příspěvku k dispozici. Na to se mu Daniel Vávra po právu vysmál.

Proč tedy zpráva CNN své těžiště zaměřila na 2. řádek ze 4? Nastartovala tak diskuzi veřejnosti o vzdělanosti voličů obou kandidátů ve snaze onálepkovat současný stav jako prohru intelektu? (Tento případ je důkazem, že „média hlavního proudu“ záměrnou extrapolací a výběrem dat pro hlavní sdělení manipulují veřejným míněním v rámci kolaborace s ideologiemi tvořícími dnešní politiky).

Podobně tak činili i ostatní liberálové, kteří zřejmě pod heslem „Všichni liberálové světa spojme se“, statistikami o vzdělanosti voličů obou táborů komentovali debakl demokratů. Ti mají ve zvyku napříč Evropou nálepkovat: označovat názory, kterým nerozumí za proruské, nazývat obyvatele jiného smýšlení za „dezoláty“ a za všeobecně nevzdělané hlupce. V Německu je nyní opět moderní prohlášení, že kdo nepodporuje vládní narativ je prostě fašista, popřípadě pravicový nebo levicový extremista.

Jiří Pehe zase na svém Twitrovém účtu uvedl: „V evropských demokraciích je už běžné, že v čele státu stojí žena. V USA se méně vzdělání bílí, černošští a hispánští muži s možným prezidentstvím ženy nedokázali zatím smířit, což rozhodlo volby. Mluví se sice o jejich ekonomických důvodech, atd., ale vítězil i strach z ženy“.

Snad je to dané jen frustrací z katastrofální prohry oblíbených demokratů, snad je to dané neschopností vysvětlit si to jinak než poukazováním na nevyzrálost voličů. Opravdu se ale jedná o velké zjednodušení nehodné vysokoškoláka. Demokraté se již o to samé pokusili v případě Hillary Clintonové a nemyslím si, že by na popisovanou nevyzrálost amerického publika nepoukázaly průzkumy veřejného mínění, kdyby tomu tak bylo. Že by se demokraté dopustili 2× stejné chyby?

Skoro to vypadá, že nejlepší bude podle těchto názorů pro příště vyměnit voliče. Ani bych se nedivil, kdyby do budoucna vznikla iniciativa na odejmutí volebního práva „nevzdělancům“. Hlouposti je ve světě na to dostatek. I přes fakt, že v předchozích volbách od těchto nevzdělanců jejich favorité třeba dostali hlas.

Po prohrané volbě se tým Kamaly Harrisové pokoušel vyhodnotit příčiny tak vysoké prohry a někteří členové týmu začali uvažovat směrem k samotné kandidátce. Tedy ne z hlediska pohlaví, ale zda byla dobrou volbou, zda dokázala přenést emoce a rozvinout téma strany ve veřejném prostoru, zda nebyla determinována krátkým časem před volbou, zda tedy Joe Biden nestáhl svou kandidaturu příliš pozdě, dokonce padl i opačný názor, zda naopak ten čas k chabému obsahu sdělení kandidátky nebyl příliš dlouhý a zda se, po prvotním úspěchu po nástupu do kampaně, kampaň jednoduše nepřehřála. Nyní se objevují komentáře směrem ke vzdělanosti voličů protikandidáta.

Realita neúspěchu ale vězí úplně jinde. Nejde o vzdělání voličů protikandidáta, ale jde o ztrátu intuice díky bublině, ve které žijí dnešní liberální strany a vlády celého západního světa. Jedná se o sociální slepotu, kterou tito takzvaní „vzdělanci“ trpí. Odmítají si připustit, že za hranicí jejich vidění světa probíhá jiný život, který jejich pokusy o vylepšování společnosti zevnitř jen komplikují. Chybí intuice založena na reálném poznání světa. To vám žádná „VŠ“ nezajistí, to si každý z nás musí odžít.

Liberalismus dnes reprezentuje jen ideje, ideály, a hlavně jak se ukazuje, nerealistické ideologie. Pozor nepleťte si slovo ideál se slovem ideální. „Idea“ je myšlenka a její mnohdy bezhlavé následování je „idealismus“. Jako podpora a prostředek pro šíření „idealismu“ slouží „ideologie“. A to je ten nejzásadnější problém. Ideologie často popírá následky svého konání a jejich nositelé v žádném případě nechtějí připustit, že jejich myšlenka byla od prvopočátku mylná. Mají přeci vysokou školu.

A jak je to se vzdělaností v USA?

Američané mají dle statistik úroveň vysokoškolské vzdělanosti slabě za průměrem zemí OECD. Poměr vysokoškoláků vstupujících do ekonomiky (33 %) je mírně pod poměry v ostatních vyspělých zemích (35%). I s přihlédnutím na imigraci, se kterou se USA potýká stejně jako Evropa, je to poměrně vysoké číslo. A ten stav se od předešlé úspěšné volby v roce 2020 pro demokraty zase až tak nezměnil.

Musíte se vcítit do kůže běžného Američana. Již více než dekádu posloucháte ze strany demokratických vlád v různých státech, jak je důležité být lepším člověkem. Co si máte myslet, jak se bílá rasa v historii prohřešila proti ideálům lidství (Douglas Murray: Na západě zuří válka), jak je potřeba tyto škody napravit, že musíme nutně šetřit „uhlíkem“, jak je potřeba se chovat k sexuálním menšinám, že každý má právo si určit z nepřeberného množství pohlaví a v konečném důsledku, jak je potřeba i omezit americký „sen“.

To jsou sice krásné, ale utopistické ideje. Stejně na tom je i komunismus. V realismu každodenního života naráží na konflikt mezi ideologií ohroženou životní úrovní majority a minoritou zvolenou ideologií „cesty oběti“. Ti, co chtějí obětovat, nechť tak v zájmu svého dobrého pocitu klidně učiní, ale nemohou požadovat po těch, co nemají co obětovat, aby v rámci naplnění těchto idejí dále obětovali. Aby obětovali svůj přístup k životu, své vidění světa a svou rodinu? To jediné, co jim zbývá? Nůžky sociální nerovnosti jsou již rozevřeny natolik, že dochází k naprostému nepochopení života ze strany „vzdělaných lidí“ vidících pouze tunelově, hájících ambivalentní zájmy, kterým ani nemohou porozumět. Sekundárním efektem liberalismu mělo být i zmenšení rozdílu mezi bohatými a těmi ostatními. Stal se však pravý opak. To jen tento směr a ideologii usvědčuje z neporozumění historickým a společenským souvislostem a z neschopnosti být krizovým managerem.

Zatímco liberalismus je nyní pro Američany, alespoň tak se vyjádřili ve volbách, volba pro ideologii, Donald Trump je pro ně volba pro život. Jakýkoliv, ale hlavně život. Plané proklamace, rostoucí počty pohlaví, honba za bezohlednou dekarbonizací, zavádění ESG norem, indoktrinace dětí od nejnižší vzdělávací úrovně a neschopnost se vypořádat s imigrací Američany otrávila. Těch, co Donaldu Trampovi odevzdalo svůj hlas nebylo o moc více než v poslední volbě. Chyběli však voliči demokratů. Že by i oni začali pochybovat?

Liberalistické sebemrskačství a zjevná naprostá ignorace majoritních potřeb se stala v USA odmítnutým cílem. Na konci dne se nejen Američané rozhodují podle stavu své peněženky. Zkrátka řekli: „Ne, už stačilo“. A to je přesně to, co dalo vyniknout Donaldu Trumpovi, fenoménu voleb, člověku nenáviděného médii a mnohdy po právu zavrhovaného pro jeho prohřešky. I přes všechny překážky, které se mu do cesty postavily, zvítězil a převálcoval „pokrokové“ myšlení jako buldozer hromádku hnoje…….